Musí se DPH při tuzemském dodání zboží odvádět i z hodnoty souvisejících služeb poskytnutých do zahraničí? Podle soudu ano

Musí se DPH při tuzemském dodání zboží odvádět i z hodnoty souvisejících služeb poskytnutých do zahraničí? Podle soudu ano

28. května 2020
!{TechnicalContent-Subject} Tax Alert
!{TechnicalContent-Categories} DPH, nepřímé daně

Městský soud v Praze rozhodl v důležitém daňovém sporu ohledně nastavení distribučního řetězce ve farmaceutickém odvětví. Závěry prezentované v rozhodnutí však mohou být obecně relevantní také pro ostatní distribuční společnosti, které obdobný obchodní model používají. 

Česká společnost („Distributor“), nakupovala léčiva od evropského velkoskladu léčiv švýcarské společnosti ze skupiny („Dodavatel“). Ty následně dodávala velkoobchodníkům a nemocnicím v České republice a na Slovensku. V rámci své podnikatelské činnosti zároveň poskytovala Dodavateli marketingové služby. Tím byla zajištěna její přiměřená celková ziskovost z pohledu převodních cen, neboť z důvodu cenové regulace zisk z prodeje nebyl dostatečný. Marketingové služby pro účely DPH vykazovala jako poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, tj. neuplatnila českou DPH.

Správce daně (a následně i soud) posoudil marketingové služby jako vedlejší plnění k hlavnímu plnění, kterým je distribuce léčiv. Vedlejší plnění pak musí sledovat stejný daňový režim jako plnění hlavní. Dle soudu se Distributorovi nepodařilo prokázat, že marketingové služby představují samostatné plnění, a to zejména z důvodů, že:

  • Distributor nebyl schopen odlišit náklady na distribuci a marketing, z čehož správce daně i soud dovodili, že náklady na marketing jsou již zohledněny v ceně léčiv.
  • Cíl smlouvy o poskytování marketingových služeb nebylo možné naplnit (tj. rozvinutí podnikání Dodavatele na českém trhu, přičemž ten zde žádné podnikatelské aktivity nevyvíjel).
  • Dodavatel není výrobcem propagovaných léčiv ani držitelem distribuční licence na území České republiky pro daná léčiva a nemůže být tudíž příjemcem marketingových služeb ve vztahu k českému trhu.
  • Z dokumentace k převodním cenám předložené při daňové kontrole vyplynulo, že právě Distributor rozhoduje o rozsahu propagace na českém trhu.
  • Distributor v rámci kontroly převodních cen, která předcházela kontrole DPH navíc sám deklaroval, že marketingová podpora je nedílnou součástí distribuce a nelze ji proto považovat za samostatnou činnost.

Na základě výše uvedeného soud konstatoval, že Distributor uměle rozdělil distribuci a marketing na dvě samostatná plnění. Přitom byl povinen do základu daně za prodej léčiv na českém trhu (hlavní plnění) zahrnout i odměnu, kterou je v tomto konkrétním případě úplata od třetí osoby za vedlejší plnění, jímž jsou marketingové služby.

Toto rozhodnutí a související procesní postup opět ukazuje, že v rámci daňové kontroly je třeba u jednotlivých vyjádření a důkazních prostředků poskytnutých správci daně vždy postupovat velice pečlivě a konzistentně a posoudit je komplexně. Perfektní argumentace, kterou může správce daně bezvýhradně akceptovat pro daň z příjmů (respektive převodní ceny) nemusí nutně fungovat pro jiné daně (zde DPH), naopak, může vyvolat nejasnosti či zvýšit případná rizika.

Rozhodnutí Městského soudu je nyní předmětem kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu, který s konečnou platností rozhodne o oprávněnosti doměřené daně.

Autoři:

Eva Zemanová - eva.zemanova@cz.ey.com, +420 731 627 027

Martin Novák - martin.novak@cz.ey.com, +420 603 577 929