Je společnost povinna znát své skutečné majitele?
Nová právní úprava evidence skutečných majitelů mimo jiné zavádí zákaz výplaty podílu na zisku nezapsanému skutečnému majiteli a zákaz pro nezapsaného skutečného majitele hlasovat na valné hromadě. Co když se ale společnosti nepodaří zjistit, kdo jsou její skuteční majitelé?
V únoru tohoto roku jsme Vás informovali (ZDE) o novém zákonu č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, který nabude účinnosti dne 1. června 2021. Zákon mimo jiné zavádí nová omezení pro obchodní korporace, které nezapíší svého skutečného majitele do evidence skutečných majitelů. Společnost nemůže nezapsanému skutečnému majiteli vyplatit podíl na zisku a nezapsaný skutečný majitel navíc nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu vykonávat svá hlasovací práva.
V tomto příspěvku se zaměříme na povinnosti společnosti, resp. statutárního orgánu, v oblasti zjišťování svých skutečných majitelů.
Podle dosavadní i nové právní úpravy obecně platí, že evidující osoby mají povinnost zjišťovat a znát své skutečné majitele. Tento požadavek v praxi znamená i povinnost společnosti, resp. statutárního orgánu, zjišťovat a znát skutečné majitele svých jednotlivých společníků – právnických osob.
Nicméně důvodová zpráva k novému zákonu uvádí, že v případě velkého počtu společníků nelze rozumně požadovat, aby evidující osoba zjišťovala svou strukturu vztahů, respektive to, zda vůbec taková struktura existuje (tj. zda na konci je nějaký skutečný majitel). Z toho důvodu zákon uvádí, že při zjišťování skutečného majitele je nezbytné vynaložit (pouze) veškeré úsilí, které lze po evidující osobě rozumně požadovat.
Pokud se ani při vynaložení takového veškerého rozumného úsilí nepodaří skutečného majitele určit, zapíše evidující osoba jako své skutečné majitele členy svého vrcholného vedení. Evidující osoba je také povinna zaznamenávat kroky učiněné při zjišťování skutečného majitele. Při splnění těchto podmínek přestane být pro evidující osoby zákaz výplaty podílu na zisku nezapsanému skutečnému majiteli v zásadě relevantní. Dle důvodové zprávy v takovém případě pak ani nelze statutárnímu orgánu přičítat k tíži, pokud se následně ukáže, že skrze více právnických osob se prospěch hromadí u jedné konkrétní fyzické osoby, která nesplnila svou povinnost sdělit evidující osobě vznik svého postavení skutečného majitele.
Je však nezbytné mít na paměti, že statutární orgán musí při zjišťování skutečného majitele vždy jednat v dobré víře a s péčí řádného hospodáře.
V případě dotazů se, prosím, obraťte na autory článku nebo na další členy advokátní kanceláře EY Law či týmu EY, se kterými spolupracujete.
Autoři:
Jan Turek
+420 704 865 112
Kryštof Chmelan
+420 704 651 377