EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
V životě daňových poplatníků občas nastanou situace, kdy vzniká povinnost podat dodatečné daňové přiznání. Nejčastěji se v praxi setkáváme se situacemi jako je dokončení statutárního auditu po lhůtě pro podání daňového přiznání nebo například se zapomenutými náklady, případně výnosy. Méně časté pak bývají situace zpětného uplatnění daňové ztráty nebo zpětného přerušení daňových odpisů.
V našem dalším seriálu věnovaném dodatečným daňovým přiznáním projdeme, kdy vzniká povinnost podat dodatečná daňová přiznání, dále se budeme věnovat souvisejícím sankcím a možnostem jejich snížení a tipy a triky z praxe.
Povinnost podání dodatečných daňových přiznání
Podle § 141 odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt povinen podat dodatečné daňové přiznání, pokud zjistí, že nově vypočtená daň má být vyšší než poslední známá daňová povinnost, tj. daň, která byla správcem daně dosud vyměřena, například v řádném daňovém přiznání.
Příklad: Společnost v roce 2023 zaúčtovala zapomenutý výnos za výrobky prodané v roce 2022, tento výnos nebyl zahrnut v řádném daňovém přiznání za rok 2022. Jeho nezahrnutím došlo k nesprávnému výpočtu nižší daňové povinnosti v řádném daňovém přiznání za rok 2022. Daňový subjekt má tedy povinnost podat dodatečné daňové přiznání za rok 2022 a zapomenutý výnos dodanit.
V případě, že mát být nově vypočtená daň nižší než poslední známá daňová povinnost, tak má daňový subjekt možnost podat dodatečné daňové přiznání (§ 141 odst. 2 DŘ). Možnost podat má i v případě, kdy podáním dodatečného přiznání nedochází ke změně poslední známé daňové povinnosti, ale pouze ke změně dříve tvrzených údajů (§ 141 odst. 4 DŘ).
Příklad: Společnost zjistila, že v roce 2023 zaúčtovala zapomenutý náklad, který souvisí s rokem 2022, a tento náklad nebyl zahrnut v řádném daňovém přiznání za rok 2022. Jedná se tedy o náklad roku 2022 a jeho nezahrnutím došlo k výpočtu vyšší daňové povinnosti v řádném přiznání. Daňový subjekt má tedy možnost podat dodatečné daňové přiznání za rok 2022, tyto náklady zohlednit a nárokovat zaplacenou daň zpět.
Lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání
Lhůta pro podání dodatečného přiznání je do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňový subjekt zjistil, že tato povinnost vzniká. Dodatečná daň je splatná ve stejné lhůtě.
Příklad: Daňový subjekt zjistil 15.5.2023, že v roce 2023 zaúčtoval výnos, který souvisí s rokem 2022. Dodatečné daňové přiznání je povinen podat do 30.6.2023. Do této doby je též povinen rozdíl na dani uhradit.
V případě, kdy daňový subjekt podává dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost, je lhůta pro podání obecně stejně dlouhá jako lhůta pro stanovení daně, tzn. zpravidla tři roky, viz rozhodnutí 2 Afs 363/2019-50. Případně viz náš alert ZDE.
Povinnost nebo možnost podání dodatečného daňového přiznání trvá, dokud běží lhůta pro stanovení daně. Obecně činí lhůta 3 roky a počíná běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového přiznání. Nicméně tato lhůta může být z různých důvodů prodloužena (např. podáním dodatečného přiznání v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty, vyměřením daňové ztráty nebo poskytnutím investiční pobídky formou slevy na dani apod.).
Pokud zjistíte, že se na vás vztahuje povinnost podat dodatečné daňové přiznání, tak kontaktujte svého daňového poradce nebo autorky článku. Rádi s Vámi všechny možnosti prodiskutujeme.
Autorky: