3 min. čtení 26. srpna 2020
Nehledáme jen podnikatele, ale hlavně inspiraci

Nehledáme jen podnikatele, ale hlavně inspiraci

Autor

EY v České republice

Multidisciplinární organizace profesionálních služeb

3 min. čtení 26. srpna 2020

Soutěž EY Podnikatel roku by měla lidi svými příběhy především motivovat.

Když Helena Sladkovská před osmi lety nastupovala do projektu EY Podnikatel roku, vůbec netušila, co ji čeká. Pracovala v oddělení daní a soutěž v té době nebyla mezi zaměstnanci příliš populární. „Vedení mi projekt nabídlo, protože vědělo, že jsem komunikativní a mám zájem o lidské osudy. I tak jsem se ale dost rozmýšlela. Uvnitř firmy se totiž na soutěž koukalo trochu s nedůvěrou, považovala se hlavně za ´marketing´,“ říká Helena Sladkovská dnes. Do chvíle, než do projektu nastoupila, byla zvyklá se setkávat především s klienty, tedy představiteli korporací. Najednou se dostala mezi úplně novou skupinu lidí, majitele firem, a jejich osudy ji zaujaly natolik, že se rozhodla zatáhnout do projektu i kolegy. „Dnes máme spíš opačný problém, zájemců o příběhy podnikatelů je uvnitř EY tolik, že za nimi ani všichni jezdit nemohou. To považuji za svůj největší úspěch a jediné, co mě mrzí, je, že jsem nebyla u projektu už o deset let dřív,“ dodává Helena.

Co je skutečným cílem EY Podnikatele roku?

Chceme představit široké veřejnosti inspirativní osobnosti. Tolik pozitivních příběhů zajímavých lidí, kteří začali podnikat a museli překonat spoustu překážek, se v médiích neobjevuje. A s těmi českými příběhy se dá ztotožnit, ukazují, co všechno člověk dokáže, když má kuráž a nevzdává se. Jsou to trošku příběhy „souseda odvedle“.

Jak se soutěž během let změnila?

Na začátku soutěže bylo složitější získat důvěru, aby se podnikatelé vůbec přihlásili, protože soutěž ještě nebyla tak známá a prestižní. A také se postupně změnila porota. Dnes jsou v porotě především předchozí vítězové soutěže, což v prvních ročnících nešlo. V roce 2000 jsme měli jen jednu kategorii, což byl EY Podnikatel roku České republiky, kdežto dnes máme kategorií víc, udělujeme třeba titul pro společensky prospěšného podnikatele roku nebo spolu s Českou televizí za podnikatelský přínos kultuře a umění.

Z jakého důvodu jste postupně zařadili ty další kategorie?

Zdálo se nám, že některé speciální kategorie soutěž opomíjí. Podnikatelé se postupně stále více zapojují do aktivit, kterými chtějí změnit společnost k lepšímu. A tyhle osobnosti a to, co dělají, je hrozně důležité veřejnosti ukázat. Doufáme, že se k nim přidají i ostatní. S Českou televizí jsme představili další kategorii podnikatele, který má svůj byznys, ale zisk dává do podpory kultury nebo umění. Ale ne pouze jako sponzor, má projekt, který přímo vede, vymyslel ho, dává do něj svou energii. Sešli jsme se třeba s podnikatelem, který za své peníze zvelebil kostel. Když to jeho sousedé z městečka viděli, rozhodli se, že i oni něco podpoří.

Neuvažovali jste někdy také o kategorii žen? Většina účastníků jsou muži, vyhrávají to muži a žen je v soutěži poměrně málo.

My ženy potřebujeme a lákáme, ale nechceme jít cestou speciální ženské kategorie. Ve světové soutěži také není, a podnikatelky svou speciální kategorii ani nechtějí. V soutěži ženy samozřejmě máme, často jako krajské vítězky. Celostátní titul ale vyhrála žena jen dvakrát a v tom druhém případě dohromady s manželem. Ale já už teď vidím velké hvězdy mezi tuzemskými podnikatelkami a věřím, že vítězství jedné z nich se dočkáme již brzy!

Kdo z těch všech byznysmenů, ať už vyhrál nebo ne, na vás za ta léta udělal největší dojem?

Setkání a podnikatelských příběhů jsem poznala obrovské množství a nedokážu vybrat jeden jediný. Nicméně třeba tenhle příběh si asi budu pamatovat pořád. Byl to podnikatel, který pro mě znamenal přesně tu inspirativní osobnost. Neprozradím jeho jméno, ale sídlí ve vesničce u polských hranic. Byl původně horník, kterého kolem padesátky z dolu propustili. A on mohl zůstat na podpoře, co horníci dostávali, většina lidí by to udělala, ale on si založil firmu na výrobu koření. Nakonec měl už mini továrničku a zaměstnával asi 30 lidí z okolí, prosperoval a vydělával. Kdyby se všichni, kdo jsou v tomhle věku bez práce, místo toho, aby byli naštvaní na společnost, zvedli a také něco podnikli, svět by se opravdu změnil k lepšímu. Sice nic nevyhrál, ale byl na gala večeru a seznámil se s mnoha dalšími podnikateli a psalo se o něm. To je přesně příklad, který hledáme.

Pracuje EY s těmi soutěžícími i dál?

Snažíme se udržovat komunitu bývalých účastníků, každoročně se setkávají třeba na krajských vyhlášeních. Organizujeme také klubová setkání a dáváme je dohromady. V rámci soutěže vznikla spousta celoživotních přátelství. Máme třeba komunitu podnikatelů v Olomouckém kraji, kdy se lidé seznámili jen proto, že byli v naší soutěži a teď pořádají vlastní akce. Pro podnikatele je těžké najít skupinu lidí jako on, s níž může své zkušenosti sdílet. Jako majitelé firem řešíte často podobné problémy.

Nemůže si někdo myslet, že si EY v soutěži hledá nové klienty?

Myslet si to může, ale v praxi to tak nefunguje. Pokud my objevíme zajímavé podnikatele, objevíme je pro všechny. Když pak podnikatel třeba hledá auditora, ne vždy si vybere nás. Vždyť se o něj bude hned zajímat i konkurence! I když se snažíme s podnikateli navázat byznysovou spolupráci, ne vždy se nám to podaří.

Už někdy ve světě vyhrál nějaký Čech?

Ještě nevyhrál ani nikdo ze střední nebo východní Evropy! Světové finále v podobě, jak ho známe dnes, existuje 20 let. Soutěž sice začala v roce 1986 v Americe, ale světové finále se shodou okolností kryje se začátkem soutěže v České republice, tedy koná se od roku 2000. První český vítěz už na světové finále do Monte Carla jel.

Jak to vypadá v Monte Carlu? Je to tam o hodně jiné než u lokálního finále?

Náš tým objíždí soutěžící, ptá se jich na stejné otázky, jako se ptají zástupci EY v ostatních zemích. Navíc s nimi natáčíme krátké video pro porotce, kteří se s podnikateli před soutěží nesejdou, aby měli možnost zažít i charisma jednotlivých účastníků. V Monte Carlu se porota s každým soutěžícím vidí, takže náš vítěz se musí připravit na dvacetiminutový pohovor. V Monte Carlu soutěž trvá několik dní. Podnikatel roku se třeba uvádí do Síně slávy v budově tamní opery, EY organizuje spoustu workshopů. Gala večer se koná v obrovském sále s otvírací střechou, takže v momentě, kdy se vítěz vyhlásí, začne ohňostroj. Gala večer je skutečně velkolepý, je to obrovská akce pro účastníky, jejich doprovod, novináře. Když už tam někdo jede, je to skutečně životní zážitek.

Stává se, že český vítěz neumí anglicky?

To se stává poměrně často, má pak k dispozici překladatele a úměrně k tomu se prodlouží čas pohovoru.

A můžete mi ještě rychle popsat celkový průběh soutěže?

Soutěž vyhlašujeme v září, jednadvacátého října se uzavírají přihlášky. Pak začneme účastníky objíždět, děláme s nimi rozhovory, videa, zpracováváme finanční přehledy. Podklady posíláme před Vánocemi porotcům. Oni si všechno nastudují a kolem poloviny ledna začínají porotci zasedat. Vyberou ty nejlepší a následuje vyhlášení krajských vítězů. Vše musí být připraveno do gala večera na Žofíně, který bývá začátkem března. Tam vyhlásíme národního vítěze a také vítěze všech dalších kategorií. Letos jsme to kvůli koronaviru vlastně stihli tak tak.


Milí čtenáři, pokud byste se chtěli sami přihlásit do soutěže EY Podnikatel roku nebo někoho nominovat, můžete to udělat na stránce https://podnikatelroku.cz/. Vaše EY

Souhrn

Někteří účastníci soutěže začali podnikat i přes nemoc nebo neúspěch. Doufáme, že i další začínající podnikatelé si na základě jejich osudů řeknou: Když mohou oni, zvládneme to i my! A to je náš cíl, říká šéfka projektu EY Podnikatel roku Helena Sladkovská.

O tomto článku

Autor

EY v České republice

Multidisciplinární organizace profesionálních služeb