Přecenění záloh poskytnutých v cizí měně – pokračování

Přecenění záloh poskytnutých v cizí měně – pokračování

16. února 2022
Předmět Tax Alert
Kategorie Daně z příjmů Ostatní daně

Zobrazit zdroje

V dnešním alertu Vám přinášíme čerstvé rozhodnutí[1] Nejvyššího správního soudu („NSS“) ve věci přeceňování záloh poskytnutých v cizí měně. O předcházejícím rozsudku krajského soudu jsme Vás informovali dříve ZDE.

Jádrem sporu byla v dané věci otázka, zda je poplatník povinen k rozvahovému dni přecenit zálohu na pořízení dlouhodobého majetku, kterou dodavateli uhradil v cizí měně. Případný kurzový rozdíl by ovlivňoval základ daně v daném období.

NSS zamítl kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství. Odmítl jeho argumentaci, že vzhledem k existenci rizika neuskutečnění zálohované transakce je až do okamžiku její faktické realizace nutné poskytnuté zálohy považovat za pohledávky, a jako takové je k rozvahovému dni přecenit. 

NSS se ztotožnil s výkladem krajského soudu, resp. poplatníka, že povinnost přeceňovat aktiva dává smysl pouze tehdy, má-li vývoj kurzu vliv na budoucí hodnotu těchto aktiv.

To podle NSS obecně není případ uhrazené zálohy na pořízení dlouhodobého majetku, která ve své podstatě tvoří dílčí část úhrady celkové pořizovací ceny majetku. Faktická realizace zálohované transakce totiž v praxi stále ještě představuje nejběžnější způsob vyústění obchodního případu. Uvedený postup tak dle NSS nejlépe odpovídá základnímu principu věrného a poctivého obrazu účetnictví.

K přecenění poskytnutých záloh by dle NSS bylo možné přistoupit pouze za situace, kdy by bylo vysoce pravděpodobné, že v konkrétním případě k dodání majetku nedojde a poskytnutá záloha bude vrácena (indikací může být prodlení v dodání či vedení sporu s dodavatelem).

Výklad NSS odpovídá závěrům Interpretace Národní účetní rady I-43 na stejné téma (informovali jsme Vás ZDE). Některé její části NSS v odůvodnění rozsudku cituje. Pro úplnost doplňujeme, že Národní účetní rada nedávno vydala Interpretaci I-47, v které stejné principy aplikuje také na zálohy přijaté (informovali jsme Vás ZDE).

Ačkoliv v daném případě nebyl dopad na základ daně materiální, z obecného pohledu se jedná o významné soudní rozhodnutí s dopadem na praxi celé řady poplatníků.

V případě dotazů se neváhejte obrátit na autory článku nebo na EY tým, se kterým spolupracujete.

Autoři:

Radek Matuštík

Jakub Tměj

  • Zobrazit citace

    [1] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. února 2022, č. j. 4 Afs 170/2021-35.

  • Tax Alert - English version

    Revaluation of Advances paid in Foreign Currency - continued

    In today's Alert we present you a recent decision[1] of the Supreme Administrative Court ("SAC") in the matter of revaluation of advances made in foreign currency. We informed you about the previous ruling of the Regional Court earlier HERE.

    At the heart of the dispute in the case was the question of whether the taxpayer was obliged to revalue an advance for the acquisition of fixed assets paid to a supplier in a foreign currency as at the balance sheet date. Any exchange difference would affect the tax base in the respective tax period.

    The Supreme Administrative Court dismissed the cassation complaint of the Appellate Tax Directorate. It rejected its argument that, in view of the existence of a risk that the transaction would not be carried out, the advances granted must be treated as receivables until the actual realisation of the transaction and, as such, revalued at the balance sheet date. 

    The Supreme Administrative Court agreed with the interpretation of the Regional Court and the taxpayer that the obligation to revalue assets only makes sense if the exchange rate has an impact on the future value of those assets.

    According to the SAC, this is generally not the case for an advance paid for the acquisition of fixed assets, which in essence represents a part of the payment of total purchase price of the asset. In practice, the actual realisation of the advance transaction is still the most common way of concluding a business case. According to the Supreme Administrative Court, the above procedure is thus the most consistent with the fundamental principle of a true and fair view of the accounts.

    According to the SAC, the revaluation of advances could only take place in a situation where it was highly probable that the delivery of the assets would not take place and the advance would be returned (an indication could be a delay in delivery or a dispute with the supplier).

    The interpretation of the SAC is consistent with the conclusions of the National Accounting Council's Interpretation I-43 on the same topic (we informed you HERE). Some parts of it are quoted by the SAC in the reasoning of the judgment. For the sake of completeness, we would like to add that the National Accounting Council has recently issued Interpretation I-47, in which it applies the same principles to advances received (we informed you HERE).

    Although the impact on the tax base was not material in this case, from a general perspective, this is an important judicial decision with implications for the practice of a number of taxpayers.

    If you have any questions, please do not hesitate to contact the authors of the article or the EY team you are working with.

    Authors:

    Radek Matuštík

    Jakub Tměj

    References

    [1] See the judgment of the Supreme Administrative Court of 14 February 2022, no. 4 Afs 170/2021-35.