Ey tax alert

 

Rozsudek SDEU k uplatnění zvláštního režimu pro cestovní službu

Soudní dvůr EU („SDEU“) se věci C-108/22 zabýval uplatněním zvláštního režimu pro cestovní službu, v případě, ve kterém společnost nakupuje ubytovací služby vlastním jménem a na vlastní účet od osob povinných k dani a následně tyto stejné ubytovací služby poskytuje s připočtením přirážky svým zákazníkům (taktéž osobám povinným k dani) ve většině případů bez dalších doplňkových služeb.

V případě uplatnění zvláštního režimu pro cestovní službu si poskytovatel služby neuplatňuje nárok na odpočet daně u nakoupených služeb a při jejich následném poskytnutí zdaní pouze svou přirážku.

Polský správce daně se domníval, že služby spočívající v pouhém nákupu a následném prodeji ubytovacích služeb (bez poskytnutí doprovodných služeb) by neměly spadat pod termín „cestovní služba“ z pohledu DPH, vzhledem k tomu, že se nejedná o komplexní službu zahrnující více plnění.  

S odkazem na dřívější judikaturu[1] SDEU v daném případě rozhodnul, že samostatné poskytnutí nakoupené ubytovací služby postačuje k tomu, aby dané plnění bylo předmětem zvláštního režimu pro cestovní službu.

Dle SDEU tak poskytnutí ubytovacích služeb osobou povinnou k dani, která tyto služby svým jménem a na svůj účet nejdříve pořídila, i přes absenci doprovodných služeb, spadá pod zvláštní režim pro cestovní službu.

Výše uvedený závěr však nelze bez dalšího aplikovat na veškeré služby cestovního ruchu, proto doporučujeme vždy pečlivě posoudit DPH režim u každé nakoupené a dále poskytnuté služby.

V případě jakýchkoliv otázek se prosím obraťte na autorky příspěvku nebo členy týmu EY, se kterými obvykle spolupracujete.

Autorky:

Nikola Kratochvílová

Michaela Kleinpeterová