Návrh směrnice o environmentálních tvrzeních
Dne 22. března 2023 vydala Evropská komise návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o dokládání a sdělování výslovných environmentálních tvrzení (směrnice o environmentálních tvrzeních) (dále jen „Směrnice“). Cílem Směrnice je zabránit soutěžitelům užívání zavádějících tvrzení o přednostech svých produktů v oblasti ochrany životního prostředí (například „šetrné k životnímu prostředí“, „ekologické“ či „udržitelné“). Současně je cílem posílení postavení spotřebitelů tak, aby dostávali spolehlivé, porovnatelné a ověřitelné informace, které jim umožní přijímat udržitelnější rozhodnutí a sníží riziko greenwashingu, do češtiny zpravidla překládaného jako „lakování nazeleno“.
Tzv. environmentální tvrzení je Směrnicí definováno jako „jakékoli sdělení nebo znázornění, které není povinné podle práva Unie ani vnitrostátního práva, včetně textového, obrazového, grafického nebo symbolického znázornění v jakékoli formě, včetně štítků, obchodních značek, názvů společností nebo názvů produktů, v souvislosti s obchodním sdělením, které uvádí nebo naznačuje, že produkt nebo obchodník mají pozitivní nebo žádný dopad na životní prostředí nebo na životní prostředí působí méně škodlivě než jiné produkty nebo obchodníci, nebo že v průběhu času svůj dopad zlepšili.“
Zavádějící environmentální tvrzení spadají do výše zmíněné problematiky greenwashingu. Rozšířenost takových tvrzení je patrná například ze zprávy Evropské komise z ledna 2021, ve které Evropská komise uvádí výsledek kontroly cílící na potenciální porušení spotřebitelského práva Evropské unie, kterou provedla ve spolupráci s vnitrostátními orgány pro ochranu spotřebitelů členských států. Zkoumán byl vzorek 344 zdánlivě pochybných tvrzení uvedených na internetových stránkách soutěžitelů působících v různých odvětvích (zejména móda, kosmetika a cestovní služby). Ze zprávy je patrné, že u více než poloviny environmentálních tvrzení nebyl poskytnut dostatek informací, aby spotřebitelé mohli posoudit jejich správnost. 37 % tvrzení zahrnovalo vágní a obecná prohlášení, jako například „organický“, „přírodní“ nebo „recyklovatelný“, jež mohla ve spotřebitelích vyvolat nepodložený dojem, že výrobek nemá žádný negativní dopad na životní prostředí. V 59 % případů soutěžitelé neposkytli snadno dostupné důkazy potvrzující pravdivost daného tvrzení. U 42 % tvrzení bylo možné se domnívat, že mohou být nepravdivá či klamavá, a mohla by tedy potenciálně představovat nekalou obchodní praktiku podle Směrnice o nekalých obchodních praktikách.
Po dni účinnosti Směrnice budou soutěžitelé mj. povinni u svých environmentálních tvrzení uvádět, zda se tvrzení týká celého produktu, jeho části či jeho určitých aspektů, brát v úvahu celý životní cyklus produktu, vycházet z obecně uznávaných vědeckých důkazů, používat přesné informace a zohledňovat příslušné mezinárodní normy nebo vykazovat transparentně kompenzace emisí skleníkových plynů. Ještě přísnější pravidla pak Směrnice stanoví pro dokládání tzv. srovnávacích environmentálních tvrzení, třeba „obsahující více recyklovaného materiálu“ či „využívající méně elektrické energie“.
Směrnice dále významně upravuje tzv. environmentální značky, tedy „označení udržitelnosti, která se vztahují pouze nebo převážně na environmentální aspekty produktu, postupu nebo obchodníka“, příkladem mohou být označení „zelený“, „přátelský k životnímu prostředí“ či „biologicky odbouratelný“. V přípravné studii bylo zkoumáno všech 232 aktivních značek v Evropské unii se závěrem, že téměř polovina značek má nedostatečné ověření, případně se neověřuje vůbec. Spotřebitelé navíc nebývají schopni rozlišovat mezi značkami řídícími se systémy certifikace třetích stran a těmi, co žádnou třetí stranou ověřovány nejsou. Cílem Směrnice je proto zvýšení transparentnosti a důvěryhodnosti těchto značek a posílení jejich schopnosti zvýšit kvalitu rozhodování spotřebitelů prostřednictvím ověřování nezávislými akreditovanými subjekty.
Z působnosti Směrnice jsou vyjmuty mikropodniky, tedy podniky s méně než deseti zaměstnanci a ročním obratem nepřesahujícím 2 miliony EUR. Pokud by nicméně mikropodnik chtěl získat certifikát shody environmentálního tvrzení uznávaný v celé Evropské unii, bude muset splnit všechny stanovené požadavky.
Stanovení sankcí za porušení pravidel uvedených ve Směrnici je ponecháno na členských státech. Doporučeny jsou nicméně pokuty, odejmutí příjmů, které soutěžitel získal z transakce s příslušnými produkty či dočasné vyloučení na dobu maximálně dvanácti měsíců z procesů zadávání veřejných zakázek a z přístupu k veřejnému financování, včetně výběrových řízení, grantů a koncesí. Sankce by měla být diferenciována zejména dle povahy, závažnosti, rozsahu a doby trvání porušení, úmyslném nebo nedbalostním charakteru porušení a podobně.
Je očekáváno, že návrh Směrnice bude přijat a Směrnice začne platit v roce 2024. Členské státy následně budou mít osmnáct měsíců na její transpozici do vnitrostátního práva.
Další vývoj v oblasti této oblasti pro Vás pečlivě sledujeme. V případě zájmu o podrobnější informace se prosím případně také obraťte na autory článku nebo na další členy advokátní kanceláře EY Law či týmu EY, se kterými spolupracujete.
Autoři:
