Rozsudek NSS k přerušení časového osvobozovacího testu u akcií při emisi z důvodu zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů

Rozsudek NSS k přerušení časového osvobozovacího testu u akcií při emisi z důvodu zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů

7. září 2021
Předmět Tax Alert
Kategorie Ostatní daně

Zobrazit zdroje

Před nějakým časem jsme vás informovali o zajímavém rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích k otázce přerušení časového osvobozovacího testu u akcií[1] při emisi nových akcií z důvodu zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů. Čerstvě se k tomuto sporu vyjádřil Nejvyšší správní soud („NSS“) a my vám níže přinášíme shrnutí dosavadního sporu a rovněž názor NSS.

Situace

  • Poplatník nabyl v roce 2009 akcie obchodní společnosti. V roce 2014 valná hromada této společnosti rozhodla o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů a zároveň o výměně akcií za nové o vyšší jmenovité hodnotě.
  • V roce 2016 poplatník tyto akcie prodal. Poplatník za toto období podal řádné daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob, v němž vykázal příjmy z prodeje akcií dle § 10 ZDP.
  • Následně podal dodatečné přiznání, ve kterém vykázal příjmy dle § 10 ZDP ve výši 0 Kč (a upravil odpovídajícím způsobem výši daně). Jako důvod pro podání dodatečného přiznání poplatník uvedl „přehodnocení právního názoru na časový test pro osvobození od prodeje akcií“, jelikož časový test ve smyslu § 4 odst. 1 písm. w) ZDP nebyl dle názoru poplatníka přerušen.
  • Správce daně zahájil postup k odstranění pochybností. V jeho průběhu poplatník poukázal především na závěry obsažené v zápise z jednání Koordinačního výboru s Komorou daňových poradců ze dne 13. 2. 2008 („KOV“), příspěvek 199/21.11.07, z nichž dle názoru žalobkyně vyplývá, že předmětný prodej akcií lze od daně z příjmů osvobodit.
  • Správce daně a poté odvolací orgán tuto poplatníkovu argumentaci odmítli.

Pohled krajského soudu

Krajský soud („KS“) se postavil na stranu daňových orgánů – výběr z jeho argumentů:

  • „Osvobozovací“ ustanovení ZDP výslovně pamatuje pouze na situace výměny akcií o stejné jmenovité hodnotě, nikoli tedy na případy navýšení základního kapitálu výměnou akcií ve smyslu § 500 odst. 1 zákona o obchodních korporacích. A contrario je tudíž z uvedeného zcela zřejmý úmysl zákonodárce, dle něhož, dojde-li k výměně akcií za akcie o rozdílné celkové jmenovité hodnotě (k čemuž typicky dochází právě v případech navýšení základního kapitálu), osvobození od daně z příjmu se již neuplatní.  
  • Legitimní očekávání účastníků řízení pak mohou případně založit pouze takové příspěvky, které nejsou vnitřně rozporuplné, nejdou proti samotnému textu a významu zákonné úpravy a obsahují dostatečné odůvodnění
  • Závěr Ministerstva financí vyjádřený v zápise z jednání KOV, na který poplatník poukázal, se týká pouze navýšení jmenovité hodnoty akcií okolkováním. Uvedené přitom neznamená, že by daňové orgány měly takovýto výklad automaticky rozšiřovat též na situace, které právní norma upravuje výslovně a bez jakýchkoli pochybností.
  • Jakkoli tedy navýšení základního kapitálu formou zvýšení jmenovité hodnoty akcií při jejich výměně, popř. jejich okolkováním má v podstatě stejný ekonomický význam, jeho dopad na běh časového testu je odlišný. Je tomu tak ovšem pouze proto, že nedokonalost právní úpravy ústí v nutnost (pro daňový subjekt) příznivějšího výkladu v případě zvýšení jmenovité hodnoty akcií okolkováním. Na základě zápisu z jednání KOV tudíž poplatník nemohl nabýt legitimní očekávání, že stejným způsobem bude postupováno též v jeho případě.

Pohled NSS

NSS zaujal rázné stanovisko, přičemž kasační stížnost poplatníka zamítnul a konstatoval, že časový test přeruší jak výměna akcií za akcie vyšší jmenovité hodnoty tak i tzv. proces okolkování (tj. vyznačení vyšší jmenovité hodnoty na dosavadní akcii). Výběr z jeho argumentů:

  • NSS existenci dvou rovnocenných možností výkladu neshledal, přičemž jazykový výklad dle NSS umožňuje pouze jediný závěr, a to ten pro poplatníka nepříznivý.
  • Jestliže zákon přerušení časového testu v případě výměny akcií výslovně vztahuje pouze k určité konkrétní situaci (výměně akcií o celkové stejné jmenovité hodnotě), nelze dle NSS dovodit, že by smyslem daného ustanovení mělo být přerušení časového testu i v případě fakticky opačném (výměna akcií za nové o vyšší jmenovité hodnotě). [Pozn. Tady NSS nejspíše měl na mysli slovo nepřerušení.]
  • Pokud se zákonodárce vědomě rozhodl zavést pro výměnu akcií speciální pravidlo pro nepřerušení časového testu, lze se důvodně domnívat, že jeho úmyslem bylo, aby se časový test v jiných případech přerušil. Pokud by tomu tak nebylo a zákonodárce by skutečně hodlal vyloučit přerušení časového testu obecně u všech výměn akcií (tj. nejen těch o stejné jmenovité hodnotě), nedávalo by žádný smysl, aby jakékoliv speciální pravidlo zaváděl.
  • Předpoklady nutné k tomu, aby bylo možno dovodit legitimní očekávání účastníků v praxi plynoucí ze zápisu koordinačního výboru (tedy zejm. jeho dostatečné odůvodnění, vzájemná bezrozpornost zaujatých závěrů, nesmí se jednat o výklad jdoucí proti samotnému textu a významu zákona atd.) v dané věci splněny nejsou.
  • NSS konstatoval, že z hlediska výkladu § 4 odst. 1 písm. w) ZDP není důvod rozlišovat mezi (ekonomicky v podstatě shodnými) postupy při zvýšení jmenovité hodnoty akcií jejich výměnou na straně jedné a tzv. okolkováním nebo zvýšením jmenovité hodnoty v evidenci zaknihovaných cenných papírů na straně druhé. Oproti poplatníkovi má nicméně NSS za to, že s ohledem na zcela jasné znění zákona, jemuž se nepříčí ani zjistitelný úmysl zákonodárce či smysl daného ustanovení, osvobození (nepřerušení časového testu) nedopadá ani jeden ze zmíněných postupů při zvýšení základního jmění.
  • Pouze na okraj NSS v této souvislosti poznamenal, že legitimní očekávání může založit teprve jednotná, ustálená a dlouhodobá činnost nebo nečinnost správního orgánu, která opakovaně potvrzuje určitý výklad právních předpisů a která není v rozporu se zákonem. Jasná (pochybnosti nevzbuzující) slova zákona totiž předčí jakékoliv očekávání, ať už vzniklo jakkoliv.

Máme tu tedy relativně nekompromisní názor NSS a výzvou pro všechny je se teď zamyslet na jaké další situace týkající se nakládání s akciemi by tento názor mohl mít (negativní) dopad.

Pokud budete mít k výše uvedeným tématům jakékoliv otázky, obraťte se prosím na autory článku nebo na náš poradenský tým, se kterým spolupracujete.

Autoři:

Lucie Říhová

Adam Linek

  • Zobrazit citace

    [1] Dle § 4 odst. 1 písm. w) nyní x) zákona o daních z příjmů („ZDP“).

  • Tax Alert - English version

    Ruling of the Supreme Administrative Court regarding interruption of the time exemption test for shares issued to increase the registered capital from the entity’s equity

    Some time ago we informed you about an interesting ruling of the Regional Court in České Budějovice regarding interruption of the time exemption test for shares[1] in the event of issuance of new shares to increase the registered capital from the entity’s equity. Recently, the Supreme Administrative Court (the “SAC”) also commented on this issue and we have prepared for you below a brief summary of the dispute so far, as well as the opinion of the SAC.

    Background

    • In 2009, the taxpayer acquired shares in a company. In 2014, the company’s general meeting decided to increase the registered capital from the company’s equity and to exchange the existing shares for new ones with a higher nominal value.
    • In 2016, the taxpayer sold these shares. The taxpayer filed an annual personal income tax return for this period in which she reported income from the sale of shares in accordance with Section 10 of the ITA.
    • Subsequently, the taxpayer filed a supplementary tax return in which she reported income under Section 10 of the ITA in the amount of CZK 0 (and adjusted the tax amount accordingly). As the reason for filing the additional return, the taxpayer stated “reconsideration of the legal opinion on the time test for exemption of proceeds from the sale of shares”, since the time test in the sense of Section 4 (1) w) of the ITA had not been, in the taxpayer’s opinion, interrupted.
    • The tax administrator commenced a procedure to eliminate doubts. In the course of the procedure, the taxpayer pointed in particular to the conclusions contained in the minutes of the meeting of the Coordination Committee with the Chamber of Tax Advisors of 13 February 2008 (the “Committee Meeting”), post 199/21.11.07, from which, in the taxpayer's view, it follows that the sale of the shares in question is exempt from income tax.
    • The tax administrator and then the appellate authority rejected the taxpayer's argument.

    Opinion of the Regional Court

    The Regional Court (the “RC”) supported the position of the tax administration authorities – selection of its arguments:

    • The “exemption” provision of the ITA expressly mention only situations where shares are exchanged for shares of the same nominal value, i.e. not the registered capital increase by means of an exchange of shares in the sense of Section 500 (1) of the Business Corporations Act. A contrario, the intention of the legislator is therefore quite clear from the above, according to which, if shares are exchanged for shares of different total nominal value (which typically occurs in cases of registered capital increases), the exemption from income tax does not apply.  
    • Legitimate expectations of the parties to the proceedings can only be established by contributions that are not internally contradictory, do not go against the text and meaning of the legal regulation itself and contain sufficient justification.
    • The conclusion of the Ministry of Finance expressed in the minutes of the Committee Meeting, to which the taxpayer has referred, concerns only the increase in the nominal value of the shares via stamp. This does not mean that the tax authorities should automatically extend such an interpretation to situations which are expressly and without any doubt regulated by the legislation.
    • Thus, although the registered capital increase by means of increasing the nominal value of shares upon their exchange or by means of stamp in principle has the same economic effect, its impact on the course of the time test differs. This, however, is the case only due to the fact that the imperfection of the legal regulation results in the necessity (for the taxpayer) of a more favourable interpretation in the case of an increase in the nominal value of shares via stamp. Thus, the taxpayer could not have, based on the minutes of the Committee Meeting, acquired a legitimate expectation that the same procedure would be followed in his case.

    Opinion of the SAC

    The SAC took a firm position, dismissing the taxpayer's cassation appeal and stating that the time test is interrupted by both the exchange of shares for shares of a higher nominal value and the process of attaching stamps to the shares (i.e. specification of a higher nominal value on the existing share certificate). These are some of its arguments:

    • The SAC did not find the existence of two equivalent possibilities of interpretation and believes that the linguistic interpretation allows for only one conclusion, namely the one unfavourable for the taxpayer.
    • The SAC is of the opinion that if the law expressly relates the interruption of the time test in the case of a share exchange only to a specific situation (exchange of shares with the same total nominal value), it cannot be concluded that the purpose of the provision in question should be to interrupt the time test also in a case that is factually opposite (exchange of shares for new ones with a higher nominal value). [Note: We think the SAC rather meant to say not interrupted.]
    • If the legislator deliberately chose to introduce a special rule for the exchange of shares to avoid interruption of the time test, it can be reasonably assumed that the intention was to interrupt the time test in other cases. If this were not the case, and the legislator had indeed intended to exclude the interruption of the time test in general for all share exchanges (i.e. not only those of the same nominal value), it would have made no sense to introduce any special rule.
    • The prerequisites necessary to infer the legitimate expectations of the parties resulting in practice from the minutes of the Committee Meeting (i.e., in particular, sufficient justification, mutual consistency of the conclusions reached, no interpretation contrary to the text and meaning of the law itself, etc.) are not met in the present case.
    • The SAC concluded that in terms of interpretation of Section 4 (1) w) of the ITA, there is no reason to differentiate between various procedures (having in principle the same economic effect) of increasing the nominal value of shares by means of their exchange on one hand and by means of stamp or increasing the nominal value in the register of electronically book-entered securities on the other. However, unlike the taxpayer, the SAC considers that, in view of the very clear wording of the law, which is not contradicted by any ascertainable intention of the legislator or the meaning of the provision in question, the exemption (not interrupting the time test) does not apply to either of the aforementioned procedures for increasing the share capital.
    • The SAC has only marginally noted in this context that legitimate expectations can only be established by a uniform, stable and long-standing action or inaction of the administrative authority, which repeatedly confirms a certain interpretation of the legal regulations and which is not contrary to the law. The clear (non-doubtful) words of the law override any expectations, however they may have arisen.

    Thus, we have here a relatively uncompromising opinion of the SAC and the challenge for everyone is now to think about what other situations concerning shares could be (negatively) affected by this opinion.

    Should you have any questions about the above topics, please contact the authors of the article or our consulting team you work with.

    Authors:

    Lucie Říhová

    Adam Linek

    Reference:

    [1] According to Section 4 (1) w), newly x) of the Income Tax Act (the “ITA”).