Mechanismus stanovení kupní ceny může rozhodnout o úspěchu transakce

Článek Davida Hlaváčka a Andrey Musilové byl publikován také v 10. vydání The Legal Industry Reviews: Czech Republic.   

Jedním z klíčových strukturálních rozhodnutí v rámci M&A transakcí je volba mechanismu stanovení kupní ceny, tedy způsobu, dle něhož se určí, kolik kupující v konečném důsledku zaplatí za nabytí (účasti v) cílové společnosti.  

Ačkoliv v praxi existuje více přístupů, mezi nejčastěji využívané patří mechanismy označované jako completion accounts a locked box. Tyto přístupy se liší zejména v tom, jakým způsobem se alokují ekonomická rizika mezi smluvní strany, přičemž vhodná volba vždy závisí na konkrétních okolnostech dané transakce. 

Completion accounts 

V případě mechanismu completion accounts (též označovaného jako closing accounts) sjednávají smluvní strany výchozí kupní cenu určenou na základě odhadované hodnoty společnosti (např. založené na předchozích účetních závěrkách a odhadech). Konečná výše kupní ceny je pak stanovena až po vypořádání transakce, a to zpravidla na základě účetní závěrky sestavené k datu jejího vypořádání. Cílem této struktury je co nejvěrněji zachytit skutečnou finanční situaci cílové společnosti k okamžiku převodu. 

Tento mechanismus může být relevantní zejména v transakcích, v nichž: 

• dochází k významným výkyvům pracovního kapitálu, 

• má kupující pochybnosti o věrohodnosti historických finančních údajů, 

• existuje riziko podstatné změny hodnoty společnosti mezi podpisem transakční dokumentace (signing) a vypořádáním transakce (closing), např. v důsledku čekání na regulatorní schválení. 

Nevýhodou je vyšší provozní, účetní a právní náročnost. Příprava a následná revize completion accounts bývá nákladná a obvykle vyžaduje detailní úpravu mechanismu řešení sporů pro případ neshod ohledně způsobu výpočtu doplatku či přeplatku kupní ceny. 

Tento model stanovení kupní ceny tak potenciálně může zvyšovat transakční náklady a zároveň vytvářet prostor pro spory po dokončení transakce. 

Locked box 

Mechanismus locked box vychází z opačné koncepce. Kupní cena je pevně stanovena předem, zpravidla na základě odsouhlasených historických účetních podkladů, a následně již nepodléhá dodatečným úpravám po vypořádání transakce. Ekonomické přínosy a rizika spojená s cílovou společností se považují za převedené na kupujícího již k tomuto datu (tzv. locked box datum), nikoli až k okamžiku dokončení transakce.  

Postavení kupujícího je proto závislé jak na kvalitě těchto účetních podkladů, tak na jednání prodávajícího v období mezi signingem a closingem. 

Výhodou tohoto mechanismu je rychlejší a procesně hladší průběh transakce, neboť prakticky eliminuje potřebu dodatečných úprav kupní ceny po vypořádání. Na druhou stranu je nezbytné adekvátně ošetřit období mezi locked box datem a vypořádáním transakce. Kupující musí být dostatečně chráněn proti tzv. leakage, tedy proti jakémukoliv odčerpávání hodnoty z cílové společnosti ve prospěch prodávajícího (nebo jemu spřízněných osob). Tato ochrana je zpravidla ošetřena v transakční dokumentaci zejména prostřednictvím specifických závazků prodávajícího a odpovídajících mechanismů odškodnění. Prodávající naopak může usilovat o kompenzaci za hodnotu vytvořenou za období od locked box data do vypořádání transakce. 

Srovnání mechanismů 

Volba konkrétního mechanismu stanovení kupní ceny představuje především otázku smluvní alokace ekonomických rizik v období mezi podpisem a vypořádáním transakce, jakož i otázku vymahatelnosti sjednaného finančního modelu.  

Mechanismus locked box přenáší riziko v mezidobí primárně prostřednictvím smluvních ujednání, a klade tak vysoké nároky na preciznost a jednoznačnost smluvních ujednání. Naopak completion accounts odkládají finální stanovení kupní ceny až na období po vypořádání transakce a vyžadují detailní metodiku jejich sestavení a celkového výpočtu, která minimalizuje prostor pro případný rozdílný výklad. 

Vhodný mechanismus by měl být vždy zvolen s ohledem na skutkový a ekonomický profil transakce, zejména na: 

• míru volatility pracovního kapitálu, 

• spolehlivost historických účetních podkladů, a 

• ochotu stran akceptovat úpravy kupní ceny po vypořádání transakce. 

Očekávaná délka období mezi podpisem transakční dokumentace a vypořádáním transakce je rovněž klíčová, neboť s prodlužováním tohoto období mohou účetní podklady použité pro účely locked box přestat věrně odrážet aktuální situaci, což může vést k preferenci mechanismu completion accounts. 

Bez ohledu na zvolený model však vždy platí, že precizní formulace příslušných ustanovení transakční dokumentace je pro úspěšné provedení transakce zcela zásadní.