formulář

ÚOHS vyjasňuje pravidla pro no poach doložky na pracovním trhu

ÚOHS upřesnil, kdy mohou být doložky nepřetahování a neoslovování zaměstnanců legální a kdy už představují zakázané omezení soutěže.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) vydal nové stanovisko k přípustnosti tzv. doplňkových omezení na trzích práce, zejména v souvislosti s dohodami o nepřetahování zaměstnanců (no‑poach) a doložkami neoslovování (non‑solicitation). Tyto dohody jsou v posledních letech pod zvýšeným dohledem soutěžních orgánů a standardně jsou považovány za problematické, pokud omezují mobilitu pracovní síly nebo konkurenční tlak mezi zaměstnavateli.

ÚOHS nicméně potvrzuje, že za určitých podmínek mohou být tato omezení přípustná. Klíčové je, aby šlo o vedlejší prvek jinak legitimní transakce – tedy aby s ní přímo souvisel, byl nezbytný pro její fungování a zůstal přiměřený sledovanému cíli, typicky ochraně investic do náboru.

V praxi tak může být akceptovatelné například ujednání, podle něhož agentura práce nebude aktivně oslovovat zaměstnance, které sama klientovi zprostředkovala. Klíčová je přitom omezenost takového závazku – jak z hlediska rozsahu, tak jeho trvání. Délku nelze stanovit paušálně, ale musí odpovídat době, po kterou je omezení skutečně nezbytné, například dokud agentura disponuje informační výhodou z náborového procesu. Naopak ujednání, která by trvala po celou dobu pracovního poměru nebo by bránila zaměstnanci aktivně změnit zaměstnání, ÚOHS jednoznačně považuje za nepřípustná.

Z širšího pohledu ÚOHS potvrzuje, že závazky neoslovování a nepřetahování zaměstnanců mohou být v určitých případech akceptovatelné i v kontextu korporátních transakcí, pokud splňují standardní limity obdobné konkurenčním doložkám (zejména časové a věcné omezení) a slouží k ochraně legitimního ekonomického zájmu. Současně ale zdůrazňuje, že hranice mezi přípustným a zakázaným ujednáním zůstává úzká a vždy závisí na konkrétním nastavení klauzule.

ÚOHS uzavírá, že no‑poach dohody budou i nadále zpravidla posuzovány jako zakázané dohody již ze své podstaty. To platí bez ohledu na to, zda se týkají vysoce kvalifikovaných nebo nekvalifikovaných zaměstnanců. Skutečnost, že konkrétní dohoda může mít omezený dopad na trh, přitom sama o sobě neznamená, že by byla přípustná. Zaměstnavatelé by proto měli při nastavování těchto ujednání postupovat obezřetně a vždy pečlivě posoudit jejich nezbytnost a proporcionalitu.

Autoři:

Vladimír Petráček

Matěj Šimpach