První rok s oznámením přeshraničních uspořádání (MDR / DAC6)
Před rokem, přesně řečeno 30. ledna 2021, poprvé zprostředkovatelé a daňoví poplatníci (tzv. uživatelé) oznamovali přeshraniční uspořádání, která splňovala alespoň jeden z 19 charakteristických znaků (některé z nich musela zároveň splnit test hlavního účelu). Od té doby platí průběžná oznamovací povinnost těchto uspořádání a v některých členských státech EU platí rovněž ohlašovací povinnost k podání oznámení v jiném členském státě EU, příp. další související oznamovací či ohlašovací povinnosti. Jedná se o implementaci směrnice EU o mezinárodní spolupráci v oblasti daní, známé jako Mandatory Disclosure Regime (MDR) či DAC 6.
Obecně se oznámení podává do 30 dnů ode dne, kdy bylo uspořádání zpřístupněno pro zavedení, uspořádání bylo připraveno k zavedení, nebo by učiněn první krok v zavedení uspořádání, přičemž rozhodná pro podání je skutečnost, která nastane dříve (speciální pravidla platí pro tzv. typizovaná uspořádání). Oznamovací povinnost se tedy týká i takových uspořádání, která nakonec nejsou zrealizována. Identifikaci a analýzu související oznamovací povinnosti podle DAC 6 je nutné učinit včas, protože podání je třeba podávat průběžně v průběhu roku (a nikoliv na měsíční či roční bázi). Ve většině případů bude mít oznamovací povinnost, minimálně v České republice, daňový poplatník a nikoliv tzv. zprostředkovatel uspořádání (zjednodušeně poradce).
Přestože je MDR implementací směrnice EU, některé členské země EU implementovaly směrnici šířeji (např. Polsko, Portugalsko), mnoho členských zemí (např. Německo, Nizozemí, Belgie) vydalo obsáhlé a detailní pokyny / návody s příklady uspořádání, která se oznamují (či naopak neoznamují) a každý z členských států má svůj specifický proces na podání (např. týkající se povinné osoby, formy, detailu informací či lhůt). I když oficiální statistiky chybí, z naší zkušenosti vidíme, že nejvíce oznámení se podává – ne zcela překvapivě – v Německu, Nizozemí, Lucembursku a rovněž v Polsku (zde díky specifickému a širokému rozsahu této povinnosti).
Z charakteristických znaků se nejčastěji setkáváme se znaky (řazeno abecedně)
- B.2 (převod na jiné typy příjmů podléhající nižšímu zdanění),
- C.1 (odčitatelné platby přidružené entitě, která související příjem nezdaňuje či zdaňuje pouze minimálně),
- E.1 (využití pravidel bezpečného přístavu z pohledu převodních cen),
- E.2 (převod obtížně ocenitelných nehmotných aktiv) a
- E.3 (převod aktiv, funkcí či rizik s významným předpokládaným poklesem EBIT po transakci u převodce).
Kromě členských zemí EU jsou pravidla podobná pravidlům MDR zavedena (příp. se zavádí) v Argentině, Kanadě, Mexiku a ve Velké Británii[1].
Vývoj trendů v oblasti MDR budeme dále sledovat. V případě dotazů se prosím obraťte na autora článku nebo daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.