Jak budou stresové testy vypadat v budoucnu?

Autor

Tomáš Němeček

EY Česká republika, Director v oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy

Tomáš vede oddělení řízení kreditních rizik pro finanční instituce. Specializuje se na měření a řízení úvěrových rizik, zlepšování procesů řízení kreditních rizik a zavádění inovativních metod.

5 min. čtení 26. května 2020
Související témata Finanční služby

Je možné uspokojit všechny účastníky stresového testování? O co usilují banky?

V posledních letech můžeme zaznamenat zvýšené požadavky regulátorů v jednotlivých zemích na banky ohledně různých stresových testů. V podstatě se dá říci, že výstupy stresových testů se staly klíčovým nástrojem regulátorů při hodnocení odolnosti jednotlivých bank a celého bankovního systému vůči různým možným hypotetickým scénářům.

Prvním typem stresového testování je testování samotné instituce v rámci ICAAP reportu. To znamená že stresový scénář je vytvořen danou bankou v závislosti na tom, které rizikové faktory jsou pro danou banku nejvíce kritické (banka je vůči těmto rizikovým faktorům nejvíce zranitelná). Stejně tak způsob výpočtu (statistická či jiná metoda) je na bance samotné, samozřejmě za předpokladu, že daná metoda je akceptovatelná z pohledu regulátora jako dostatečně robustní.

V oblasti interního stresového testování došlo v posledních letech k významnému posunu, který je dán novými regulatorními požadavky v této oblasti, ale rovněž i interním řízením rizik jednotlivých bank. Banky jsou si vědomy toho, že správně nastavené stresové testování jim může pomoci v identifikaci nejzranitelnějších míst, při řízení rizik a nastavení rizikového apetitu, což v delším časovém horizontu povede ke stabilnějším a větším ziskům a zabrání situacím, ve kterých se mnohé Evropské banky ocitly po poslední finanční krizi.

Po finanční krizi rovněž začalo pravidelné testování bankovního sektoru ze strany regulátora – tzv. Dohledové zátěžové testy (Supervisory stress test), kde jsou stresové scénáře a do značné míry i metodologie výpočtu definovány jednotlivými regulátory. Toto cvičení se pravidelně opakuje (V Evropě pod záštitou EBA jednou za dva roky, v USA a ve Velké Británii dokonce každoročně). Česká národní banka s tímto testováním začala v roce 2018, kdy zátěžovými testy prošlo 6 největších bank působících na českém trhu. V roce 2019 se počet bank, které musely podstoupit dohledové zátěžové testy, rozrostl a byl tak pokryt téměř celý bankovní trh. Také ČNB plánuje do budoucna provádět tyto zátěžové testy jednou za dva roky.
V následujícím textu se budeme věnovat právě těmto dohledovým zátěžovým testům a jejich budoucnosti.

Budoucnost stresových testů

Stresové testování ušlo za posledních 10 let velký kus cesty a prokázalo, že je velmi užitečným nástrojem, ale rozhodně není možné říci, že vše je nyní optimální a žádné další změny nejsou třeba. Pokus uspokojit různé, někdy vzájemně protichůdné cíle, vedl k vytvoření velmi komplexního a na zdroje intenzivního cvičení, a to jak na straně jednotlivých bank, tak i na straně regulátorů.

Při diskuzi o budoucnosti stresového testování v Evropě můžeme očekávat akcent na tři oblasti, a to reálnost výstupů, relevantnost a potřebné zdroje. Bude třeba aby stresové testování vykreslilo realistický obrázek jednotlivých bank, aby bylo relevantní pro regulátory, banky i ostatní účastníky trhu a aby vyvažovalo náklady a benefity z něho plynoucí. Všechny tři oblasti jsou přitom vzájemně propojené.

Reálnost výstupů

V současné době banky sice mohou používat při dohledových zátěžových testech vlastní modely, avšak na tyto modely jsou regulátorem uvalena jistá omezení. Předpoklad statické rozvahy je jedním z nich. Tento předpoklad slouží jako pojistka proti snížení dopadu stresu a zároveň umožňuje jednodušší porovnatelnost mezi jednotlivými bankami. Existence těchto omezení je však na úkor reality výstupu. Sami jsme se přesvědčili, že v některých případech tento předpoklad znamená významné znehodnocení výstupu, neboť vůbec neodpovídal realitě a banky tak nemohly použít výstupy tohoto dohledového zátěžového testu ke zlepšení svého řízení rizik. Lze tak očekávat oprávněné námitky k tomu, jestli jsou taková omezení prospěšná a zda by nebylo lepší je odstranit a přispět tak k větší reálnosti výstupu dohledových zátěžových testů.

Relevantnost

Reálnost výstupu je přirozeně spjata s relevantností, která však představuje pro jednotlivé účastníky různé věci. Pro banky znamená relevantnost možnost využít stresové testování ke zlepšení řízení rizik. Pro regulátory a dohlížitelé trhů schopnost zjistit rizikový profil jednotlivých bank a využít výsledky při stanovení pokynů k držení dodatečného kapitálu (P2G), ale rovněž zjištění odolnosti celého bankovního sektoru vůči stresovým scénářům. Pro investory je to poskytnutí dodatečných informací, které mohou přispět k jejich rozhodnutí, zda nakoupit akcie dotyčné banky.

Potřebné zdroje

Vypracování dohledových zátěžových testů je robustní cvičení, které je velmi náročné na lidské zdroje. Tato náročnost může být obhajitelná pouze v případě reálných a relevantních výsledků. Současné vnímání velkého počtu bank je, že alokované zdroje alokované jsou nadměrné oproti hodnotě, kterou toto cvičení přináší.

Existuje lepší řešení pro všechny?

Cíle jednotlivých zainteresovaných subjektů jsou různé, a proto lze očekávat intenzivní debatu o dalším vývoji stresového testování, která bude zahrnovat všechny tři zmiňované oblasti. Pokud chceme zvýšit reálnost výstupů a jejich relevanci, pak je nutné zrušit všeobecná omezení a testovat jednotlivé banky na základě předpokladů, které jsou reálná pro individuální banky. To však povede ke snížené porovnatelnosti, což může být problém zejména při stanovování pokynů k držení dodatečného kapitálu (P2G) jednotlivým bankám, neboť hodnotící proces nebude postaven na porovnatelných výstupech. Pokud naopak budou stresové testy prováděny výhradně regulátory (tzv. top-down přístup), není možné uveřejňovat detailní informace k jednotlivým bankám, neboť ty nebudou odpovídat jejich rizikovým profilům.

Možností dalšího vývoje je několik. Od zachování současného status quo, přes přechod na top-down přístup po vzoru USA až po rozdělení tohoto cvičení na dvě samostatné a vzájemně se doplňující větve. To by znamenalo odstranění všeobecných omezení v případě stresových testů prováděných jednotlivými bankami, které by bylo doprovázeno top-down přístupem ze strany regulačních autorit, aby se zajistilo, že banky nebudou vyčnívat oproti ostatním srovnatelným konkurentům z důvodu odlišné metodologie.

Souhrn

Stresové testování se ukázalo jako užitečný nástroj k vyhodnocení rizikovosti jednotlivých bank i celého bankovního sektoru. V blízké budoucnosti lze očekávat intenzivní debatu o tom, jak ještě zvýšit jeho přínos pro jednotlivé účastníky trhu (banky, regulátory, investory).

O tomto článku

Autor

Tomáš Němeček

EY Česká republika, Director v oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy

Tomáš vede oddělení řízení kreditních rizik pro finanční instituce. Specializuje se na měření a řízení úvěrových rizik, zlepšování procesů řízení kreditních rizik a zavádění inovativních metod.

Související témata Finanční služby