13 min. čtení 11. listopadu 2022
Tomáš Němeček

Tomáš Němeček: Ačkoliv téma ESG už hodně rezonuje, reálné kroky teprve přicházejí

Autor Tomáš Němeček

EY Česká republika, partner v oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy

Tomáš vede oddělení řízení kreditních rizik pro finanční instituce. Specializuje se na měření a řízení úvěrových rizik, zlepšování procesů řízení kreditních rizik a zavádění inovativních metod.

13 min. čtení 11. listopadu 2022

O problematice ESG u bank hovořil Tomáš Němeček, partner v oddělení consultingu pro finanční instituce, pro magazín Bankovnictví.

Banky začínají být v oblasti ESG stále aktivnější, přičemž tématem číslo jedna je jejich uhlíková stopa, kterou se snaží minimalizovat i v rámci svých úvěrových portfolií. Jak konkrétně banky k ESG přistupují? Jaký to má vliv na jejich úvěrové portfolio? A jak vypadá situace ohledně zelených ratingů? 

Zatímco ještě před několika lety jsem měl pocit, že je bankovnictví spíše o digitalizaci, inovaci a ten, kdo nedigitalizoval, nebyl „in“, dnes je digitál již samozřejmost a přesouváme se do jiné roviny, kterou je udržitelnost. Ta však není pouze o zelené kanceláři. Co všechno ESG pro banky znamená?

Nejprve mi dovolte reagovat na téma digitalizace. Banky dnes o digitalizaci asi méně mluví, ale o to víc konají. A stále zůstává další velký prostor pro on-line onboarding klientů, rozšiřování nabídky digitálně dostupných produktů, individualizaci produktové nabídky, zpřehledňování a zjednodušování digitálních služeb klientům atd. A pokud k tomuto tématu přidáme i oblasti strojového učení, využívání principů blockchain a zákaznické zkušenosti v Metaverse, můžeme si být jistí, že o digitalizaci uslyšíme ještě mnoho zajímavého po dlouhé roky.

ESG se v tomto srovnání nachází na počátku. Téma velmi silně rezonuje, ale první reálné kroky v bankách teprve přicházejí. V centru ESG oblasti je dopad na klimatickou změnu. Výpočty evropských bank, které jsou v této oblasti pokročilejší, prokazují, že dopad banky na klimatickou změnu v oblasti emise skleníkových plynů je v průměru z 99 procent právě v tom, co banka financuje (tzv. scope 3 downstream emise), a jen z 1 procenta o tom, jak zelené jsou její kanceláře, energetické hospodářství a cestování (tzv. scope 1, scope 2 a scope 3 upstream emise). Pokud si však projdete zprávy českých bank o jejich přístupu k udržitelnosti, obvykle objevíte mnoho informací o nákupu zelených energií a pořizování elektroaut pro provoz bank, ale jen málo něco konkrétního o tom, jak snížily emise financované jimi poskytnutými úvěry.

Nicméně banky začínají být v této oblasti aktivnější. My jsme například ve spolupráci s bankovní skupinou Erste Group vyvinuli metodiku a nástroj na výpočet emisí skleníkových plynů, které banka financuje svými úvěry (tedy výpočet scope 3 downstream emisí) a v současné době také pomáháme Erste Group s nastavením cílů pro scope 1, 2 i 3 emise v rámci jejich Net Zero ambice.

Přestože uhlíková stopa bank je ESG tématem číslo jedna, banky se postupně musí více zabývat i dalšími faktory, ať v environmentální oblasti (vodní hospodářství, zacházení s odpady, dopad na biodiverzitu atd.), sociální oblasti (inkluze, rovné příležitosti, diverzita týmů atd.) nebo v governance oblasti (pravdivé a průhledné výkaznictví, efektivní interní procesy, profesionální řízení atd.).

Jedním z velkých problémů v rámci ESG je posouzení „zelenosti“. Zejména pak proto, že vlastně ani nejsou žádné standardy a nikdo, kdo by to hodnotil. Kdy by se situace mohla změnit? Chystáte se být v této oblasti aktivnější – například přijít s vlastním ESG ratingem?

ESG ratingů jsou na trhu desítky a nyní těžce bojují s omezenou průhledností pro uživatele a velmi nízkou porovnatelností, kdy stejnou firmu nebo projekt hodnotí různé ratingové agentury dramaticky odlišně. Do tohoto prostředí se nechystáme vstupovat. Ale stejně jako už desítky let pomáháme bankám budovat kvalitní interní kreditní ratingy zaměřující se na velká portfolia menších klientů neratovaných externími ratingovými agenturami, tak i v ESG oblasti pomáháme našim bankám s ESG interními ratingy. Tam určitě vidíme velkou příležitost pro konzultanty, protože aktuální vývoj praxe a nadcházející rozvoj regulace ESG ratingů bude velmi překotný, směřující od primitivních expertních nastavení k sofistikovanému modelování. Pro banky je obtížné jej interně sledovat. Takže vyhledávání nejlepší globální praxe v interním ESG ratingu a pomoc bankám přiblížit se takovému standardu bude pro konzultační firmy našeho typu práce na nadcházející roky.

Výrazná podpora „zelených“ úvěrů se bankám zatím nevyplatí

ESG ale není jen o zelenosti. Je toho více jak po stránce social, tak i governance. Do jaké míry však budou tato dvě kritéria vstupovat do politiky bank? Nebo se bude spíše jednat o povrchové záležitosti?

Popravdě jsme v tomto směru i my v napjatém očekávání. Evropská centrální banka loni vyhodnotila, jak banky plní její doporučení v environmentální oblasti. Dospěla k závěrům, že mezi bankami jsou v tomto velké rozdíly, celkově plnění doporučení zaostalo za očekáváním a žádná banka nesplnila všechna. Zároveň Evropská centrální banka oznámila, že vedle tlaku na splnění environmentálních doporučení chce vydat doporučení i pro sociální a governance oblast. Některé banky jsou však už dnes zejména v sociální oblasti aktivní a hodlají se zaměřovat např. na finanční gramotnost mladých, na dostupné bydlení apod. Uvidíme, jak se tato oblast vyvine v budoucnu.

V rámci ESG je nutné zmínit zelené úvěry, které ale v dnešní době nemohou být nazývány zelenými. Je zcela jasné, že tento typ úvěrů bude stále častější. Myslíte si však, že je v dohlednu doba, kdy rozdíl sazeb mezi zelenými a nezelenými úvěry bude skutečně značný? Přece jen je dnes opravdu minimální.

Zelené úvěry mohou být bezpečně nazývány zelenými, pokud jsou v souladu s kritérii EU Taxonomie. Tento soulad však banky dokážou ověřit jen u tak malého množství úvěrů, že se jim ani nevyplatí zavádět kategorii zelených úvěrů.

Praktickým řešením poptávky po udržitelném financování se proto staly úvěry, a především dluhopisy, navázané na splnění pár jasně komunikovaných jednoduchých kritérií udržitelnosti (suistanability-linked). Představme si, že se firma třeba zaváže, že bude nakupovat jen zelenou energii, že polovinu spotřeby elektřiny si sama vyrobí z udržitelných zdrojů a že zaměstná dvě procenta zaměstnanců s přiznanou invaliditou. Tyto cíle se zaváže splnit do pěti let od vydání dluhopisu s tím, že jeho úročení bude o 0,5 procenta níže než její ostatní vydané dluhopisy, a s tím, že pokud by cíle nesplnila, doplatí úročení dluhopisu do obvyklé výše. Takových dluhopisů navázaných na vybrané cíle udržitelnosti je nyní čím dál více a zažívají skutečný boom.

Máte však pravdu, že se bankám zatím výrazná podpora „zelených“ úvěrů nevyplatí. Větší rozdíly v úrokových sazbách uvidíme až v situaci, kdy budou rozdílné náklady, a to buď na financování, riziko nebo kapitál. Nemusí to ale trvat dlouho.

Náš rozhovor jsem začal technologiemi, které rozhodně nemohou stát v pozadí. Je pravda, že digitál je dnes již standardem. Avšak banky jdou ještě dál. Snaží se predikovat a automatizovat. To vše za pomocí machine learningu a artificial intelligence. Jaký je mezi těmito pojmy vlastně rozdíl a do jaké míry ovlivňují současné bankovnictví?

Strojové učení je standardně vnímáno jako jedna ze součástí umělé inteligence. Moderní metody strojového učení přináší výrazné zlepšení předpovědních modelů bank, pokud mají k dispozici opravdu velká množství dat. Pouze naše největší banky mají nějaké produkty, u kterých počty klientů představují dostatečnou základnu pro projevení se přínosů strojového učení. U takových produktů však strojové učení pomůže optimalizovat celý cyklus od identifikace potenciálních klientů a zacílení marketingu, přes zvolení vhodné nabídky pro klienta a vyhodnocení jeho rizikovosti, až po optimalizaci postupů vymáhání po neplatičích. Pro klienty to může otevírat nové možnosti komunikace s bankou, rychlejší schválení úvěru, cílenější a relevantnější nabídku služeb a produktů banky apod.

Banky se také čím dál víc zaměřují na automatizaci úvěrového procesu pro malé a střední podniky. Paradoxní je, že použití těchto procesů dost často naráží na opatrnost obchodníků banky, kteří pro jistotu nechají úvěr schválit klasickou cestou.

Banky se snaží o co nejlepší uživatelskou zkušenost

Jaké jsou aktuální trendy v této oblasti?

Kromě výše zmíněných oblastí se banky začínají zaměřovat na budování svého ekosystému, ve kterém klient dostane všechny relevantní služby a informace přehledně, srozumitelně a jednoduše. Banky se snaží o co nejlepší uživatelskou zkušenost. S tím souvisí i budování různých komunikačních a distribučních kanálů s cílenými produkty a komunikací pro jednotlivé klienty. Banky taky přemýšlí o tom, jaká bude role pobočkové sítě. A s rostoucí mírou inflace se tématem stává i investování.

S machine learningem souvisí také problematika řízení kreditních rizik. Banky se dnes snaží svůj risk management maximálně zdokonalit o nová data, avšak regulátor je tomu ne vždy nakloněn. Proč je tomu tak?

V tomto směru se regulace nyní rapidně mění. Aktuálně na trh přichází nová EU regulace umožňující využívání strojového učení bankami všude, kde to dává smysl. Je ovšem pravda, že ohledně použití pokročilých modelů strojového učení pro modelování regulatorního kapitálového požadavku byla doposud řada bankovních regulátorů velmi zdrženlivá a ani do budoucna nepředpokládám, že by moderní metody do této oblasti pronikaly u našich bank nějak rychle či masivně. Za prvé klasické modely fungují velmi dobře, za druhé je na tyto modely kladeno velké množství regulatorních požadavků, které není jednoduché naplnit, a za další předpokládám, že regulátor bude stále trvat na tom, aby byly výsledky modelu vysvětlitelné, což u pokročilých metod (např. neuronových sítí) není úplně snadné.

Diskuse na téma automatizace risk managementu byla také vedena v rámci CCD II. Jak vypadá situace nyní?

Úprava Směrnice o spotřebitelském úvěru je stále v počáteční fázi. Očekáváme, že řada zájmových skupin do ní bude ještě výrazně vstupovat prosazením svých návrhů. Automatizace v oblasti posuzování úvěruschopnosti může být jednou z těch oblastí, kde se návrh směrnice ještě změní.

Modely nejsou připraveny na změny, jako je covid-19 nebo válka na Ukrajině

Dokážou nová data tolik zpřesnit risk management, nebo jsou stále klíčové registry a základní ukazatele? A do jaké míry se dokáže datová analytika přepsat do výsledného zisku?

Klasické statistické modely fungují velmi dobře a generují výrazné finanční výnosy, dokud nepřijde změna nového typu. Bohužel právě covid-19 i válka na Ukrajině jsou ukázkou změn, které se v datové historii použité pro modelování nevyskytují a modely na ně tak nejsou připraveny. Nová data a zejména hledání závislostí mezi klienty ale mohou pomoci i v těchto situacích a mohou přinést nový pohled na rizikovost klientů. Přesto však nadále zůstanou nedílnou součástí risk managementu expertní názory odborníků a managementu bank.

Když je řeč o risk managementu, je třeba zmínit také oblast úvěrů. Ty jsou dnes jak na horské dráze – zejména, co se sazeb týče. Do jaké míry lze očekávat, že se zhorší úvěrové portfolio tuzemských bank? A může to být pro některé problém?

V oblasti makroekonomických předpovědí ohledně pokračující války, tlaku na ceny energií a rostoucí inflace nadále převažuje posun k pesimističtějším ekonomickým výhledům, což se odrazí i v nákladech na riziko. Mnoho bank ale prudce zvýšilo své opravné položky už kvůli covidu a velká část z těchto rezerv nebyla stále rozpuštěna, přestože předpokládané pesimistické scénáře dopadu pandemie na ekonomiku nenastaly. Obecně platí, že je český bankovní sektor stabilní a dobře připravený na případnou krizi. K tomu určitě přispívají i rekordní zisky bankovního sektoru za první pololetí tohoto roku.

Dotkne se tento problém více firem nebo naopak retailu? Přece jen v rámci hypoték banky počítaly s poměrně vysokými buffery.

Na retailové klienty dopadají v současnosti zejména zvyšující se ceny energií a u těch, kteří mají hypotéku a končí jim fixace, se taky rapidně zvyšují úrokové sazby. To snižuje úroveň jejich disponibilních prostředků a schopnost splácet úvěry. Klesá také spotřeba, což se projevuje v tržbách firem.

U těch se také projeví zvýšení úroků a nákladů s tím souvisejících, což povede ke zpomalení investic a důkladnějšímu přemýšlení o tom, kam nasměrovat volné prostředky. Dalším důležitým faktorem jsou samozřejmě ceny energií, hlavně u společností, pro které jsou významným vstupem. Některé budou nuceny skončit. A případné zpomalení ekonomiky nebo vynucené zavření výroby u firem, které jsou závislé na plynu, povede k zastavení náboru nových zaměstnanců a u některých zřejmě i k propouštění. Český pracovní trh je ale přehřátý a nemělo by to vést k dramatickému nárůstu nezaměstnanosti a dalšímu tlaku na příjmy retailu. Každopádně jde o spojené nádoby a obvykle nelze říct, která z těchto částí trhu je nakonec zasažena více.

Platební morálka českých dlužníků se zlepšuje

S úvěry, pakliže se nevyvíjí dobře, souvisí také další oblast, které se váš tým věnuje, a tou je vymáhání pohledávek. Těch nevymožených je ve správě inkasních agentur v posledních letech stále více. Čím je tento trend způsoben a očekáváte zvýšenou poptávku po vašich službách v této oblasti?

Je sice pravda, že nevymožených pohledávek je ve správě inkasních agentur stále víc, ale to jen proto, že proces vymáhání nějakou dobu trvá a pohledávky se jednoduše ve správě agentur hromadí. Každý rok jich ale přibývá méně a méně, což ukazuje na vytrvale se zlepšující platební morálku českých dlužníků. Zhoršení nesplácení proběhlo naposledy někdy okolo roku 2011. Pak se naše ekonomika postupně zotavovala z minulé krize a zažila neobvykle dlouhé období prosperity. Negativní ekonomický šok přišel s covidem-19, ale ten vláda odfiltrovala nalitím obrovských prostředků do ekonomiky. Ať už formou podpory dočasně uzavřených firem, či zvyšováním transferů obyvatelstvu, včetně snížení zdanění mezd.

Letos přišel nový negativní ekonomický šok způsobený válkou na Ukrajině a náš výrazně zadluženější stát vedený novou vládou zatím odolává tlakům na další mimořádné zadlužování a sanaci i tohoto šoku. Viditelný nárůst nesplácených úvěrů by tedy měl brzy nastat. Jak už jsem ale zmínil, řada bank se na to připravila už před dvěma lety a brzy se jim to může hodit. Pokud nedojde ke skutečně hluboké ekonomické krizi a masivnímu pádu cen realit, čemuž zatím nic nenaznačuje, zájem o naše konzultační služby v oblasti vymáhání pohledávek asi nenastane.

Jaké je vlastně postavení věřitelů v ČR ve srovnání s ostatními zeměmi EU? Mohlo by se v dohledné době změnit?

Evropské země se velmi liší v poslední fázi vymáhání dluhů právní cestou, včetně exekucí a insolvencí. Většina případů nesplácení úvěrů je ale řešena před touto fází formou restrukturalizace, dohodou o splátkovém kalendáři atd. Zde nejsou odlišnosti mezi zeměmi v Evropě nijak velké.

Zajímavou aktualitou je nadcházející implementace Směrnice o správcích a kupcích (bankovních) úvěrů. Zatímco ve velké části EU má každá země nastavena svoje jednotná pravidla na vymáhání všech typů dluhů, u nás hrozí, že lokální implementace této Směrnice ztíží vymáhání bankovních úvěrů oproti vymáhání jiných dluhů třeba za energie, telekomunikace atd. Mimosoudní vymáhání pohledávek u nás totiž zatím nemá žádnou specifickou úpravu a je možné, že přísná pravidla na vymáhání ustanovená Směrnicí se naši zákonodárci rozhodnou vztáhnout pouze na bankovní úvěry, přičemž nechají možnost pokračovat v nijak neregulovaných a nedozorovaných nátlakových vymáhacích praktikách pro ostatní typy pohledávek.

Výpočty evropských bank, které jsou v této oblasti pokročilejší, prokazují, že dopad banky na klimatickou změnu v oblasti emise skleníkových plynů je v průměru z 99 procent právě v tom, co banka financuje (tzv. scope 3 downstream emise), a jen z 1 procenta o tom, jak zelené jsou její kanceláře, energetické hospodářství a cestování (tzv. scope 1, scope 2 a scope 3 upstream emise).

Očekáváme, že řada zájmových skupin do Směrnice o spotřebitelském úvěru bude ještě výrazně vstupovat prosazením svých návrhů. Automatizace v oblasti posuzování úvěruschopnosti může být jednou z těch oblastí, kde se návrh směrnice ještě změní.

Shrnutí

O ESG v bankovním sektoru, výpočtu financovaných emisí, zelených úvěrech a dalších aktuálních trendech v oboru hovořil pro magazín Bankovnictví Tomáš Němeček, partner společnosti EY v divizi Consulting, který zde vede oddělení řízení kreditních rizik pro finanční instituce. Rozhovor vedl Tomáš Houdek.

O tomto článku

Autor Tomáš Němeček

EY Česká republika, partner v oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy

Tomáš vede oddělení řízení kreditních rizik pro finanční instituce. Specializuje se na měření a řízení úvěrových rizik, zlepšování procesů řízení kreditních rizik a zavádění inovativních metod.

  • Facebook
  • LinkedIn
  • Twitter