EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Na podzim loňského roku jsme Vás informovali o závěrech Nejvyššího soudu, který dovodil možnost upravit ve stanovách neomezenou délku funkčního období členů představenstva (Lze stanovami upravit neomezené funkční období členů představenstva? | EY Česká republika).
Nejvyšší soud se však svými rozhodnutími nepřímo dotkl také další související otázky hojně diskutované praxí, a to zda může zakladatelské právní jednání (společenská smlouva či stanovy) upravit konkrétní důvody pro odvolání člena voleného orgánu (např. člena představenstva nebo jednatele).
Zásadně platí, že valná hromada, popřípadě dozorčí rada v akciové společnosti (je-li podle stanov, po vzoru německé regulace, oprávněna volit a odvolávat členy představenstva), může člena voleného orgánu kdykoli odvolat. Takové odvolání nemusí být opřeno o konkrétní odvolací důvod. Hovoříme o odvolání bez udání důvodu (ad nutum). Zároveň již dříve Nejvyšší soud dovodil, že zakladatelské právní jednání nemůže založit absolutní neodvolatelnost členů volených orgánů.[1]
Nicméně, v praxi je velmi časté, že společnost s členem voleného orgánu sjedná konkrétní důvody odvolání ve smlouvě o výkonu funkce (zejm. jednotlivé případy porušení povinností při výkonu funkce či porušení loajality). Nedodržení těchto (obligačních) ujednání valnou hromadou, resp. dozorčí radou, však nemá vliv na platnost samotného odvolání. Důsledkem tak je nanejvýše vznik povinnosti společnosti uhradit odvolanému členu ujednanou sankci (typicky smluvní pokutu).
Již v srpnu 2019 však Nejvyšší soud pro poměry společenství vlastníků jednotek (tedy typu právnické osoby korporační povahy) připustil, že ujednání stanov upravující konkrétní důvody pro odvolání členů výboru není v rozporu s kogentní úpravou (viz usnesení ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2103/2019). V poměrech obchodních korporací, konkrétně společnosti s ručením omezeným, pak již v březnu 2022 Nejvyšší soud naznačil, že: „Do působnosti valné hromady náleží i rozhodování o odvolání jednatele [§ 190 odst. 2 písm. c) z. o. k.]. Neurčí-li společenská smlouva jinak, může valná hromada jednatele odvolat bez uvedení důvodu, anebo z konkrétního důvodu vyjádřeného v rozhodnutí o odvolání.“ (Usnesení ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1175/2021).
Z citovaného tak plyne, že konkrétní důvody pro odvolání člena voleného orgánu lze ujednat přímo v zakladatelském právním jednání a tím takovým důvodům vtisknout korporační (statusové) účinky. Uvedený závěr opatrně potvrzuje v poměrech akciové společnosti i doktrína: „Domníváme se, že stanovy nemohou založit absolutní „korporační“ neodvolatelnost členů volených orgánů akciové společnosti, mohou však zřejmě jejich odvolatelnost z funkce zvoleného valnou hromadou vázat jen na určité důvody, zejména na porušení právních povinností. Odvolání člena příslušného voleného orgánu v rozporu se stanovami by pak založilo právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady.“[2] Dodejme, že dle našeho názoru, i s odkazem na výše citovanou judikaturu k s. r. o., ničemu nebrání vztáhnout uvedený závěr na všechny členy volených orgánů kapitálových společností.
V této souvislosti je však potřeba dodat, že není jasné, zda bude člen voleného orgánu odvolaný z funkce v rozporu s důvody uvedenými v zakladatelském právním jednán oprávněn podat žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (popřípadě dozorčí rady), která jej v rozporu se zněním zakladatelského právního jednání odvolala. Z judikatury Nejvyššího soudu[3] týkající se ještě staré právní úpravy plyne, že odvolaný člen zásadně má právní zájem na přezkumu usnesení valné hromady o svém odvolání. Přesto však část doktríny toto rozhodnutí kritizuje a právní zájem odvolaného člena popírá.
V případě zájmu o podrobnější informace se prosím obraťte na autory článku nebo na další členy týmu EY, se kterými spolupracujete.
Autoři:
[1] Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 29 Cdo 968/2000.
[2] Viz LASÁK, J. 4.3 Odvolání z funkce. In: ŠTENGLOVÁ, I., DĚDIČ, J., LASÁK, J., PIHERA, V., LÁLA, D., JOSKOVÁ, L. Akciové společnosti. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 420, marg. č. 1407.
[3] Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5352/2015.