Sef Brana - Ernst & Young - Czech Republic

Šéf Brana – z frézaře úspěšným továrníkem

Hospodářské noviny / 4.6.2007 / rubrika: Téma - podnikatel roku / strana 16

Životní příběh Pavla Juříčka, šéfa společnosti Brano Group, se tak trochu podobá americkým příběhům o tom, jak se z chudáka stal milionář. V jeho případě jak se z obyčejného dělníka stal majitelem úspěšné továrny, jejímuž jménu dal Juříček opět zvuk a zná ho celá Evropa. Alespoň co se týče automobilového průmyslu.

Nyní uspěl také v soutěži Entrepreneur of the Year (Podnikatel roku), kterou pořádá společnost Ernst & Young.

Juříček (51) nemohl kvůli »kádrovému profilu« svého otce studovat. A tak se vyučil jako frézař v Královopolských strojírnách v Brně. Získal tak »dělnický původ« a potřebné body na to, aby mohl udělat průmyslovku a poté i techniku v Brně, kde studoval strojařinu a nakonec se stal inženýrem. Ostatně praktické znalosti se mu hodily už během studií, kdy si přivydělával ve fabrice. V tehdejších Šmeralových závodech. Už musel živit rodinu – manželku a dítě.

Do Brana, z Brana a zpět

Po škole odešel – kvůli problémům s bydlením – s rodinou na severní Moravu do Opavy. V nedalekém Hradci nad Moravicí dostala jeho manželka místo jako psychologpedagog a on nastoupil coby vývojář a technolog v Branu, firmě s více než stoletou tradicí v oblasti železářského zboží a později zavíračů dveří.

Po čtyřech letech v Branu se v roce 1988 stal Juříček šéfem projektu pro autoprůmysl a usiloval o rozšíření výroby tímto směrem. Těsně před revolucí v roce 1989 se stal v Branu hlavním inženýrem, poté ale byl zvolen nový ředitel, a s tím si nepadli do oka. »Nevěděl vůbec nic o tom, jak se má dělat byznys, a já mu to řekl. Dopadlo to tak, že jsem nakonec z Brana na čas odešel,« vzpomíná Juříček. Další čtyři roky pak strávil na akademické půdě – přednášel na ostravské Vysoké škole báňské strategické řízení a řízení inovací a také management. Sám si přitom doplňoval vzdělání na London Business School a také v Rotterdamu a ve Vídni.

»Pak za mnou najednou opět přišli lidé z Brana, jestli bych jim nepomohl s projektem privatizace podniku a byznysplánem dalšího rozvoje. Nikdo si tam na to netroufal, a tak se obrátili na mě?« říkal si Juříček, který se následně do Brana vrátil jako výrobní ředitel.

Pak přišla privatizace – Juříček spolu s několika dalšími kolegy odkoupil v Branu 30procentní podíl a později svůj podíl ještě navýšil. »Pak se mezi námi objevil jakýsi spor generací. A nakonec jsem raději své partnery, kteří byli o 10 až 15 let starší než já a neměli takový tah na branku, vyplatil a stal se stoprocentním vlastníkem společnosti,« dodává Juříček.

Směr Evropa a svět

Firma se pak začala pod jeho vedením ještě více orientovat na automobilový průmysl a dodávky autodílů. Brano začalo oslovovat i jiné automobilky než Škoda Auto, rozšířilo výrobní portfolio a začalo se více věnovat vývoji. »Po Škodě se stal naším zákazníkem Volkswagen, pak GM, díky němu jsme se dostali k Opelu, a pak už se to rozjelo,« říká Juříček. Nyní Brano dodává díly všem velkým automobilkám, kromě Renaultu a Nissanu. Dnes je Brano podle Juříčka největším dodavatelem autodílů v Česku a patří ke špičce v celé Evropě. Například v dodávkách autozvedáků je evropskou jedničkou, ve výrobě tlumičů pro užitková vozidla evropskou dvojkou. Dělají ale i dveřní systémy, zavírání kapoty a motoru, sedadlové zámky, světlomety a další díly.

Brano od 90. let dokázalo více než zdesateronásobit tržby – z 12 na 164 milionů eur, tedy přes čtyři miliardy korun ročně. Z toho tři čtvrtiny pocházejí z exportu. Firma dnes zaměstnává 2400 lidí, z toho 160 je vývojářů. Juříčkova společnost vyváží své výroby doslova do celé Evropy, ale i do Ameriky, Mexika, Japonska a Číny.