NSS k zadržování nesporné části nadměrného odpočtu

NSS k zadržování nesporné části nadměrného odpočtu


Koncem března letošního roku vynesl Nejvyšší správní soud rozsudek 9 Afs 155/2022 - 33 ve věci zadržování nadměrného odpočtu. S ohledem na nález Ústavního soudu označil NSS postup Specializovaného finančního úřadu za protiústavní. Dle NSS daňový řád neumožňuje finančním úřadům společně se spornou částí nadměrného odpočtu zadržovat také jeho nespornou část, která není předmětem prověřování. 

Tento případ váže na starou právní úpravu. Podle stávajících předpisů by již na obdobný případ doléhal institut tzv. zálohy na daňový odpočet. Ten byl do právního řádu zaveden novelami daňového řádu (§ 174a) a zákona o dani z přidané hodnoty (§105a), obě s účinností od 1. ledna 2021.

Podle této úpravy plátci DPH vzniká nárok na zálohu na daňový odpočet ve výši daňového odpočtu, kterou správce daně nehodlá prověřovat v rámci daňové kontroly nebo postupu k odstranění pochybností. Institut zálohy na daňový odpočet se tedy přiznává před vydáním platebního výměru. Pro plátce DPH se jedná o výhodu především z pohledu cash flow. Stále se však jedná pouze o zálohu. Může proto nastat i situace, kdy v důsledku vypořádání vznikne plátci povinnost rozdíl mezi vrácenou (nebo použitou či převedenou) zálohou a výší stanovené daně vrátit a doplatit úrok z prodlení.

Bez ohledu na využití tohoto institutu je vhodné prověřit, zda i tak plátci DPH nevznikl nárok na úrok z daňového odpočtu.

Pokud se Vás toto téma týká, rádi ho s Vámi prodiskutujeme ve větším detailu. V případě dotazů se prosím obraťte na autora článku nebo daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

Autoři:

Ivana Krylová
Filip Kučera