EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
S účinností od 1. ledna 2024 byla do zákona o daních z příjmů („ZDP“) a do zákona o dani z přidané hodnoty implementována ustanovení, která nově limitují daňově uznatelné náklady a nárok na odpočet u vybraných vozidel.
Limitace se vztahuje na vozidla kategorie M1[1], která splňují definice hmotného majetku dle ZDP (s určitými výjimkami) a byla zařazena do užívání od 1. ledna 2024. Limitace představuje omezení v ,uplatnění daňových odpisů ve výši 2 000 000 Kč zahrnovaných do daňově uznatelných nákladů.
Při pořizovací ceně vyšší než 2 000 000 Kč je možné zahrnout do daňově uznatelných nákladů pouze poměrnou část odpisu vypočtenou jako poměr částky omezení výdajů (2 000 000 Kč) a pořizovací ceny vozidla. Tato hranice se aplikuje i na následná technická zhodnocení nebo na dodatečné zvýšení vstupní ceny. Pokud bylo vozidlo zařazeno do užívání před 1. lednem 2024 a následně dojde k technickému zhodnocení, limitace se nepoužije.
Rádi bychom upozornili, že do pořizovací ceny vozidla vstupuje také daň z přidané hodnoty („DPH“), kterou nebylo možné uplatnit v důsledku limitace nároku na odpočet u DPH na vstupu maximálně do výše 420 000 Kč (21 % z 2 000 000 Kč) při plném nároku na odpočet u výše zmíněných vozidel. Dochází tak ke kumulaci daňových nevýhod, protože neodpočitatelná DPH dále navyšuje daňově neuznatelnou část pořizovací ceny vozu, resp. daňově neuznatelnou část daňových odpisů.
Daňová zůstatková cena limitovaných vozidel se pro jiné účely, než je stanovení odpisů určí tak, jako by bylo vozidlo odpisováno bez přerušení po minimální dobu odpisování způsobem zvoleným poplatníkem, tzn. pro výpočet daňové zůstatkové ceny se vychází z celkových daňových odpisů bez limitace. Tato tzv. „fiktivní daňová zůstatková cena“ míří primárně na zamezení uplatnění vyšších daňově uznatelných nákladů v souvislosti s vyřazením majetku.
Pokud daňové odpisy nebudou uplatněny vůbec, přestože uplatněny být mohly, stanoví se daňová zůstatková cena tak, jako by poplatník zvolil rovnoměrné odpisování bez zvýšení odpisu v prvním roce. Prakticky to znamená, že v případě přerušení daňových odpisů poplatník vlivem „fiktivní daňové zůstatkové ceny“ přichází trvale o daňově uznatelnou část odpisu, kterou by obecně mohl při uplatnění daňového odpisu uplatnit.
Na závěr bychom rádi upozornili, že v případě prodeje, či vyřazení vozu, lze jako daňově uznatelný náklad uplatnit pouze „fiktivní daňovou zůstatkovou cena“. ZDP specificky zakazuje v této souvislosti použít ustanovení § 23/4/e - tj. pravidlo, že příjem související s nedaňovým nákladem nepodléhá zdanění do výše tohoto nákladu. To znamená, že zdanitelný výnos z prodeje vozu nelze ponížit o sumu neuznatelné části uplatněných daňových odpisů, případně zcela neuplatněných odpisů k datu jeho prodeje.
Výše uvedený stručný komentář nemůže nahradit podrobné daňové posouzení konkrétní daňové situace. S těmito a jinými daňovými aspekty vám rádi pomůžeme.
V případě dotazů se prosím obraťte na autory článku nebo daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.
Autoři:
[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES, v platném znění.