Do zákona o významné tržní síle zasáhl Ústavní soud

Do zákona o významné tržní síle zasáhl Ústavní soud

19. června 2020
Předmět Tax Alert
Kategorie Právo

S účinností od 27. května 2020, kdy byl ve Sbírce zákonů publikován nález Ústavního soudu z dubna letošního roku (Pl. ÚS 30/16), je v zákoně o významné tržní síle (zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití) zrušena jedna z povinných náležitostí smluv uzavíraných mezi odběrateli s významnou tržní silou a dodavateli.

Ústavní soud shledal jako neústavní pasáž zákona požadující, aby smlouvy povinně obsahovaly výši veškerých peněžních plnění dodavatele vůči odběrateli, přičemž limit takových plnění byl stanoven na maximálně 3 % z ročních tržeb dodavatele za poslední ukončené účetní období za potraviny dodané jednotlivému odběrateli v roce, ve kterém došlo k finančnímu plnění. Uvedený požadavek byl do zákona o významné tržní síle včleněn komplexní a také hojně diskutovanou (i kritizovanou) novelou provedenou v roce 2016.

Ústavní soud projednával návrh dvou skupin senátorů na zrušení zákona o významné tržní síle; zákon jako celek zrušen nebyl; jediný bod, ve kterém Ústavní soud návrhu vyhověl, je právě výše uvedená tříprocentní hranice pro peněžní plnění dodavatele. Ústavní soud posoudil tuto hranici jako omezení práva na podnikání zaručeného Listinou základních práva a svobod. Ústavní soud mimo jiné dovodil celkovou nerozumnost uvedeného ustanovení, když konstatoval, že předmětnou náležitost smlouvy nelze považovat za rozumný prostředek dosažení právní úpravou sledovaného cíle, neboť „nutí strany dodavatelsko-odběratelského vztahu k sjednání ohraničení výše veškerého peněžního plnění dodavatele za související služby odběratele pevnou částkou, jejíž maximální výši nelze předem určit. Toto ohraničení tak vlastně ani nebrání překročení zákonem stanovené maximální výše veškerého peněžního plnění dodavatele.“ Ústavní soud ovšem jedním dechem dodává, že jeho aktuální závěr nevylučuje, aby zákonodárce stanovil do budoucna jiný způsob ohraničení výše veškerých peněžních plnění dodavatele.

Pro praxi lze výše popsaný zásah Ústavního soudu shrnout následovně:

  • ve vztazích mezi odběrateli s významnou tržní silou a dodavateli i nadále platí zákon o významné tržní síle, včetně požadavku na písemnou formu smluv uzavíraných mezi odběrateli a dodavateli a jejich obsahových náležitostech (s výjimkou zrušeného 3% limitu), všech ustanovení o zákazu zneužití významné tržní síly a sankcí za spáchané správní delikty; v této souvislosti je třeba připomenout, že zneužitím významné tržní síly (které je obecně zakázáno) je specificky např. sjednávání či uplatňování smluvních podmínek, které vytvářejí výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, či uplatňování nebo získávání jakékoli platby či slevy, jejíž výše, předmět a rozsah poskytovaného protiplnění nebyly písemně sjednány před dodáním potravin nebo poskytnutím služeb, ke kterým se platby nebo sleva vztahuje;
  • za aktuálního legislativního stavu lze přistoupit k úpravě sjednaných smluvních vztahů mezi odběrateli a dodavateli, a to pokud jde o ujednání o peněžních plnění dodavatele, případně limitu těchto plnění.

Pokud budete mít jakékoli otázky, rádi s Vámi předmětnou problematiku probereme ve větším detailu.

Autor:
Jan Turek – jan.turek@cz.eylaw.com; +420 704 865 112