Energetika jako zdroj rostoucích rizik pro bankovní financování

Financování energetického sektoru už dávno nelze vnímat jako jeden homogenní segment. Sice zůstává relativní jistota budoucích odběrů a potřeba dlouhodobého financování, ale stoupá nejistota budoucích prodejních cen energií a regulatorních zásahů do tohoto odvětví.

Navíc je na globálních finančních trzích zvýšený zájem investorů rizikového kapitálu a grantových zdrojů veřejného financování o energetické start-upy přicházející s mnoha alternativními technologiemi výroby a skladování elektřiny, což při dlouhodobém úvěrování již zaběhaných technologií přináší vedle regulatorního rizika zkrácení technické životnosti také riziko zrychleného zastarání technologií, ztráty konkurenceschopnosti a výsledné neschopnosti úvěr doplatit. Nemyslím tím, že by nám do deseti let hrozil masivní přechod k fúzní výrobě velmi levné energie, který by zlikvidoval jiné zdroje energií, ale třeba budoucí objevy nalezišť přírodních zásob vodíku, zaběhnutí výroby malých atomových reaktorů nebo pokračující pád cen slunečních panelů mohou ohrozit návratnost současných projektů.

Plyn a jádro relativní jistotou pro banky

Takže zkusme rozebrat některé subsegmenty energetického sektoru z pohledu jejich financování. Začít můžeme od nových zatím nevyzkoušených technologií. Jejich financování určitě není rolí bank kvůli vysoké rizikovosti. Tam je doména rizikového kapitálu, zatímco bankovní financování zůstává u osvědčených zaběhaných technologií. Také financování uhelné energetiky nelze od bank očekávat kvůli jejich cílům v oblasti snižování uhlíkové stopy. Velké plynové energetické zdroje, a zvláště konverze uhelných zdrojů na plynové, mohou být krátkodobě zajímavou příležitostí pro banky. Plyn sice výhledově čeká stejný osud jako uhlí, tedy zákaz spalování, ale v současné době jeho význam při transformaci energetického sektoru směrem k decentralizaci a dekarbonizaci významně roste. Pořizovací náklady této technologie jsou navíc v porovnání s většinou jiných energetických zdrojů relativně nízké. Atraktivním specifikem podstatné části technologií plynové energetiky je rychlý náběh výroby a schopnost balancovat výkyvy produkce energií z intermitentních obnovitelných zdrojů, kterými jsou slunce a vítr. Finančně atraktivní projekty plynové energetiky nevystačí s prodejní cenou vyrobené elektřiny, ale potřebují vícero zdrojů příjmu, jakými mohou být kompenzace za zajišťování stability elektrizační soustavy nebo dodávka tepla do sítí centrálního zásobování teplem, popřípadě výstavba dálkových horkovodů. Bohužel příjmy spojené s flexibilitou výroby nelze při současné podobě trhu garantovat ve víceletém horizontu, tedy banky je nemohou brát při hodnocení projektu příliš v potaz. 

Nukleární energetika ve formě malých modulárních reaktorů je stále mezi experimentálními technologiemi s příliš vysokým rizikem pro banky. Návratnost tradičních velkých reaktorů je sice nejistá, ale při jejich výstavbě se počítá se státními garancemi, takže by pro banky jejich financování mělo být atraktivní. 

Pro velké vodní elektrárny už u nás není prostor, i když aktuální investice do úpravy některých velkých vodních elektráren na přečerpávací mohou být jednou z nejatraktivnějších příležitostí pro financování v energetickém sektoru. I pro malé vodní elektrárny zbývá u nás už jen málo míst, kde by se daly postavit. Může však vzniknout nějaký prostor pro financování malých přečerpávacích vodních elektráren.

Obnovitelné zdroje jako kumulace zájmu i rizika 

Finančně atraktivním segmentem s omezenou velikostí by mohl být další rozvoj energetického využívání biomasy a také konverze stávajících bioplynových zdrojů na kvalitnější biometan využitelný v již vybudované infrastruktuře pro zemní plyn. Podobný menší finančně atraktivní segment může stále ještě být v kogeneraci, tedy doplňování stávajících teplárenských zdrojů o technologii výroby elektřiny, a naopak u využívání „odpadního“ tepla z některých elektráren. Nakonec se dostáváme ke sluneční a větrné energii. O těch bylo napsáno již tolik, že asi nemá smysl je zde detailněji rozebírat. Přes možné aktuální pochybnosti o jejich finanční návratnosti k nim ve střednědobém horizontu není jiná zřejmá alternativa co do dalšího masivního bankovního financování v rámci energetického sektoru. Také tady ale kalkulaci návratnosti investice výrazně komplikuje nejistota ceny vyrobeného diagramu elektřiny, která s rostoucí instalovanou kapacitou zdrojů stejného charakteru výroby klesá díky vznikajícím přebytkům v soustavě, které čím dál častěji vytvářejí i negativní cenu na spotovém trhu. Právě tato skutečnost vede k rostoucímu potenciálu pro bankovní financování různých forem akumulace energie.

Budoucnost v akumulaci 

Vzhledem k tomu, že se Česká republika nachází na trase mezi solárními zdroji využívajícími příhodné podmínky na jihu Evropy a větrnými zdroji využívajícími vhodné podmínky severní Evropy, se možná zbytečně bojíme být energeticky nesoběstační. Energetická soběstačnost je již přežitá, protože evropský energetický trh je propojený. Pokud naopak využijeme naši polohu, posílíme přeshraniční kapacity i lokální přenosovou síť a nabídneme výhodné trasy pro přetoky energií mezi jednotlivými trhy, nemělo by být nutné budovat tolik nové instalované kapacity u nás, ať už hovoříme o jakékoliv technologii výrobních zdrojů. Mohutné investice do akumulace, pro kterou nemáme o nic horší podmínky než jinde, by pak uvedenou konkurenční výhodu naší polohy dále posílily.