Konkurenceschopné Česko: Na podpoře podnikání je třeba zapracovat, jednorázové dotace nestačí

Podnikatelé si za evropské peníze vyměnili stroje nebo zrekonstruovali provozovny. Česko by jim ale za pomoci EU mohlo nabídnout víc.

Zmíněná forma podpory totiž jde na úkor financování inovací. Tak by se dala shrnout zjištění společnosti EY Česká republika při podrobném pohledu na tuzemské využívání eurodotací v oblasti podpory podnikání v letech 2014 až 2020. Počet podnikatelů slouží jako barometr konkurenceschopnosti. Právě mezi takzvanou intenzitou podnikání a tím, jak si jednotlivé státy vedou na regionálním trhu, existuje téměř přímá úměra. Začít podnikat, případně už firmu provozovat ale řadit se spíš k menším podnikům, není ovšem v Evropě nic snadného. Na celém kontinentu malé a střední podniky (MSP) naráží na potíže s financováním.

Česká republika není výjimkou, a proto podpora konkurenceschopnosti podnikatelů patřila mezi jednu ze zastřešujících oblastí při čerpání podpory z rozpočtu Evropské unie.

„Podniky byly důležitými příjemci podpory z fondů EU v oblastech směřujících ke zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky, zavádění opatření pro přechod na nízkouhlíkové hospodářství a také komercializaci inovativních řešení,” říká Romana Smetánková, partnerka EY Česká republika pro veřejný sektor.

Právě tyto faktory sleduje mimo jiné Index podnikatelské svobody, který – jak už jeho název napovídá – měří, jak snadno se v jednotlivých zemích podniká. Česko na začátku sledovaného období patřilo v rámci Evropské unie k podprůměru, což se v průběhu let změnilo.

„Jak lze z níže uvedeného grafu vyčíst, pandemie covid-19 měla výrazný vliv na vývoj indexu a podniky v Česku se stále potýkají s obtížným přístupem na finanční trh, financováním legálních procesů pro ochranu patentů a zejména tradičnější podniky zaostávají v zavádění automatizace repetitivních procesů,“ vysvětluje Linda Maršíková, manažerka EY Česká republika pro veřejný sektor. 

Při pohledu na křivky grafu je zřejmé, že Česko v rámci indexu do určité míry kopírovalo celoevropský trend. Svoboda podnikání ale u nás rostla rychleji než v celounijním měřítku. A to i přes fakt, že program čerpání evropských fondů měl ve svém nastavení nedostatky.

„Při vhodném nastavení by podpora měla podnikům ideálně pomáhat překonávat různé překážky, které se v rychle se měnícím světě objevují. V tomto ohledu lze ale podotknout, že velká část intervencí cílila na méně strategická a dynamická témata. Příkladem jsou několikakolové výzvy zaměřené na výměnu opotřebovaných strojů a jiné výrobní techniky,“ říká Romana Smetánková.

Stabilizace firem

Nastavení pomoci ESIF za účelem zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků se mezi lety 2014 až 2020 soustředilo zejména dostupnost infrastruktury pro vysokorychlostní internet, podporu netechnických – třeba poradenských – služeb nebo na více praktické záležitosti, jako je třeba revitalizace zařízení. 

Na začátku sledovaného období bylo v této oblasti stanoveno 21 cílů. Většina z nich se dočkala naplnění jen z části. Zcela splněno bylo pět cílů a stejný počet je nutné označit za nenaplněné.

„Problematika naplňování očekávaných cílů vycházejících z Dohody o partnerství začíná již při samotném nastavování jejich znění, kde je důležité sladit potřeby české ekonomiky a zároveň reflektovat vize a očekávání Evropské unie, které se někdy výrazně rozchází. Lze proto očekávat, že některé cíle – třeba revitalizace brownfieldů – se naplňují přirozeně úspěšněji díky vysoké absorpční kapacitě,“ přibližuje Linda Maršíková.

Přesto lze i v rámci podpory podnikání prostřednictvím ESIF mluvit také o jasných úspěších. Bez evropských peněz by nedošlo k revitalizaci zařízení a podnikatelských prostor v takové míře, jaká byla zaznamenána. Výrazný podíl nesou ESIF také v rozvoji IT sektoru. 

„Mezi neočekávané výsledky lze zařadit zvýšení zaměstnanosti IT odborníků v důsledku realizovaných intervencí. Z projektů byly hrazeny i osobní náklady podpořených podniků, což je klíčové při vytváření nových ICT řešení a provozování center sdílených služeb,“ říká Linda Maršíková.

Předsevzaté cíle se naopak úplně nedařilo naplnit zejména v oblasti začínajících podniků, které měly být podporovány ve spojitosti s inovačním potenciálem. Většina financí ale směřovala do už spíše zavedených firem. V tomto smyslu tak ESIF fungovaly spíš jako stabilizační prvek.

Dotace versus finanční nástroje 

Podpora podnikání dlouhodobě představuje základní ukazatel konkurenceschopnosti země. O její důležitosti tedy není pochyb, je ale třeba přemýšlet o její formě. 

„Hlavním cílem soukromých podniků je přirozeně generovat zisk, a proto je podpora formou nenávratných finančních grantů v očích veřejnosti ale i mnoha odborníků problematická. Evropská komise v posledních letech doporučuje členským státům podporovat podniky spíše formou finančních nástrojů, jako jsou například úvěry nebo záruky, které plní roli udržitelnější formy veřejné podpory. Velkou výhodou pro stát je navíc fakt, že peníze, které se díky splácení půjček vrací, může následně využít na financování i jiných politik,“ přibližuje Romana Smetánková.

Evropské strukturální a investiční fondy

Slouží především k podpoře hospodářského růstu členských zemí, zlepšování vzdělanosti jejich obyvatel a snižování sociálních nerovností. Fondy představují hlavní nástroj realizace evropské politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Právě jejich prostřednictvím se rozdělují finanční prostředky určené ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi členskými státy a jejich regiony.

Zatímco dotace představují jednorázový a nenávratný způsob financování, zmíněné finanční nástroje lze využívat opakovaně. V řadě případů jsou proto efektivnějším řešením a podpora podnikání je jedním z nich. Návratnost investovaných financí zajišťuje udržitelnost celého schématu a příjemce podpory je povinností splácet ji motivován k dosažení cílů.

„Finanční nástroje by proto měly být výrazněji využívané na podporu oblastí, které nepředstavují pro firmy velké riziko a přinášejí velmi rychle zisk nebo úsporu nákladů. Na druhou stranu, granty by měly sloužit pro pilotáž nových nápadů a motivovat k zavádění opatření, která by jinak podniky nebyly ochotné financovat s vlastních zdrojů a představují pro českou ekonomiku strategickou oblast rozvoje. Tento princip by navíc mohl pomoct nekřivit trh poskytováním veřejně financovaných grantů podnikům, které se prakticky s finančními potíži vůbec nesetkávají,“ říká Linda Maršíková.

Výzvu do příštích let představuje rozhodnutí o podobě podpory českých podniků. Právě její vhodné nastavení může přispět k jejich konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích, stejně jako k dalšímu rozvoji životní úrovně v Česku.