7 min. čtení 23. ledna 2019
Nejistý osud sazbe IBOR

Nejistý osud sazeb IBOR

Autor

Martin Majdloch

EY Česká republika, partner oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy

Martin vede tým pro řízení rizik a regulatorní consulting klientům ze sektoru finančních služeb ve střední a jihovýchodní Evropě, stejně tak i rostoucímu počtu nadnárodních finančních skupin.

7 min. čtení 23. ledna 2019
Související témata Finanční služby

Již více než čtyřicet let se úrokové sazby, které představují náklady financování bank na nezajištěném mezibankovním trhu, používají jako referenční sazby pro široké spektrum finančních produktů. 

Souhrnně se tyto sazby někdy označují jako sazby „IBOR“. Každý pracovní den se na jejich základě stanovuje úroková sazba pro nespočet dluhopisů, korporátních úvěrů, derivátů nebo retailových hypoték. Například na dolarové sazby LIBOR jsou navázané produkty s hodnotou pohybující se okolo 300 biliónů amerických dolarů. Navzdory důležitosti těchto sazeb je ale jejich osud v současnosti nejistý a finanční sektor se oprávněně obává o jejich budoucnost.

Proč tomu tak je?

Důvodů je hned několik. Pro referenční sazby, které slouží jako podklad pro takový objem obchodů, je zásadní důvěra účastníků trhu v jejich objektivitu a nestrannost. Bohužel tato důvěra byla v posledním desetiletí výrazně narušena. Pověst LIBOR a EURIBOR sazeb byla negativně ovlivněna skandály, které se týkaly jejich manipulace ze strany některých bank. Jednou z příčin, proč takto významné sazby mohly být manipulovány, je klesající objem transakcí na trhu, který sazby „IBOR“ představují. Navíc, v návaznosti na pokuty a právní postihy spojené s manipulací sazeb se mnoho bank rozhodlo opustit panel poskytující kotace pro LIBOR nebo EURIBOR. Tento problém ilustruje fakt, že od roku 2012 se snížil počet bank v EURIBOR panelu o více než polovinu.

Hledání řešení

Nejistota ohledně udržitelnosti těchto sazeb poukázala na systémová rizika s tím spojená. Mezinárodní organizace proto upozornily na potřebu stávající sazby „IBOR“ zreformovat a zároveň identifikovat alternativní bezrizikové referenční sazby, které by mohly být používané ve finančních kontraktech. Existence robustních alternativních sazeb má za úkol omezit závislost finančního sektoru na sazbách „IBOR“. Můžeme pozorovat, že postoj k tomuto problému je odlišný mezi eurozónou a jinými jurisdikcemi s vyspělými finančními trhy jako jsou Velká Británie, USA nebo Švýcarsko.

Situace mimo eurozónu

Velká Británie, USA nebo Švýcarsko apelují na nutnost přechodu na produkty referující k alternativním bezrizikovým referenčním sazbám. Významným momentem pro budoucnost sazeb LIBOR bylo vyjádření britského regulátora finančního sektoru v červenci 2017, který prohlásil, že po roce 2021 již nebude možné existenci těchto sazeb zaručit. Jedním z důvodů je, že britský regulátor nevidí optimisticky možnost budoucího zlepšení aktivity na trhu, který LIBOR ztělesňuje, a odchod každé další banky z LIBOR panelu jenom přispěje k možné nestabilitě těchto sazeb. Výše zmíněné jurisdikce tak i nadále zdůrazňují svůj cíl, kterým je připravit finanční instituce na možný konec sazeb LIBOR po roce 2021 a podpořit plynulý přechod na nové sazby.

Pracovní skupiny zřízené lokálními regulátory už v roce 2017 identifikovaly alternativní sazby pro americký dolar, britskou libru a švýcarský frank. Všechny zvolené alternativní sazby jsou na rozdíl od sazeb LIBOR založené na vysoce likvidním „overnight“ trhu a odvozené z reálných transakcí.  Nevýhodou je, že tyto sazby v současnosti nedisponují časovou strukturou podobnou LIBOR sazbám a existují jenom v „overnight“ formě.  Jsme však svědky postupného nárůstu likvidity derivátového trhu navázaného na tyto sazby, z kterého může být časová struktura v budoucnu odvozena. V roce 2018 již došlo i k emisi dluhopisů referujících na alternativní dolarové nebo librové sazby. 

Eurozóna volí odlišný přístup

Navzdory tomu, že sazby EURIBOR nejsou v současné podobě v souladu s evropskou regulací o referenčních sazbách[1], eurozóna se ještě nehodlá dle nedávných vyjádření s těmito sazbami rozloučit. Momentálně probíhá jejich reforma a na listopadovém setkání k euro-bezrizikovým sazbám představitelé Evropské komise zdůraznili, že zachování sazeb EURIBOR po roce 2020 je pro Evropskou komisi silně preferovanou variantou. Jako hlavní argument pro zachování uvedli zejména vysokou míru závislosti retailových produktů na těchto sazbách.

To však neznamená, že finanční instituce v souvislosti s euro sazbami nečekají žádné změny. Začátkem roku 2018 administrátor „overnight“ sazby EONIA poněkud překvapivě uvedl, že nebude schopen zabezpečit včas soulad této sazby s evropskou regulací o referenčních sazbách. Sazby, které nebudou v souladu s touto regulací, by dle jejího současného znění neměly být používané v nových transakcích uzavřených po 1. lednu 2020.   V reakci na tuto informaci byla v září 2018 evropskou pracovní skupinou jako nástupnická alternativní sazba vybrána sazba ESTER, která ještě není oficiálně publikovaná.

Na rozdíl od sazby EONIA, která je založená na kontribucích vybraných bank, bude sazba ESTER spočtena z nezajištěných „overnight“ transakcí mezi finančními institucemi, které banky povinně reportují Evropské centrální bance. Vzhledem k možnému začátku publikace až ve třetím kvartálu 2019 je však současná lhůta pro přechod velmi krátká. Aby finanční instituce získaly dostatek času na přípravu, pracovní skupina pro euro-bezrizikové sazby navrhla prodloužit lhůtu pro plný přechod na sazbu ESTER minimálně o dva roky, tj. ne dříve než od začátku roku 2022. S tím související legislativní návrhy však ještě neprošly celým legislativním procesem Evropské Unie (stav k polovině měsíce prosince 2018).

Důsledky pro banky

Provázanost finančního světa na „IBOR“ sazby je obrovská a přechod na nové sazby v sobě skrývá mnoho rizik, od právního až po operační. Zánik těchto sazeb by dopadl na banky v mnoha rovinách. Například stávající obchody často neobsahují ustanovení ošetřující situaci úplného zániku referenční sazby. Banky proto budou muset zrevidovat a upravit podmínky existujících obchodů navázaných na původní sazby.

Přechod na nové sazby se však netýká jenom sazeb v klientských kontraktech. Sazby „IBOR“ jsou nedílnou součástí mnohých procesů, systémů a modelů finančních institucí. Často jsou používány v modelech pro ocenění finančních nástrojů a řízení rizik. Při přechodu na alternativní sazby budou muset být tyto modely upravené, překalibrované a znovu validované.

Co se týče českého trhu, tak administrátor české sazby PRIBOR dostal v prosinci 2018 povolení k činnosti dle evropské regulace o referenčních sazbách. Téma přechodu na nové korunové referenční sazby tedy zatím není aktuální.

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1011

Souhrn

Navzdory různým názorům na zachování sazeb LIBOR a EURIBOR se všechny jurisdikce shodují v jednom: pro plynulý přechod na alternativní sazby je zapotřebí, aby účastníci trhu začali s přípravou co nejdříve. Příprava by měla začít ustanovením programu napříč různými funkcemi banky. Následným krokem by měla být identifikace expozic, produktů a procesů navázaných na stávající sazby a posouzení rizik plynoucích z přechodu na sazby alternativní. Nejistota ohledně „IBOR“ sazeb by neměla být vnímána jako důvod k nečinnosti. Právě naopak, banky by si měly položit otázku, zda jsou si vědomé možných rizik a zda jsou dostatečně připravené na různé budoucí scénáře. 

O tomto článku

Autor

Martin Majdloch

EY Česká republika, partner oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy

Martin vede tým pro řízení rizik a regulatorní consulting klientům ze sektoru finančních služeb ve střední a jihovýchodní Evropě, stejně tak i rostoucímu počtu nadnárodních finančních skupin.

Související témata Finanční služby