NSS k časové a věcné souvislosti nákladů a výnosů u stavebních prací

NSS k casove a vecne souvislosti nakladu a vynosu u stavebnich praci


Nejvyšší správní soud („NSS“) v rozsudku 1 Afs 39/2022 posuzoval situaci, kdy stavební společnost („Společnost“) uplatnila jako daňově uznatelné náklady na subdodávky stavebních prací, které dle zjištění správce daně časově i věcně souvisely s následujícím zdaňovacím obdobím.

Společnost v daném zdaňovacím období vyfakturovala dodávky svému odběrateli dle smluvní dokumentace a zaúčtovala je do výnosů. Současně uplatnila náklady mimo jiné i na subdodávky. Správce daně ale při daňové kontrole zjistil, že uvedené subdodávky byly uskutečněny až v následujících obdobích a náklad tedy nebyl v období zaúčtování výnosů realizován.

Správce daně v rámci daňové kontroly zkoumal doklady a informace předložené Společností, subdodavateli i odběratelem, například:

  • Stěžejním důkazem pro správce daně byla svědecká výpověď subdodavatele, který zpochybnil částku odměny i průběh plnění zakázky, tak jak jej Společnost popsala.
  • Zpochybnil přítomnost subdodavatele na místě provedení prací, jelikož Společnost nepředložila o této skutečnosti žádný zápis, pouze fotografie, které správce daně detailně prozkoumal i využitím internetových map.
  • Na základě faktur a soupisů prací z předmětné zakázky vyžádaných od subdodavatele i odběratele identifikoval, že z písemností nebylo zřejmé, jaké práce, kde, kdy, kdo a v jakém rozsahu prováděl.

Kasační námitkou Společnost brojila proti postupu správce daně, který měl porušit zásadu proporcionality tím, že po ní požadoval důkazy k prokázání tvrzených skutečností nad rámec toho, co by po ní bylo spravedlivé požadovat.

NSS však potvrdil hodnocení krajského soudu: „Zákon neukládá povinnost „párovat“ subdodavateli provedené práce s prácemi, které vyfakturoval daňový subjekt jeho odběratelům; je ale ovšem na daňovém subjektu, jaké důkazní prostředky pro prokazování svého tvrzení zvolí; pokud však tyto vzájemně nekorespondují, je logické, že důkazní břemeno, které jej ve vztahu k faktickému vynaložení deklarovaného nákladu tíží, neunese.“

NSS uzavírá, že Společnost nepředložila dostatek důkazů, aby prokázala svá daňová tvrzení a rozptýlila tak pochybnosti správce daně.

Výše uvedené potvrzují i závěry rozsudku 30 Af 71/2021 Krajského soudu v Brně v obdobné věci, o kterém jsme Vás informovali v našich květnových Daňových a právních zprávách.

Časová a věcná souvislost je v českém daňovém prostředí posuzována velmi striktně. Nejen společnosti pohybující se v oblasti stavebnictví a veřejných zakázek, často čelící různým požadavkům zadavatelů, tak musí být nadále na pozoru a pečlivě vyhodnocovat časové rozlišení výnosů a nákladů.

V případě dotazů se obraťte na autory článku nebo na poradenský tým EY, se kterým spolupracujete.

Autoři:

Hana Cicvárková

David Barczi

Vojtěch Bouřil