Problematika hybridních nesouladů – praktické postřehy

Problematika hybridních nesouladů – praktické postřehy

23. listopadu 2022
Předmět Tax Alert

Představme si ne úplně atypickou situaci, kdy americká mateřská společnost vlastní českou dceřinou společnost, přičemž jedinou činností české společnosti je poskytování určitých služeb americké matce (typicky na bázi cenového ujednání cost+).

Jelikož je česká společnost z amerického pohledu typicky nahlížena daňově transparentně (disregarded), nabízí se otázka, jestli třeba nejde o situaci, kdy by se měla uplatnit úprava zvýšení základu daně dle § 23h odst. 1 zákona o daních z příjmů (tzv. double deduction) s potenciální argumentací, že externí náklady české společnosti se uplatňují i na úrovni americké matky (tj. vícenásobné snížení), avšak „nedochází k vícenásobnému zahrnutí odpovídajícího příjmu do základu daně“ americké společnosti.

Dle nám dostupných informací chápeme, že podobnou úvahou se trápili i v Nizozemí a čerstvě se údajně objevila interpretace nizozemského Ministerstva financí v tom smyslu, že by se nakonec výše popsaná limitace v takovéto situaci uplatnit neměla.

Je otázkou, jaký by byl v takové situaci pohled českého správce daně – zda by byl podobně vstřícný anebo nikoliv.

Platby ve skupině a deduction without inclusion

Představme si další ne úplně atypickou situaci, kdy česká společnost A platí přidružené americké společnosti B licenční poplatky, přičemž v souladu s americkými daňovými pravidly není společnost A považována za netransparentní entitu, tj. je na ní de facto z amerického daňového pohledu nahlíženo obdobně jako na stálou provozovnu společnosti B. Platba za předmětné licenční poplatky tedy z amerického daňového pohledu není rozpoznána (disregarded). Dále předpokládejme, že náklad v podobě těchto licenčních poplatků je odečten proti částce, která je dvakrát zahrnutým příjmem ve smyslu EU ATAD II Direktivy, tj. proti příjmu, který je zahrnut podle daňového práva obou dotčených jurisdikcí (v USA i ČR).

Otázkou je, zda na předmětné náklady z titulu licenčních poplatků dopadá limitace v podobě ustanovení §23h odst. 2 zákona o daních z příjmů s případným argumentem, že se nejspíše jedná o rozdílnou právní kvalifikaci právní skutečnosti (česká a americká daňová úprava nahlíží odlišně na daňový status české společnosti - netransparentní vs transparentní) a v důsledku toho výdaj na licenční poplatky snižuje základ daně české společnosti A a současně nedochází k zahrnutí tohoto příjmu do základu daně americké společnosti B (tato platba je z amerického pohledu nerozeznána).

Jeden pohled je, že ano, tj. jedná se o hybridní nesoulad. Alternativní pohled je, že nikoliv s argumentem, že

(i)  EU ATAD II Direktiva pro tuto situaci obsahuje speciální pravidlo, které stanoví, že tato anti-hybridní limitace se neuplatní, pokud je náklad odečten proti částce, která je dvakrát zahrnutým příjmem ve smyslu EU ATAD II Direktivy, tj. proti příjmu, který je zahrnut podle daňového práva obou dotčených jurisdikcí (v USA i ČR) - což je přesně případ v řešené situaci a že

(ii)  toto pravidlo je nutno vnímat jako implicitní nedílnou součást komplexní úpravy hybridních nesouladů a aplikovat je pro české daňové účely.

Opět je otázkou, jaký by byl v takové situaci pohled českého správce daně – zda by byl vstřícný anebo nikoliv.

V případě dotazů se prosím obraťte na autora článku nebo daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

Autor:

Karel Hronek

  • Tax Alert - English version

    The issue of hybrid mismatches - practical insights

    This time, we bring you a glimpse of the hybrid mismatch issues.

    Intragroup services and double deduction

    Let's imagine a not entirely atypical situation where a US parent company owns a Czech subsidiary and the Czech company's only activity is to provide certain services to the US parent (typically on a cost+ pricing arrangement).

    Since the Czech company is typically viewed from the US perspective as tax transparent (disregarded), the question arises whether this might be a situation where the tax base increase adjustment under Section 23(h)(1) of the Income Tax Act (the so-called double deduction) should be applied, with the potential argument that the Czech company's external costs are also applied at the level of the US parent (i.e., multiple deductions), but "there is no multiple inclusion of the corresponding income in the tax base" of the US company.

    According to the information available to us, we understand that the Dutch were troubled by a similar reasoning, and a recent interpretation by the Dutch Ministry of Finance has reportedly emerged to the effect that the limitation described above should not ultimately apply in such a situation.

    The question is what would be the view of the Czech tax administrator in such a situation - whether it would be similarly accommodating or not.

    Group payments and deduction without inclusion

    Let us imagine another not entirely atypical situation where Czech company A pays royalties to an associated US company B, while under US tax rules company A is not considered a non-transparent entity, i.e. it is de facto viewed from a US tax perspective similarly to a permanent establishment of company B. The payment for the royalties in question is therefore not recognised (disregarded) from a US tax perspective. Further, assume that the expense in the form of these royalties is deducted against an amount that is dual included income within the meaning of the EU ATAD II Directive, i.e. against income that is inclusion under the tax laws of both jurisdictions concerned (US and Czech Republic).

    The question is whether the royalty expenses in question are subject to the limitation in the form of the provision of §23h(2) of the Income Tax Act, possibly arguing that there is probably a difference in the legal qualification of a legal fact (Czech and US tax regulations view the tax status of a Czech company differently - non-transparent vs. transparent) and as a result, the royalty expense reduces the tax base of Czech company A and at the same time there is no inclusion of this income in the tax base of US company B (this payment is disregarded from the US perspective).

    One view is that it is, i.e., it is a hybrid mismatch. The alternative view is that it is not, with the argument that

    (i) the EU ATAD II Directive contains a special rule for this situation, which provides that this anti-hybrid limitation does not apply if the expense is deducted against an amount that is dual-inclusion income within the meaning of the EU ATAD II Directive, i.e., income that is included under the tax laws of both jurisdictions involved (the U.S. and the Czech Republic) - which is precisely the case in the situation at hand, and that

    (ii) this rule should be seen as an implicit integral part of the comprehensive treatment of hybrid mismatches and applied for Czech tax purposes.

    Again, the question is what would be the view of the Czech tax administrator in such a situation - whether it would be accommodating or not.

    If you have any questions, please contact the EY tax team with whom you regularly work.

    Author:

    Karel Hronek