Identifikace dodavatele jako podmínka pro odpočet DPH
Soudní dvůr EU („SDEU“) a Nejvyšší správní soud („NSS“) se v dosavadní judikatuře (Např. C-277/14 PPUH Stehcemp a 4 Afs 58/2017 Stavitelství Melichar) shodovaly v tom, že za určitých okolností lze uplatnit nárok na odpočet DPH i v případě, že dodavatel uvedený na daňovém dokladu nemá lidské a materiální zdroje nutné k poskytnutí předmětného plnění. Dosud ale nebyla zodpovězena otázka, zda pro uplatnění odpočtu DPH je třeba jednoznačně identifikovat poskytovatele plnění. Odpověď přinese rozsudek SDEU k české žádosti o předběžnou otázku ve věci Kemwater ProChemie s.r.o. (Usnesení NSS 1 Afs 334/2017 – 54 a číslo jednací před SDEU C-154/20)
Správce daně odmítl přiznat nárok na odpočet DPH plátci, který přijal reklamní služby poskytované v rámci golfového turnaje. Správce daně nezpochybnil přijetí a využití reklamních služeb (to bylo náležitě zdokumentované), ale fakt, zda služby byly poskytnuty deklarovaným dodavatelem. Jednatel dodavatelské společnosti totiž popírá, že by společnost dané plnění poskytla.
První senát NSS tento případ předložil rozšířenému senátu, který vznesl k SDEU předběžné otázky. Rozšířený senát se dotazuje, zda správce daně má odmítnout nárok na odpočet DPH v případě, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno ohledně totožnosti konkrétního poskytovatele přijatého plnění. NSS argumentuje, že postavení poskytovatele plnění jako „osoby povinné k dani“ je hmotněprávní podmínkou pro vznik nároku na odpočet daně. Česká republika implementovala článek 287 Směrnice o DPH a stanovila limit 1 milion korun pro povinnou registraci k DPH. Proto nelze vyloučit, že dodavatel, který plnění skutečně poskytl, není plátcem a DPH neodvedl. Navíc absence povinnosti identifikace dodavatele by dle NSS znemožnila správcům daně odhalovat daňové podvody a vedla by k porušení neutrality DPH.
Případ pro Vás budeme nadále sledovat a o případném vývoji Vás informovat.