EY black logo

 

Pasivní nájem bytu nebo aktivní ubytovací služba

Městský soud v Praze svým rozsudkem 3Af 20/2021 – 43 zamítl žalobu společnosti, které byl odepřen nárok na odpočet DPH na vstupu z titulu zneužití práva.

Společnost pořídila bytové jednotky, které byly pronajaty další společnosti a dále podnajaty poslední společnosti. Konečnými uživateli byli zaměstnanci poslední společnosti (fyzické osoby), kterým byla poskytnuta zdanitelná ubytovací služba. Všechny společnosti v řetězci si uplatnily nárok na odpočet DPH na vstupu. Dle správce daně ve skutečnosti nešlo o ubytovací službu, ale pasivní nájem osvobozený od DPH bez nároku na odpočet daně na vstupu.

Správce daně při šetření zjistil, že nemovitost byla kolaudována jako bytový dům se způsobem využití jednotek „byty“. Přenechání bytů konečným uživatelům nepodléhalo místnímu poplatku za ubytovací kapacitu. Dům byl vybaven zvonky do jednotlivých bytů, které byty byly pronajaty dlouhodobě (typicky na několik měsíců) včetně příslušenství. Uživatelům bytů nebyly poskytovány žádné doplňkové služby typické pro ubytovací služby (např. úklid, výměna ložního prádla, hygienické vybavení). Společná recepce dle správce daně nestačí ke kvalifikaci na aktivní ubytovací službu. Smlouva o ubytování sice stanovila cenu za den a lůžko, ale zároveň měsíční frekvencí úhrady. Městský soud dal v tomto bodě správci daně za pravdu.

Městský soud rovněž souhlasil s tím, že byly naplněny podmínky pro zneužití práva definované rozsudkem C-255/02 Halifax. Podmínky pro čerpání odpočtu daně byly navozeny umělým vykázáním ubytovací služby místo pronájmu a z doložených důkazů dle soudu plyne, že toto bylo také hlavním záměrem zapojených subjektů.

V případě jakýchkoliv otázek se prosím obraťte na autory příspěvku nebo členy týmu EY, se kterými obvykle spolupracujete.

Autoři:

Jevgenija Bajzíková

Lucia Balážová