V pokročilé fázi podzimu nastaly dost silné důvody proto, abychom si učinili inventuru ohledně aktuální podoby dopadu pandemie na ekonomický vývoj EU i České republiky.
Těmi důvody jsou především čerstvě zveřejněná podzimní ekonomická prognóza Evropské komise, dosažení dohody mezi Radou EU a Evropským parlamentem ohledně podoby budoucího financování EU i ostrý start vyjednávání o podobě státního rozpočtu České republiky na příští rok.
Oproti jarnímu období se mnoho věcí změnilo či vyvinulo, leč podstata zůstává stále stejná. Ekonomická aktivita zůstala rukojmím bezprecedentního exogenního neekonomického šoku. Zjištění a poznání má bohužel zatím daleko k tomu, abychom nastalou situaci označili za lichotivou. Podstatně pravdě blíže je pojmenování, které bychom si s laskavým dovolením vypůjčili právě z oné unijní prognózy: přerušené oživení. Bohužel stále s velkým otazníkem ohledně délky a intenzity tohoto přerušení.
Vlastně poprvé v moderní ekonomické historii zažíváme opravdový globální otřes, kdy se jen velmi omezeně můžeme spoléhat na to, že nám nějaká podoba vnější poptávky napomůže dostat se z této nedobré situace. Globální poptávka je stejně tak oslabená jako ta domácí, byť v každé zemi se struktura redukované poptávky projevuje jinak. Je však současně pravdou, že redukce objemu zahraničního obchodu a investic byla převážně doménou jarní fáze pandemie, kdežto pokles domácí poptávky, spotřebitelské i investiční, bude zřejmě daleko patrnější v průběhu podzimu a přelomu roku.
Každopádně však dosud přineslo největší propad ekonomické aktivity v Evropě za mnoho uplynulých dekád letošní II. čtvrtletí a po přechodném letním nadechnutí a pozitivní korekci se ve IV. čtvrtletí opětovně řítíme prudce dolů. Návrat ekonomického výkonu na úroveň před začátkem pandemie se tak odkládá nejdříve až na pokročilou fázi roku 2022, spíše však až na rok následující[1].