5 min. čtení 19. března 2021
Doba plastová je u konce…?

Doba plastová je u konce…?

Autor EY v České republice

Multidisciplinární organizace profesionálních služeb

5 min. čtení 19. března 2021
Související témata Udržitelnost

Problematika jednorázových plastů není až tak jednoduchá, jak se může zdát. Ani legislativa ji přitom často neřeší ve vší komplexnosti.

Jednorázové plasty jsou zlo, takový dojem v nás často zanechávají média i veřejná debata. Fotografie pláží zaplavených zmačkanými PET lahvemi, brčky a tyčinkami do uší viděl snad každý z nás a nepotěšily asi nikoho. Problematiku jednorázových plastů nicméně takové fotografie deformují a zjednodušují, protože není plast jako plast, ne každý plast je nerecyklovatelná katastrofa a všechno zakázat a vyměnit za dřevo, sklo nebo „bezobal“ může ve výsledku k ekologické zátěži Země přispět výrazně výše. 

Jednorázové plasty v oceánech jsou samozřejmě problémem, to nemůže nikdo popřít, bez rozmyslu je všechny zrušit se ale může ukázat jako ještě větší ekologický problém. Na výrobu papírového sáčku je totiž např. podle některých studií potřeba více než 4x větší množství energie než na výrobu toho plastového, jeho trvanlivost je přitom výrazně nižší, protože zkrátka tolik nevydrží. Naopak např. lahve vyrobené z polyethylentereftalátu (PET) patří mezi jedny z těch nejlépe, nejrychleji a nejjednodušeji recyklovatelných plastových výrobků. Recykláty z PET lahví mají také celou řadu dalších uplatnění – auta, oblečení, koberce apod. – a je o ně velký zájem (čirý bezbarvý PET není např. problém prodat za 9–10 tisíc korun za tunu a recyklovaný PET pro výrobu nápojových lahví je aktuálně dokonce dražší než PET nově vyrobený). 

Není plast jako plast

PET či PE folie jsou příkladem čistého, a i z ekologického hlediska vhodného plastu. Kromě takových ale existují také monoplasty, které jsou pro životní prostředí výrazně zatěžující, jako je např. PVC. Většina jednorázových obalů na trhu se nicméně vyrábí z kompozitů, což jsou směsi několika plastů, či směsi plastu a dalších materiálů (papíru, hliníku apod.). A právě takové obaly se třídí a recyklují výrazně složitěji než monoplasty a v nich také leží ten největší „plastový“ problém.

K 1. lednu 2021 nabyla účinnost nová obalová a odpadová legislativa, která kromě jiného nově pracuje s pojmem ekomodulace. Ekomodulace je ve zkratce nástroj umožňující EPR systémům (systémům rozšířené odpovědnosti výrobců) diferencovat poplatky za jednotlivé obalové materiály uváděné na trh a tím výrobce motivovat k využívání obalů s menším dopadem na životní prostředí. Zatímco dosud tedy byly poplatky za všechny plasty stejné bez ohledu na možnosti jejich třídění a recyklace, nově bude možné snadno tříditelné a lépe recyklovatelné plasty „zvýhodnit“ nižším poplatkem oproti těm hůře recyklovatelným alternativám.

Problematika jednorázových obalů a vztahu plast vs. jeho náhrady je daleko komplexnější, než se může zdát. Jak ukazuje příklad nové evropské směrnice regulující jednorázové plasty, kterou mají členské státy povinnost do roku 2025 implementovat, legislativa tuto komplexitu ne vždy zcela odráží.

Pokusíme se složitost problému ilustrovat na několika příkladech:

Příklad č. 1: Více plastu pro méně odpadu

Aby se zabránilo tzv. litteringu, tedy volnému pohazování odpadu po lesích či plážích, požaduje nová evropská směrnice, aby byla víčka PET lahví napevno přichycena k lahvi samotné, a tedy nemohla být vyhozena zvlášť. To se na první pohled může zdát jako dobrý nápad, bude to ale znamenat významné komplikace pro výrobu na stávajících linkách. Výrobci proto budou muset nárazově zvýšit investice do výroby, ekologický přínos tohoto nařízení ovšem není zcela jednoznačný – víčka budou k lahvím přichycena dalším plastem, který by jinak nevznikl a nebyl použit.

V době, kdy se výrobci nápojů obecně snaží měnit stávající obaly za obaly udržitelnější, např. snižovat použití plastu v nápojových obalech tím, že je ztenčují je, případně tradiční „six-packs“ piva spojují jako např. pivovar Carlsberg rozložitelným lepidlem místo plastových kroužků, anebo jako Plzeňský Prazdroj mění hliníkové etikety za papírové – jde tato regulace protichůdnou cestou.

Příklad č. 2: Papírová móda za každou cenu

V posledních letech pozorujeme silnou tendenci nahrazovat jednorázové plastové obaly či výrobky alternativami z jiných materiálů, např. dřeva, papíru, bambusu apod., které se můžou jevit jako ekologičtější. Není tomu tak ale zdaleka ve všech případech, alternativní obaly navíc nemusí být pro svůj účel vhodné a někdy mohou být dokonce i zdraví nebezpečné.

Např. pro prodej hotového jídla z grilu se papírový obal neosvědčil – nedrží dobře teplotu, a než si spotřebitel přinese nákup domů, jídlo mu vychladne, což může vést k jeho nespokojenosti a jeho tendenci znovu u daného výrobce nenakoupit. K tomu se papír promastí a způsobí tak zákazníkovi v tašce či na kuchyňské lince nepříjemný nepořádek, což spokojenosti nepřidá, a do třetice, je-li papír promaštěn, je z hlediska recyklace degradován a stejně skončí ve směsném odpadu a následně ve spalovně nebo na skládce. Přidaná ekologická hodnota papíru v tomto konkrétním případě je proto nulová. Plastu, na druhou stranu, mastnota nevadí, a je-li správně vytříděn a recyklován, může z něj být cenná druhotná surovina.

Možná jste v minulosti také zaznamenali snahu nahradit plastové kelímky na nápoje bambusovými, které následně potravinářská komora z prodeje stáhla, protože se z nich do nápojů uvolňoval melanin. Pojivem v nich navíc stejně plast zůstal, tvářily se tak sice ekologičtěji, ale reálně se o ekologičtější variantu nejednalo.

Životní cyklus plastu

Ekologický dopad každého výrobku je navíc vždy nutné posoudit z pohledu celého jeho životního cyklu od vytěžení materiálu, přes jeho zpracování, výrobu daného produktu, jeho transport a distribuci, využití, případně znovuvyužití a konečně jeho recyklaci. Toto řeší tzv. Life Cycle Assessment (LCA), který je definován jako systematický proces vyhodnocování potenciálních dopadů produktu na životní prostředí za použití přístupu „od kolébky po hrob“ a jeho výsledky mohou mnohdy i u na první pohled udržitelných výrobků docela překvapit viz příklad s papírovým sáčkem v úvodu článku.

Příklad č. 3: Okurka v plastu a bez

Debaty o okurkách hadovkách zatavených v plastu se objevují periodicky. Odpověď na to, proč bychom měli čerstvou zeleninu i jiné čerstvé potraviny balit do zbytečného plastu, je ale jednoduchá – trvanlivost a jejich ochrana proti poškození a nepříznivým vlivům. Spotřebitel si může do obchodu zajet jednou týdně, nakoupit sedm okurek, jednu na každý den, a ony mu v plastu sedm dní vydrží.

Okurky bez obalu vydrží méně, řekněme např. polovinu, nebo třetinu času, nakoupí-li si spotřebitel své pravidelné množství, třetinu až polovinu z nich tak bude muset vyhodit, protože v momentě, kdy se k nim dostane, už nebudou vhodné ke konzumaci. Tím se výrazně zvýší plýtvání jídlem (tzv. food waste), což je samo o sobě obrovský problém. Na druhou stranu, bude-li si pro čerstvé okurky do obchodu jezdit dvakrát či třikrát týdně, zanechá za sebou vyšší uhlíkovou stopu, než kdyby jezdil jen jednou. A i tyto dílčí aspekty je nutné do debaty o nevhodnosti jednorázových plastových obalů promítnout.

Z uvedených příkladů je patrné, že využití jednorázových plastů není separátní, od všeho oddělený problém, který lze vyřešit jedním nařízením, ale komplexní a globálně složité téma, které s sebou nese mnoho dílčích, mnohdy i palčivých otázek. Např. nebýt jednorázových plastových obalů, restaurace by v době pandemie nemohly obsluhovat své zákazníky dovážkami jídla až do domu apod.

Co komplikuje recyklaci plastů?

  • obecně problematické čisté materiály: PVC, polykarbonáty, POM, PS, bioplasty atp.
  • kombinace materiálů: laminování, obal + víčko, směsi materiálů
  • využívání neobvyklých materiálů, jejichž výskyt je tak nepatrný, že se ho nevyplatí recyklovat
  • přidávání aditiv a nevhodné etikety
  • vysoká míra potisku, nevhodné barvy potisku a probarvenost ve hmotě
  • zbytky potravin „přilepené“ na obalu a jiné nečistoty

Prevence je nejlepším řešením

Nejefektivnějším řešením jakéhokoliv problému je jeho prevence, tedy snažit se o to, aby vůbec nevznikl. To platí u jednorázových plastů o to více, nevyřeší se to ale ze dne na den, jak by si to mnoho z nás jistě přálo. Drobné pozitivní změny se ale už dávno dějí.

„Některé obaly od mléčných výrobků, které měly ještě nedávno plastové víčko nad klasickým hliníkovým, ho přestaly využívat. Papírové kapesníky v krabičce, které měly dříve otvor lemovaný plastovou fólií, tam nyní mají papírové ohraničení apod. To jsou všechno drobné smysluplné změny s velkým dopadem,“ říká např. Martin Fojtík ze společnosti EKO-KOM.

Podobně by se ale měl zamyslet i spotřebitel. Kupříkladu: Opravdu potřebuje jít každý den do kavárny a nakoupit si kávu do plastového kelímku? A nebylo by lepší si nosit kelímek vlastní? A to je jen jedno z mnoha dílčích, malých a na první pohled nevýznamných rozhodnutí, která ovšem mají ve výsledku obrovský dopad.

Znovuvyužití a recyklace

Dalším krokem ke zmírnění „plastového“ problému je znovuvyužití už existujících obalů, tedy nacházení nových využití pro ty již vyprodukované, aby se mohly využívat opakovaně, a nikoliv jen jednorázově. Pokud se tak totiž bude dít, je ekologický dopad plastů často mírnější než u jiných materiálů. „VŠCHT nedávno provedla analýzu nákupních tašek v supermarketech a zjistila, že nejvhodnější jsou podle nich ty z PES. Dánské ministerstvo dokonce zjistilo, že se ze všech alternativ nakonec plastová z PE – pokud se opakovaně používá – vyplatí nejvíc,“ poznamenává Martin Fojtík.

Finálním krokem, jak „zatočit“ s nechtěnými jednorázovými plasty, je pak samozřejmě jejich účinná recyklace, která není vždycky jednoduchá ani levná, ale je bezesporu důležitá. Investice do ní a do osvěty a inovací s ní spojenými jsou proto klíčové.

Jak docílit lépe recyklovatelného obalu?

  • Používat běžné, snadno recyklovatelné materiály jako PE, PP, PET, papír, sklo apod.
  • Balit potraviny do jednoduchého a tenkého materiálu (PE, Al atd.)
  • Nekombinovat materiály, omezit použití kompozitů a směsí i materiálů probarvených
  • Eliminovat v obalech aditiva
  • Omezit potisk a zvolit pro něj ekologické materiály
  • Výrazně značit použitý materiál a informovat o správné manipulaci s ním

Zmínit je také třeba podporu poptávky po výrobcích z druhotných surovin. Spotřebitel vyžadující recyklované výrobky je totiž jedním z těch nejlepších motivátorů a hybatelů celého odvětví. Celosvětové průzkumy už nyní ukazují, že udržitelnost je pro zákazníka stále důležitějším faktorem v rozhodování, zda si daný výrobek, či službu pořídit. Do Česka tento trend přichází s drobným zpožděním, ale přichází sem rovněž a lze očekávat, že do budoucna bude i u nás hrát čím dál významnější roli.

Jak vám můžeme pomoci?

Společnost EY se problematikou obalů, odpadů, třídění, zpracování a recyklace dlouhodobě zabývá. Vzhledem k našim dlouholetým zkušenostem ze široké škály oborů umíme v tomto procesu zainteresovaným pomoci s legislativou, dotacemi, či např. se zmapováním a zhodnocením stávajícího portfolia obalů z hlediska jejich recyklovatelnosti.

Souhrn

Jednorázové plasty jsou zlo, takový dojem v nás často zanechávají média i veřejná debata. To je ale velmi zjednodušený náhled na věc. Ne každý plast je totiž nerecyklovatelná katastrofa a všechno zakázat a vyměnit za dřevo, sklo nebo „bezobal“ může ve výsledku k ekologické zátěži Země přispět výrazně výše.

O tomto článku

Autor EY v České republice

Multidisciplinární organizace profesionálních služeb

Související témata Udržitelnost