Šéf Brana: Auta jsou větší byznys než dveře
Mladá fronta DNES / 4.6.2007 / rubrika Ekonomika / strana 3 / Kateřina Koubová
Monte Carlo - Pavel Juříček, držitel ceny Český podnikatel roku, stojí v čele největšího výrobce autosoučástek u nás a jednoho z největších v Evropě. Brano Group vede necelých dvanáct let. Za tu dobu zvedl obrat firmy z 12 na 152 milionů eur (4,3 miliardy korun). Pod jeho vedením se mezi zákazníky po Škodě a Volkswagenu ocitlo Volvo, Bentley nebo Ford. Je evropskou jedničkou v heverech a dvojkou v tlumičích do užitkových aut. Dělá pedály, dveřní panty, světla, zámkové systémy. Má na 160 vývojářů, firmy i v Rusku a Německu a pobočku v Detroitu. Ve finálovém kole se v Monte Carlu utkal s desítkami byznysmenů.
* Jak jste přišel na to, přejít z otevíračů dveří do úplně jiného oboru?
To bylo docela jednoduché. Mně se zdálo, že jsme technicky vzdělaný národ, který je ideálně připravený vyrábět automobily. A když jsme mohli zavírat dveře od bytů, tak proč bychom nemohli zavírat dveře aut? A navíc ten rozsah byznysu v autech je podstatně větší.
* Jsou značky aut, do kterých byste nešli? Třeba kvůli jejich kvalitě?
Musím říct, že před nějakým časem jsem se bránil zakázkám od Fiatu, ale dneska je to firma v úplně jiné kondici než před lety. Její vyjednávací podmínky jsou úplně jiné. Myslím si, že dnes musí být člověk stále ještě opatrný vůči firmám z Číny, jinak je svět automobilového průmyslu natolik seriózní a férový, že neexistuje značka, která by byla „darebák“ a nepodnikala čestně.
* Které značky jsou podle vás nejlepší?
Každý brand má svou vyšší a základní řadu. Já se držím toho českého a v tom i jezdím.
* Dodáváte do automobilek z různých kontinentů, jaké jsou mezi nimi rozdíly ve standardech? Měníte dodávky třeba podle průměrné váhy lidí?
Standardy jsou samozřejmě různé, ale není to jen o váze lidí, i když Spojené státy jsou například trošku průměrově jinde než evropské země. Jinak jsou auta s novou tváří vždycky o kousek větší, takže je vidět, že svět je bohatší a bohatší a životní standardy jsou lepší a lepší. Nesmíme je však posuzovat Monte Carlem, kde je trošku umělá společnost, takový život ve skutečnosti není.
* V čem konkrétně vidíte, že svět bohatne?
Obecně životní úroveň vzrůstá, ale je stále ještě hodně zemí s velmi nízkým životním standardem. Česká republika má to štěstí, že je mezi pár procenty nejbohatších zemí.
* Cítíte se jako bohatý člověk?
Ne ne, já určitě ne. Jsem první generace vlastníků, která z principu nemá právo na nějaké nadstandardní potřeby. Na druhou stranu kvalitní a hodnotní lidé nebývají přemrštěně poživační a snaží si zachovat skromnost. Vědí, že svět je o rovnováze, něco dát a něco přijmout.
* Kam jezdíte například na dovolenou?
To by nikoho nezajímalo. V létě jezdím běžně se svým synem po horách a v zimě i s dcerou lyžovat na ledovce. Opravdu netoužím po luxusních místech.
* Když jste už zmínil tu rovnováhu, jak jste vy vyrovnal firmu a rodinu? Je tady pár podnikatelů, kteří to nezvládli. Podepsalo se vedení firmy i na vašem životě?
Určitě. Moje priority jsou moje práce a vize, kterou v sobě nosím, a není jednoduché s takovým člověkem žít.
