Nejvyšší správní soud odmítl koncept tzv. řetězení daňových ztrát

Nejvyšší správní soud odmítl koncept tzv. řetězení daňových ztrát

14. května 2020
Předmět Tax Alert
Kategorie Daně z příjmů

Výši daně lze měnit (ať už z vůle správce daně či poplatníka) jen po určité časové období, v tzv. lhůtě pro stanovení daně. Obecně je tato lhůta tříletá a počíná běžet dnem, kdy mělo být podáno řádné daňové přiznání. Ve zvláštních případech se však tato lhůta prodlužuje.

Takovým případem je i situace, kdy je poplatníkovi vyměřena daňová ztráta. Podle zvláštní úpravy v § 38r zákona o daních z příjmů uplyne lhůta pro stanovení daně za ztrátové období i za všechna následující zdaňovací období, v nichž lze ztrátu uplatnit, až současně se lhůtou za poslední z těchto období.

Nejasnost panovala v otázce, jaký vliv má na běh této lhůty vyměření další ztráty v některém z pěti období, v nichž bylo možné původní ztrátu uplatnit. Jinými slovy, zda dojde k tzv. řetězení daňových ztrát a opakovanému prodlužování lhůty pro stanovení daně ve vztahu k přecházejícím zdaňovacím obdobím.

Pro názornost použijeme zjednodušený modelový příklad. Poplatníkovi byla vyměřena daňová ztráta za období roku 2010. Poplatník má možnost tuto ztrátu uplatnit v letech 2011 až 2015. Pro všechna tato zdaňovací období (2010 až 2015) tedy uplyne lhůta pro stanovení daně až v průběhu roku 2019.

Pokud by však poplatníkovi byla vyměřena ztráta například také za rok 2013, lhůta za zdaňovací období 2015 by neskončila v roce 2019, ale až v průběhu roku 2022 (současně se lhůtou pro stanovení daně za zdaňovací období roku 2018). Při řetězení ztrát by posunutí lhůty za rok 2015 zároveň znamenalo, že do stejného okamžiku se posouvá i konec lhůt pro roky 2010, 2011 a 2012. Ztráta vyměřená v některém z budoucích zdaňovacích obdobích by tak byla rozhodná pro posouzení lhůty pro stanovení daně za předcházející roky.

Nejvyšší správní soud ve svém přelomovém rozsudku ze dne 13. 5. 2020, č. j. 8 Afs 58/2019 - 48, jednoznačně odmítl výklad umožňující řetězení daňových ztrát jako nepřiměřený zásah do právní jistoty daňových subjektů. V extrémním případě by totiž díky pravidelně se opakujícím ztrátám bylo možné lhůty prodlužovat donekonečna. Odmítl současně i jiný možný náhled, který řetězení ztrát výslovně sice nevylučuje, omezuje však takový postup zejména s přihlédnutím k desetileté (maximální) lhůtě pro stanovení daně podle § 148 odst. 5 daňového řádu.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud zrušil související rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 11. 2018, č. j. 30 A 167/2018-50, který koncept tzv. řetězení daňových ztrát naopak potvrdil.

Výklad Nejvyššího správního soudu je obecně pro poplatníky pozitivní. Nicméně jeho související dopady je nutné pečlivě analyzovat s ohledem na konkrétní okolnosti individuálního případu.

V případě dotazů se, prosím, neváhejte obrátit na autory článku nebo Vašeho oblíbeného daňového poradce.

Autoři:
Jana Wintrová
Jakub Tměj