NSS k nemožnosti uplatnit daňovou ztrátu a počítání prekluzivní lhůty

NSS k nemožnosti uplatnit daňovou ztrátu a počítání prekluzivní lhůty

13. prosince 2021
Předmět Tax Alert
Kategorie Daně z příjmů Ostatní daně

Zobrazit zdroje

Nejvyšší správní soud[1] posuzoval rozsudek Krajského soudu v Ostravě ohledně vlivu nemožnosti uplatnit daňovou ztrátu na základě „podstatné změny“ (viz § 38na ZDP) na počítání lhůty pro stanovení daně dle § 38r ZDP. O překvapivě pozitivním výkladu krajského soudu jsme Vás již dříve informovali ZDE.

NSS se opřel o svou dřívější judikaturu a rozsudek krajského soudu zrušil. Dle ustálené judikatury NSS[2] je totiž rozhodné, zda daňový subjekt má dle zákona možnost daňovou ztrátu (či její část) uplatnit – nikoliv to, zda ji skutečně uplatnil.

Samotná skutečnost, že došlo k podstatné změně ve složení osob podílejících se na kapitálu poplatníka, neznamená, že by bez dalšího byla zcela vyloučena možnost uplatnění daňové ztráty. Poplatník by i přes podstatnou změnu mohl daňovou ztrátu uplatnit při dosažení dostatečné výše tržeb ze stejné činnosti, kterou vykonával v období stanovení daňové ztráty. Splnění této podmínky je přitom čistě na poplatníkovi.

Dle NSS nemohou mít faktické okolnosti, které nastanou v průběhu prodloužené lhůty, na počítání lhůty pro stanovení daně de § 38r ZDP vliv. Obdobně tomu bude v situaci, kdy poplatník nedosáhne kladného základu daně, proti kterému by mohl ztrátu uplatnit, nebo v případě, kdy uplatní celou ztrátu hned v prvním následujícím zdaňovacím období.

Odlišná situace by pravděpodobně nastala v případě, kdy by bylo uplatnění daňové ztráty od počátku vyloučené – například pokud by se daňový poplatník v souladu s ustanovením § 34 odst. 1 ZDP svého práva na uplatnění daňové ztráty vzdal. V takovém případě by se prodloužení lhůty pro stanovení daně dle § 38r ZDP uplatnit nemělo.

Pro dokreslení situace si dovolujeme doplnit, že v předmětném řízení se celý spor odvíjel od stanovení daňové ztráty ve výši pouhých 6 854 Kč. Dle současných výkladů nemá výše stanovené ztráty na aplikaci pravidel pro počítání lhůty pro stanovení daně žádný vliv - tzn. sebemenší ztráta podstatným způsobem prodlužuje lhůtu pro stanovení daně.

V případě dotazů kontaktujte autory článku nebo EY daňový tým, se kterým spolupracujete.

Autoři:

Radek Matuštík

Jakub Tměj

  • Zobrazit citace

    [1] Rozsudek ze dne 7. prosince 2021, č. j.7 Afs 191/2021 - 35.

    [2] Viz např. rozsudky ze dne 15. 4. 2016, č. j. 4 Afs 251/2015 - 74, ze dne 9. 9. 2019, č. j. 7 Afs 134/2019 - 20, ze dne 16. 4. 2020, č. j. 1 Afs 376/2019 - 38, ze dne 2. 7. 2020, č. j. 9 Afs 81/2020 - 40, č. 4056/2020 Sb. NSS, ze dne 17. 7. 2020, č. j. 4 Afs 101/2020 - 41, či ze dne 22. 10. 2020, č. j. 7 Afs 231/2019 - 17.

  • Tax Alert - English version

    NSS on the impossibility of claiming a tax loss and the calculation of limitation period

    The Supreme Administrative Court[1] considered the judgment of the Regional Court in Ostrava regarding the effect of the impossibility to claim a tax loss on the basis of a "substantial change" (see § 38na of the ITA) on the calculation of deadline for tax assessment under § 38r of the ITA. We have already informed you about the surprisingly positive interpretation of the Regional Court HERE.

    The SAC relied on its earlier case law and overturned the Regional Court's judgment. According to the established case law of the SAC[2], the decisive factor is whether the taxpayer has the possibility to claim the tax loss (or part of it) under the law - not whether he actually claimed it.

    The mere fact that there has been a substantial change in the composition of the persons participating in the taxpayer's capital does not mean that the possibility of claiming a tax loss is excluded. Despite a substantial change, the taxpayer could still claim the tax loss if it had sufficient revenue from the same activity as that carried on during the period in which the tax loss was assessed. It is entirely up to the taxpayer to fulfil this condition.

    According to the SAC, factual circumstances that occur during the extended tax assessment period cannot affect the calculation of the deadline for tax assessment in line with the § 38r of the ITA. Similar treatment applies, if the taxpayer does not achieve a positive tax base against which he can claim the loss or if he claims the entire loss in the first subsequent tax year.

    A different situation is likely to arise if the taxpayer is excluded from the outset from claiming the tax loss - for example, if the taxpayer waives his right to claim the tax loss in accordance with Section 34(1) of the ITA. In such a case, the extension of the tax assessment period under § 38r of the ITA should not apply.

    Additionally, we would like to note that in the present proceedings the entire dispute was based on the assessment of a tax loss of only CZK 6 854. According to the current interpretations, the amount of the assessed loss has no effect on the application of the rules for calculating the tax assessment period - i.e. even the slightest loss substantially extends the tax assessment period.

    If you have any questions, please contact the authors of the article or the EY tax team you are working with.

    Authors:

    Radek Matuštík

    Jakub Tměj

    References:

    [1] Judgment of 7 December 2021, No 7 Afs 191/2021 - 35.

    [2] See, e.g., judgments of 15 April 2016, no. 4 Afs 251/2015 - 74, of 9 September 2019, no. 7 Afs 134/2019 - 20, of 16 April 2020, no. 1 Afs 376/2019 - 38, of 2 April 2019, no. 7. 2020, no. 9 Afs 81/2020 - 40, no. 4056/2020, no. 4 Afs 101/2020 - 41, of 17 July 2020, or no. 7 Afs 231/2019 - 17, of 22 October 2020.