Juříček: Účastí jsem chtěl podpořit podnikatelský stav
Mezinárodní soutěže podnikatelů v Monaku se osobně zúčastnil také český zástupce - šéf společnosti Brano Group Pavel Juříček. Hospodářské noviny / 4.6.2007 / Téma - podnikatel roku / strana 16
* HN: Proč jste se přihlásil do soutěže Podnikatel roku?
Sám bych to asi neudělal, ale kolegové z firmy mě přemluvili, abych do toho šel. A nešlo ani tak o nějaký marketing. Spíše jsem měl pocit, že bych tak mohl pomoci rozvoji podnikatelského stavu v České republice. Aby do této soutěže nechodili jen malí nebo střední hráči, ale aby se v ní objevila i firma většího rázu a její zástupce, který působí v branži dlouhodobě a je tedy poměrně známý.
* HN: Jaké vám přinesla účast tady v Monaku, respektive vítězství v soutěži mezi českými podnikateli, výhody a nevýhody? Někde v rozhovoru jste již naznačil, že nakonec moc rád nejste, protože jste se okamžitě potkal s lidskou závistí?
Tak takhle tvrdě se to asi říci nedá. Ale spíš to beru tak, že »světská sláva, polní tráva«. A moc to nepřeceňuji. Hlavně je to ocenění pro naše zaměstnance a pro tým, který to se mnou už nějaký čas táhne. Je to takový punc pro naše lidi, že to dělají dobře.
* HN: Má soutěž tohoto typu smysl?
Myslím si, že smysl určitě má. Právě proto, aby se vidělo, že takovéto, jak se říká »háky do nebe«, jsou schopni dělat lidi, kteří pocházejí z podnikatelské sféry a mají zajímavé myšlenky, aplikují je v praxi a vytvářejí nové hodnoty. To tady dříve nebylo. Tahle soutěž je dostatečně objektivní a nezávislá, myslím si, že organizátoři to dělají dobře. Pro mě tady v Monaku je to možná zbytečně velká pompa. Ale jinak si myslím, že je to dobrá soutěž.
* HN: V čem?
Líbí se mi, že na jedné straně se posuzují pevná kritéria – hospodářská čísla. A na druhou stranu rozhodují i jakási »soft« kritéria, jako podnikatelský příběh konkrétního člověka, který je mnohdy neuvěřitelně zajímavý. Svým způsobem možná to nejzajímavější. Posuzovat jen tvrdá kritéria, to si můžete udělat jen tabulku a čísla jako tržby nebo výnosnost akcie do ní nasypat a seřadit. Ale neuvidíte v ní úsilí lidí vyrovnávat se s problémy, ani jejich houževnatost, díky které se prosadili i proti spoustě nerovných pravidel.
* HN: A dají se tahle soft kritéria dostatečně objektivně posuzovat?
Nic na světě není úplně objektivní. Je to o tom, jakou za sebou necháte stopu, která je větší, která je menší a která je možná někdy zajímavější a někdy méně. Všichni vítězové z jednotlivých zemí za sebou takovou čáru určitě zanechali.
* HN: Jak probíhalo vaše setkání s porotci, kteří ze 39 finalistů určovali na základě pohovorů vítěze celosvětového finále?
Bylo to úplně v pohodě. Ptali se mě, v jakém byznysu dělám, a trochu mně zkoušeli. Ptali se mne třeba také, jaký mám názor na rozvoj automobilového sektoru v Číně – tak jsem se jim snažil vysvětlit svůj názor. Všichni teď vidí Čínu jako obrovský a nadějný trh a malují si do tabulek optimistická čísla, ale já tam vidím i velká rizika hlavně v oblasti ochrany autorských a patentových práv.
* HN: Setkal jste se s nějakými dalšími vítězi z jiných zemí. A kdo na vás nejvíce zapůsobil?
Stihl jsem se setkat asi s polovinou z té skoro čtyřicítky vítězů. A všechno to byli velmi zajímaví lidé. Největší dojem na mně zanechal asi vítěz z Ameriky, který byl výjimkou mezi ostatními tím, že je vlastně vývojář. Dělá takové věci, jako jsou umělá kůže pro transplantace po spáleninách nebo regenerace neuronů v mozku.
* HN: Čekal jste, že vyhrajete? A jaká byla podle vás vaše pozitiva a negativa, která mohla ovlivnit porotu?
Já nejsem tak sebevědomý, abych si myslel, že se tady můžu tvářit jako světový podnikatel – mezi velkými hráči s obraty přes miliardu dolarů, když moje firma dělá 150 nebo 160 milionů dolarů, Navíc pocházím z malé České republiky, která v podstatě nikoho nezajímá. Co si budeme povídat. Ale možná je ten můj příběh docela zajímavý. A ta slabina? Jednak velikost Česka a asi i sektor – automobilová branže – už není tak inovační, aby upoutal tolik pozornosti jako třeba umělá kůže.
* HN: Jak budou podle vás tedy auta za několik let vypadat? Změní se nějak radikálně? Třeba z hlediska bezpečnosti?
Na bezpečnost je již dneska kladen obrovský důraz, a auta jsou velmi bezpečná. Zatím se klade důraz hlavně na tu takzvanou pasivní bezpečnost, trend asi bude zvyšování aktivní bezpečnosti. Budou prostě takové technologie, které upozorní, že se k něčemu blížíte nebo že se něco blíží k vám. Nebo dostanete signál, že nedržíte správný směr jízdy a podobně. A určitě se bude snižovat spotřeba. Dneska už jsou motory, které jsou schopné ujet sto kilometrů na tři litry.