NSS k omezení doby uplatnění úroku z prodlení
Podle § 252 odst. 2 daňového řádu účinného do 31. prosince 2014 platilo, že úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení.
Omezení doby uplatnění úroku z prodlení bylo zrušeno zákonem č. 267/2014 Sb. s účinností od 1. ledna 2015, jež neobsahoval žádné přechodné ustanovení, které by se zabývalo časovou působností této změny ve vztahu k úročení již vzniklých nedoplatků.
Právě uplatnění doby omezení úroku z prodlení se stalo předmětem sporu mezi správcem daně a daňovým subjektem. Správce daně aplikoval úrok na daňový dluh vzniklý 1. července 2011 až do 30. srpna 2017, kdy byl dluh uhrazen (tedy po dobu delší než 6 let). Dle správce daně šlo 5leté omezení hypoteticky uplatnit poprvé až v roce 2016, tedy v době, kdy již právní úprava žádné omezení neobsahovala.
Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 7 Afs 351/2019 – 24 názoru správce daně nepřisvědčil. Dle Nejvyššího správního soudu je při absenci výslovné zákonné úpravy působnosti novelizujících ustanovení na již vzniklé nedoplatky třeba vycházet z obecných pravidel časové působnosti norem. Správní orgány proto byly při uplatnění úroku z prodlení v posuzované věci pro absenci přechodných ustanovení ke změně § 252 odst. 2 daňového řádu vázány právními předpisy platnými v době vzniku dluhu na dani. U daňových dluhů vzniklých od účinnosti daňového řádu do 31. prosince 2014 lze proto uplatnit úrok z prodlení nejdéle za 5 let prodlení.