Nárok na vrácení přeplatku DPH při neoprávněném naúčtování

Soudní dvůr EU („SDEU“) se v rozsudku C-453/22 zabýval nárokem na vrácení neoprávněně naúčtované DPH, kterou Michael Schütte zaplatil svým dodavatelům a kterou tito dodavatelé řádně odvedli. V případu nic nenasvědčovalo na podvod, zneužití či nedbalost.

M. Schütte v letech 2011 až 2013 nakupoval dřevo od různých dodavatelů, kteří uplatňovali základní sazbu 19 %. Správce daně došel k závěru, že dodavatelé měli uplatnit sníženou sazbu DPH ve výši 7 % pro palivové dřevo a neuznal nárok na odpočet DPH z rozdílu sazeb. M. Schütte se obrátil na své subdodavatele, aby opravili faktury a zaplatili mu rozdíl, což odmítli a uplatnili námitku promlčení dle německého soukromého práva. M. Schütte se následně obrátil na správce daně s žádostí o prominutí dodatečně vyměřené DPH a úroků, ten žádost zamítl.

SDEU došel k závěru, že odepření vrácení přeplatku na DPH, která byla plátci bezdůvodně naúčtována a kterou zaplatil svým dodavatelům, se jeví nejen v rozporu se zásadou neutrality DPH a se zásadou efektivity, ale také jako nepřiměřené, pokud si plátce nemůže nárokovat vrácení této daně od dodavatelů pouze z důvodu promlčení, kterého se vůči němu dovolávají, pokud mu není vytýkán žádný podvod, zneužití nebo nedbalost z jeho strany. To samé se týká úroku, který plátce zaplatil.

Při neexistenci unijní právní úpravy ve věci žádostí o vrácení daní přísluší každému členskému státu stanovit podmínky, za kterých může být taková žádost podána, přičemž tyto podmínky nesmějí být méně příznivé než ty, které se týkají obdobných žádostí na základě vnitrostátního práva, ani nesmějí v praxi znemožňovat výkon práv přiznaných unijním právním řádem. 

Český právní řád podobnou úpravu neobsahuje. Je tedy otázkou, jak by se český správce daně s podobnou žádostí vypořádal. Pokud řešíte obdobnou situaci, prosím obraťte na autory příspěvku nebo členy týmu EY, se kterými obvykle spolupracujete.

Autoři:

Stanislav Kryl

Štěpán Kvíz