EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Ničení neprodaného zboží se v posledních letech stalo významným environmentálním problémem. Typicky se týká zejména textilu, obuvi a módních doplňků, které jsou vyráběny, přepravovány a následně likvidovány, aniž by byly použity. Evropská unie na tuto praxi reaguje v rámci nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, jehož hlavním cílem je postupně snížit celkovou environmentální stopu výrobků během jejich životního cyklu.
Jádrem nové úpravy je kombinace regulatorních a tržních nástrojů. Na jedné straně dochází k zavedení zákazu ničení vybraných kategorií neprodaných spotřebních výrobků, konkrétně textilu, oděvních doplňků a obuvi. Tento zákaz se přitom uplatní postupně podle velikosti podniků – pro velké podniky již od 19. července 2026, zatímco střední podniky se mu budou muset přizpůsobit od roku 2030. Současně je ale kladen důraz i na transparentnost – podniky budou povinny zveřejňovat informace o množství neprodaného zboží, důvodech jeho vyřazení i způsobu, jakým s ním dále nakládají. Cílem je vytvořit nejen regulatorní tlak, ale i tlak reputační a tržní.
Regulace zapadá do širšího rámce ekodesignu, který má zajistit, aby se výrobky na trhu staly trvanlivějšími, lépe opravovatelnými a recyklovatelnými. Společnosti budou muset více zohledňovat celý životní cyklus výrobků – od návrhu přes distribuci až po konečné nakládání s neprodanými zásobami. Tím se postupně mění i samotná podstata podnikatelských modelů, zejména v sektorech s rychlou obměnou zboží, jako je fast fashion.
Z praktického pohledu to pro podniky znamená nutnost hledat alternativy k likvidaci neprodaného zboží. Regulace směřuje k řešením, jako je další prodej, darování, repasování nebo opětovné využití výrobků. Otevírá se tedy rovněž prostor pro nové obchodní příležitosti – například v oblasti second-hand prodeje nebo efektivnějšího řízení zásob.
Vedle regulatorních povinností je vhodné posoudit i daňové souvislosti alternativ k likvidaci zásob. Darování nebo prodej zboží za symbolickou či příliš nízkou cenu může v konkrétních situacích vyvolat nepříznivé daňové dopady, zejména z pohledu DPH a případně i přímých daní. Současně je na úrovni EU patrný širší trend propojování daňových pravidel s cíli udržitelnosti („green VAT“), včetně debat o využití DPH k podpoře oprav, opětovného použití, darování či dalších cirkulárních modelů, byť konkrétní podoba těchto opatření se nadále vyvíjí.
Celkově lze očekávat, že nová úprava nebude mít dopad pouze na environmentální reporting, ale bude postupně měnit fungování celých dodavatelských řetězců. Pro společnosti tak nejde jen o splnění nové regulatorní povinnosti, ale o širší strategickou otázku, jak se adaptovat na ekonomiku, ve které se plýtvání stává regulatorně i reputačně neudržitelným.
Autoři: