5 min. čtení 15. února 2021
Veřejné zakázky: Také stát musí hledat cesty k udržitelnosti

Veřejné zakázky: Také stát musí hledat cesty k udržitelnosti

Autor Ondřej Hartman

Director, Government & Public Sector, EY Česká republika

Ondřeje baví veřejný sektor, skrze projekty, kterých se v EY účastní, se proto snaží zlepšovat jeho fungování. Zaměřuje se především na hospodaření veřejných institucí, a to hlavně v oblasti dotací.

5 min. čtení 15. února 2021
Související témata Udržitelnost

Zadávání veřejných zakázek tzv. „zeleně“ se v Česku aktuálně příliš neděje. Poslední novelizace zákona by to mohla změnit.

„Zelené“ zadávání veřejných zakázek znamená, že je při definování požadavků na předmět jejich plnění i při výběru jejich vítězů zohledňováno životní prostředí a zásady ESG. Z mnoha důvodů se to v České republice aktuálně příliš neděje, ačkoliv by právě stát mohl být velkým hybatelem našeho přesunu k udržitelným řešením. S novelizací zákona o zadávání veřejných zakázek, která vešla v platnost prvního ledna tohoto roku, se ovšem situace může velmi významně změnit.

Poměrně často se v souvislosti s udržitelností a životním prostředím mluví o roli státu jakožto toho, kdo tím, že uvaluje různé limity, nebo daňově znevýhodňuje určité chování, reguluje naši ekonomiku. Méně často se pak mluví o tom, že stát určité chování, které pomáhá životnímu prostředí, také podporuje (obvykle dotacemi nebo daňově). S informací, že stát životní prostředí zohledňuje při rozhodování o svém chování, se nicméně ve veřejném prostoru prakticky nesetkáme. Vzhledem k tomu, že je zásadní součástí naší ekonomiky (z pohledu výdajů tvoří desítky procent našeho HDP), měli bychom se ovšem právě o toto intenzivně zajímat. Přechod k udržitelnému chování je totiž něco, co v následujících letech nemine nikoho z nás, ať už v osobním nebo profesním životě.

Cesta, kterou si musíme prošlapat

Téma „zelených“ zakázek je v odborných kruzích tu a tam zmiňováno už řadu let, nicméně jeho odraz v zadávací praxi je velmi omezený. Důvodů je jistě celá řada. Tou hlavní je pravděpodobně zejména konzervativnost zadavatelů – politická reprezentace mnohdy nepožaduje zavádění těchto aspektů do fungování úřadů, což vyhovuje i odborným pracovníkům zadavatele, kteří preferují ozkoušené postupy a zavedenou praxi mění jen neradi.

Ještě složitější je to pak v případě zakázek hrazených z dotačních titulů. Tam je třeba přesvědčit o potřebě zeleného zadávání i poskytovatele dotace a další kontrolní orgány.

Situace se mění

Zásadní zlom v zeleném zadávání neboli v tzv. Green Public Procurement (GPP) může znamenat novelizace zákona o zadávání veřejných zakázek, která nabyla účinnosti prvního ledna letošního roku v souvislosti s přijetím zákona o odpadech.

Tato novelizace ukládá veřejné sféře povinnost postupovat při zadávání zakázek v souladu s principy environmentálně odpovědného zadávání, a to u všech zakázek, kde to bude s ohledem na povahu a smysl zakázky možné. Tato povinnost tedy nově dopadá na všechny zakázky zadávané podle zákona včetně zakázek malého rozsahu (tj. pod dva miliony korun u dodávek a služeb, resp. šest milionů korun v případě stavebních prací).

Není ideální, ale snaha se počítá

Obecné formulace, které novelizace používá, rozhodně nejsou ideálním způsobem, jak dostat zelené zadávání do praxe, naopak vzbuzují spíše řadu otázek. Například: U kterých typů zakázek bych měl jako zadavatel vzít environmentální aspekty v potaz? Pokud zvolím jedno řešení, nedostanu se do diskriminace některých jiných? A co když bude environmentální řešení dražší než řešení jiná?

Zkrátka – čeká nás řada zajímavých let, kdy se všichni budeme učit, jak zelené zadávání zohlednit v konkrétních případech.

Nové podmínky, nové prostředí

I přes nejistotu, kterou novelizace přináší, ovšem může být její efekt z pohledu životního prostředí viditelný pro každého z nás.

Představme si například zakázky na nákupy automobilů, elektroniky, nábytku či kancelářských potřeb, v jejichž zadávacích podmínkách budou promítnuty požadavky na nízkou energetickou náročnost, recyklovatelné materiály nebo nízkou spotřebu vody. Obdobné podmínky pak můžeme v budoucnu vidět také ve všech státních stavebních zakázkách, které tvoří celé dvě třetiny českého stavebního trhu.

Z hlediska systémového se pak nabízí podpora zavedení reportingu základních parametrů dopadu aktivit každé veřejné instituce na životní prostředí, abychom mohli na úrovni organizace stanovit specifické cíle a hledat vhodné způsoby k jejich dosažení (včetně pravidel pro zadávací řízení).

Nové podmínky s sebou přinesou řadu změn nejen pro stát, ale také pro dodavatele, kteří budou nuceni přicházet s novými (ekologičtějšími) návrhy, budou muset nacházet nové materiály a cesty, jak snížit dopad své činnosti na životní prostředí a vydat se do jiných vod, než v jakých se běžně pohybují. A to rozhodně nebude lehké. Na druhou stranu si tuto cestu nebudou muset vyšlapat kompletně sami a bez pomoci.

Jak na to?

  • Jasně se přihlásit k zelenému zadávání (a to jednoduchou strategií s definovanými cíli, tedy tzv. „tone from the top“) a promítnout jeho požadavky do všech fází zadávacího procesu (např. prostřednictvím revize interních směrnic, která bude zahrnovat požadavky na využití ekoznaček a certifikátů, popis opatření v oblasti environmentálního řízení zakázky, zohlednění nákladů životního cyklu při hodnocení nabídek, a která bude upravovat i smluvní podmínky z pohledu plnění nových požadavků).
  • Definovat okruhy předmětů, u kterých se bude podrobněji posuzovat jejich dopad na životní prostředí (např. stavební zakázky, vozidla, kancelářský materiál, elektronika atp.) – u těchto okruhů je mimochodem vhodné vést živou dokumentaci, která se bude s každou realizovanou zakázkou a novými poznatky z praxe upravovat.
  • Nastavený systém zeleného zadávání pravidelně vyhodnocovat a případně revidovat.

Kromě politické podpory je pro tyto kroky nutná také podpora odborná, a to nejen ze strany zadávacích oddělení, ale i ze strany oddělení, která jsou uživateli daných zakázek, a ze strany externích environmentálních expertů.

Dobrým návodem může být například příručka o zadávání zelených veřejných zakázek Nakupujte zeleně!, jejíž už třetí vydání vydala Evropská komise v roce 2016.

Dalšími zdroji ukazujícími směr v zeleném zadávání jsou dokumenty připravené Evropskou komisí (například GPP Training Tool) či konkrétní požadavky na některé předměty zakázek (EU GPP criteria). V českém prostředí pak lze využít materiály Ministerstva životního prostředí ČR, či věc konzultovat s odbornými organizacemi.

Prvními vlaštovkami takových konzultací byly semináře organizované Asociací pro veřejné zakázky, jejíž je společnost EY zakládajícím členem. EY, která je mimochodem svým klientům schopná pomoci s kompletním nastavením výše uvedeného systému i při soutěžení konkrétních předmětů tak, aby zadavatel naplnil nové požadavky zákona o veřejných zakázkách, a zvýšil tak svou šanci na úspěch.

Souhrn

„Zelené“ zadávání veřejných zakázek znamená, že je při definování požadavků na předmět jejich plnění i při výběru jejich vítězů zohledňováno životní prostředí a zásady ESG. Z mnoha důvodů se to v České republice aktuálně příliš neděje, novelizace zákona o zadávání veřejných zakázek, která vešla v platnost prvního ledna tohoto roku, by to ovšem mohla změnit.

O tomto článku

Autor Ondřej Hartman

Director, Government & Public Sector, EY Česká republika

Ondřeje baví veřejný sektor, skrze projekty, kterých se v EY účastní, se proto snaží zlepšovat jeho fungování. Zaměřuje se především na hospodaření veřejných institucí, a to hlavně v oblasti dotací.

Související témata Udržitelnost