Cost+ cenový model a otázka přímé souvislosti

Cost+ cenový model a otázka přímé souvislosti

19. října 2021
Předmět Tax Alert
Kategorie Daně z příjmů

Zobrazit zdroje

Tentokrát vám v krátkosti přinášíme zajímavý čerstvý rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) týkající se problematiky aplikace ustanovení §24 odst. 2 písm. zc) zákona o daních z příjmů (ZDP) ve znění platném do roku 2014.[1]

Konkrétně se jednalo o situaci společnosti, jejíž cenový model byl založen na principu veškerých přímých a nepřímých provozních nákladů vynaložených v daném zdaňovacím období navýšených o marži 5 %. Tyto náklady byly pak mezi jednotlivé členy dané skupiny přerozděleny tak, aby výnosy společnosti za každé období byly vždy o 5 % vyšší než náklady. Společnost měla tedy za to, že u ní bezpochyby dochází k naplnění podmínek pro aplikaci ustanovení §24 odst. 2 písm. zc) ZDP - včetně přímé souvislosti nákladů a výnosů.

Nicméně NSS byl opačného názoru. Vybrané argumenty NSS:

  • Dle NSS přímou souvislost nelze chápat pouze jako úměru mezi náklady a výnosy, jak ji vykládá společnost, tedy že pro použití zmíněného ustanovení postačuje, aby bylo zvýšení výnosů podmíněno úměrným zvýšením nákladů. Přímou souvislost je nutno chápat tak, že dané náklady měly možnost ovlivnit výši výnosů, a to nikoliv pouze tím že byly vynaloženy a následně zaúčtovány dalším členům skupiny, ale tak, že jejich vynaložení přispělo k dosažení výnosů jinak, než pouze jejich automatickým zvýšením.
  • NSS v daném případě neshledal souvislost mezi vynaloženými náklady na reprezentaci, stravování či penále s výnosy za poskytované softwarové služby. V případě standardní softwarové společnosti by se dle NSS náklady obdobného charakteru (reprezentace, občerstvení…) těžko staly daňově účinnými náklady, právě z důvodu těžko prokazatelné přímé souvislosti mezi např. pohoštěním a následně uzavřenými obchody.
  • Přímou souvislost dle NSS nelze v konkrétním případě odvozovat pouze od specifického modelu financování společnosti, která jednoduchým matematickým vzorcem automaticky navyšuje veškeré náklady o fixní sazbu a výslednou částku následně fakturuje ostatním členům skupiny. Takový postup zakládá pouze přímou úměru mezi náklady a výnosy, nikoliv však již souvislost pro použití § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP.
  • Uplatnění popsaného fakturačního modelu by znamenalo prakticky neomezenou možnost použití § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP. 

I když je v současné době znění uvedeného ustanovení odlišné, je potenciálně možné závěry NSS analogicky aplikovat i na současné znění § 23 odst. 4 písm. e) ZDP. Toto ustanovení zjednodušeně umožňuje nezdanit výnosy do výše přímo souvisejících daňově neuznatelných nákladů.

V případě dotazů se prosím obraťte na daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

Autorky:

Lucie Říhová

Hana Cicvárková

  • Zobrazit citace

    [1] „Výdaji (náklady) podle odstavce 1 jsou také výdaje (náklady), které nejsou podle § 25 výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to jen do výše příjmů (výnosů) s nimi přímo souvisejících za podmínky, že tyto příjmy (výnosy) ovlivnily výsledek hospodaření ve stejném zdaňovacím období nebo ve zdaňovacích obdobích předcházejících. Obdobně postupují poplatníci uvedení v § 2, kteří nevedou účetnictví.“

  • Tax Alert - English version

    Cost+ price model and the issue of direct linkage

    This time we briefly bring you an interesting recent judgment of the Supreme Administrative Court (SAC) concerning the issue of application of Section 24(2)(zc) of the Income Tax Act (ITA) valid  until 2014.[1]  

    Specifically, the case concerned the situation of a company whose pricing model was based on the principle of all direct and indirect operating costs incurred in a given taxable period plus a margin of 5%. These costs were then redistributed among the various members of the group so that the company's revenues for each period were always 5 % higher than its costs. The company therefore considered that the conditions for the application of Section 24(2)(zc) of the ITA - including the direct link between costs and revenues - were undoubtedly met.

    However, the SAC took the opposite view. Selected arguments of the SAC:

    • According to the SAC, the direct link cannot be understood as a mere proportionality between costs and revenues, as interpreted by the company, i.e. it is sufficient for the application of this provision that the increase in revenues is conditioned by a proportional increase in costs. The direct link must be understood as meaning that the costs in question had the possibility of influencing the level of revenue, not merely by being incurred and subsequently charged to other members of the group, but in such a way that their incurrence contributed to the achievement of revenue in a way other than by automatically increasing it.
    • In the present case, the SAC did not find a link between the entertainment, catering or penalty costs incurred and the revenue from the software services provided. In the case of a standard software company, according to the SAC, costs of a similar nature (entertainment, refreshments, etc.) would hardly become tax-effective costs, precisely because of the difficult-to-demonstrate direct link between, for example, the entertainment and the subsequent transactions.
    • According to the SAC, the direct link cannot be inferred in the present case solely from the specific financing model of the company, which automatically increases all costs by a fixed rate by means of a simple mathematical formula and then invoices the resulting amount to the other members of the group. Such a procedure establishes only a direct proportionality between costs and revenues, but no longer a link for the application of Section 24(2)(zc) of the ITA.
    • Applying the invoicing model described above would mean that the possibility of applying Section 24(2)(zc) of the ITA would be virtually unlimited. 

    Although the wording of that provision is currently different, it is potentially possible to apply the conclusions of the SAC by analogy to the current wording of Section 23(4)(e) of the ITA. This provision simply allows for the non-taxation of income up to the amount of directly related tax non-deductible costs.

    If you have any questions, please contact the EY tax team with whom you regularly work.

    Authors:

    Lucie Říhová

    Hana Cicvárková

    References:

    [1] "Expenses (costs) referred to in paragraph 1 shall also include expenses (costs) which are not expenses (costs) for the achievement, provision and maintenance of income pursuant to Section 25, only to the extent of income (revenues) directly related thereto, provided that such income (revenues) affected the income in the same taxable period or in preceding taxable periods. Taxpayers referred to in § 2 who do not keep accounts shall follow a similar procedure."