ESG a daňový odpočet na výzkum a vývoj se často překrývají

Rozhovor s Radkou Mikulenkou vyšel v e-Bulletinu Komory daňových poradců 10/2026.

Co má společného zelená transformace a daně? Víc, než by se na první pohled mohlo zdát. „Mnoho firem dnes investuje do nových technologií, ekologičtějších výrobních procesů, alternativních materiálů nebo řešení snižujících uhlíkovou stopu. Právě zde se otevírá prostor pro posouzení nároku na odpočet na výzkum a vývoj a další formy podpory inovací,“ říká Radka Mikulenka, manažerka oddělení poradenství v oblasti klimatických rizik a udržitelnosti v EY. Upozorňuje přitom, že mnoho ESG projektů například přirozeně splňuje podmínky pro daňový odpočet na výzkum a vývoj, ale firmy toho nevyužívají. Opomenout podle ní nelze ani oblast ESG reportingu a daňové transparentnosti. „Informace o daňovém přístupu firem se stávají stále důležitější součástí hodnocení odpovědného podnikání,“ dodává.

Žijeme v éře mnoha fenoménů. Jedním z nich je zelená transformace. Tu si firmy spojují hlavně s regulací, novými povinnostmi a náklady. Zkusme předestřít její potenciální ekonomické benefity neboli kde tlak na udržitelnost přináší ekonomickou hodnotu?

Nejviditelnějším přínosem jsou provozní úspory. Investice do energetické efektivity, modernizace výrobních technologií, využití obnovitelných zdrojů nebo lepšího nakládání s materiály a odpady často vedou k nižším provozním nákladům a vyšší odolnosti vůči růstu cen energií a surovin. Firmy současně získávají lepší přehled o svých procesech a identifikují oblasti, kde dochází ke ztrátám nebo neefektivnímu využití zdrojů. V řadě odvětví se tak ESG agenda stává katalyzátorem provozní excelence. Podobný trend lze pozorovat například v energetice, kde je dekarbonizace spojována s novými obchodními příležitostmi, rozvojem energetických služeb a dlouhodobým růstem poptávky po nízkouhlíkových řešeních.

V jakých oblastech mohou sehrát zajímavou roli daňoví poradci?

Velký potenciál vidím zejména v oblasti investic do energetických úspor, obnovitelných zdrojů energie, dekarbonizačních projektů nebo cirkulární ekonomiky. Dalším příkladem je výzkum a vývoj. Mnoho firem dnes investuje do nových technologií, ekologičtějších výrobních procesů, alternativních materiálů nebo řešení snižujících uhlíkovou stopu. Právě zde se otevírá prostor pro posouzení nároku na odpočet na výzkum a vývoj a další formy podpory inovací. Nelze opomenout oblast ESG reportingu a daňové transparentnosti. Informace o daňovém přístupu firem se stávají stále důležitější součástí hodnocení odpovědného podnikání. Daňoví odborníci tak mohou významně přispět ke kvalitě zveřejňovaných informací a posílení důvěry investorů, bank i dalších stakeholderů.

Kde dnes vidíte největší potenciál pro daňové zvýhodnění v oblasti ESG?

Největší potenciál je v projektech, které současně mají environmentální přínos a měřitelnou ekonomickou návratnost. Nejde přitom pouze o samotné daňové zvýhodnění, ale o kombinaci daňových nástrojů, dotační podpory, investičních pobídek a provozních úspor. Velmi dobrým potenciálem jsou fotovoltaické elektrárny a bateriová úložiště. Firmy hledají cesty, jak snížit energetické náklady, zvýšit energetickou soběstačnost a omezit svou závislost na výkyvech cen energií. Právě zde často vznikají příležitosti pro optimální nastavení investice z pohledu financování, odpisů nebo veřejné podpory. Podobně vysoký potenciál mají energeticky úsporné technologie. V praxi jde například o modernizaci vytápění a chlazení budov, rekuperaci tepla, inteligentní řízení spotřeby energie nebo výměnu energeticky náročných zařízení za efektivnější varianty. U mnoha projektů bývá návratnost podpořena nejen úsporou energií, ale i různými formami podpory investic. Významnou oblast představuje také modernizace výrobních linek. Firmy dnes často obnovují technologie nejen kvůli vyšší produktivitě, ale také kvůli nižší spotřebě energií, vody nebo surovin. Z pohledu ESG je zajímavé, že jedna investice může současně přinést vyšší výrobní efektivitu, nižší emise i snížení provozních nákladů. Pokud je součástí projektu vývoj nových výrobků nebo procesů, může vzniknout prostor také pro využití odpočtu na výzkum a vývoj.

Je příležitost i jinde než v technologických investicích?

Obrovský potenciál vidím rovněž v oblasti green buildings. Investice do energeticky efektivních kancelářských budov, logistických areálů nebo výrobních závodů už nejsou pouze otázkou image. Udržitelné budovy tak mohou přinášet vyšší obsazenost, nižší provozní náklady a v některých případech výhodnější financování. Nejzajímavější bývají projekty, kde se propojí několik cílů současně: nižší náklady, vyšší efektivita, splnění ESG očekávání zákazníků a možnost využití daňových či dotačních nástrojů. Právě tam vzniká největší hodnota pro firmu.

Zelená transformace a dekarbonizace stojí do velké míry na inovacích. Zmínila jste odpočet na výzkum a vývoj. Jak velkou má dnes reálně spojitost se zelenou agendou?

ESG a daňový odpočet na výzkum a vývoj mají často mnohem větší překryv, než si firmy uvědomují. Řada si jich totiž pod výzkumem a vývojem představí laboratoř nebo vývoj zcela nového produktu. Ve skutečnosti však mnoho projektů realizovaných v rámci zelené transformace obsahuje významný inovační prvek a může splňovat podmínky pro uplatnění odpočtu na výzkum a vývoj. Typicky se jedná o vývoj ekologičtějších výrobních procesů, které snižují spotřebu energie, vody nebo vznik odpadů. Stejně tak může jít o vývoj nízkoemisních nebo recyklovaných materiálů, hledání alternativ k primárním surovinám či úpravu výrobků tak, aby byly lépe recyklovatelné. Velký potenciál leží v projektech spojených s cirkulární ekonomikou. Například pokud firma hledá způsob, jak využít vedlejší produkt výroby jako vstupní surovinu pro nový proces, často řeší technické nejistoty a provádí testování, které může mít charakter výzkumu a vývoje. Stále častěji se objevují také projekty zaměřené na digitální nástroje pro měření a řízení emisí, predikci energetické spotřeby nebo optimalizaci výrobních procesů s využitím pokročilé analytiky a umělé inteligence. Ani zde nemusí být výsledkem pouze ESG reporting, ale skutečná technologická inovace.

Těší se zelené technologie v odpočtech na výzkum a vývoj nějaké preferenci či zvláštnímu zacházení?

Samotný fakt, že projekt přispívá ke snižování emisí nebo podporuje cíle udržitelnosti, ještě automaticky neznamená, že má nárok na odpočet na výzkum a vývoj. Daňové posouzení se řídí stejnými principy jako u jakéhokoli jiného vývojového projektu. Klíčové je, zda firma řeší technickou nebo technologickou nejistotu, vyvíjí nové řešení a je schopna prokázat výzkumný či vývojový charakter prováděných činností. Na druhou stranu platí, že mnoho ESG projektů tyto podmínky přirozeně splňuje. Pokud například společnost vyvíjí nový nízkoemisní materiál, testuje nové výrobní postupy, hledá způsoby využití recyklovaných vstupů nebo vyvíjí software pro pokročilé řízení energetické spotřeby, může se jednat o typické vývojové aktivity bez ohledu na to, že jejich cílem je současně snížení uhlíkové stopy. Z pohledu daňového poradce tedy není rozhodující, zda je projekt „zelený“, ale zda kromě řešení technické nejistoty obsahuje také ocenitelný prvek novosti. ESG přitom vytváří stále více projektů, které tyto podmínky splňují.

Jaký je z vaší zkušenosti aktuálně stav v daňovém zvýhodnění výzkumu a vývoje? Není to tak dávno, co jsem v jedné debatě slyšel, že žádat o něj je stále poukázka na kriminál.

Daňový odpočet není „poukázkou na kriminál“, ale rozhodně není ani bezrizikovým bonusem za inovace. Má smysl jej využít tam, kde firma provádí skutečný výzkum nebo vývoj a je schopna jej průběžně, nikoli až zpětně při kontrole, kvalitně dokumentovat. U projektů, které stojí na obecném tvrzení o inovativnosti a dodatečně vytvořených podkladech, zůstává riziko sporu a následného doměrku daně z příjmů včetně sankcí relativně vysoké. Určité zlepšení představuje zapojování technických expertů do posuzování věcné stránky projektů. Se souhlasem poplatníka mohou být například využiti odborníci Technologické agentury ČR, jejichž hodnocení slouží jako důkazní prostředek v probíhajícím daňovém řízení. To může přispět k odbornějšímu posuzování, ale neznamená to, že by odpočet přestal být administrativně a důkazně náročný.

Důležitou součástí zelené transformace je zmiňovaná cirkulární ekonomika, která se snaží minimalizovat odpad opětovným využitím surovin a materiálů. Může být zdrojem daňových úspor?

Pokud mluvíme o České republice, pak je odpověď poměrně jednoduchá: sama cirkulární ekonomika dnes není spojena se zvláštním daňovým zvýhodněním. Firma nezíská daňovou úlevu jen proto, že používá recyklované materiály nebo snižuje množství odpadu. Ekonomické přínosy cirkulární ekonomiky proto dnes vznikají primárně mimo oblast daní. Typicky jde o nižší náklady na vstupní suroviny, snížení nákladů na nakládání s odpady nebo efektivnější využití materiálů. Daňový rozměr se objevuje až v okamžiku, kdy zavedení cirkulárních principů vyžaduje vývoj nových technologií, materiálů nebo procesů. Pokud například firma vyvíjí technologii umožňující využití recyklátu v kvalitě srovnatelné s primární surovinou nebo hledá nový způsob zpracování odpadu, může se při splnění zákonných podmínek jednat o výzkum a vývoj s možností uplatnění odpočtu. Podobně může být relevantní situace, kdy společnost investuje do nových zařízení nebo výrobních linek. Ani zde však není výhoda dána tím, že jde o cirkulární projekt. Je třeba posoudit, zda lze využít některý z existujících nástrojů podpory investic, případně zda projekt obsahuje vývojovou složku.

Vedle úlev v daňovém systému má stát ve svém arzenálu také investiční pobídky. Pozorujete, že více podporuje investice s pozitivním environmentálním dopadem?

Ano, český systém investičních pobídek dnes cíleně zvýhodňuje některé investice spojené s klimaticky neutrálním hospodářstvím, nelze ale říci, že automaticky preferuje každou investici s pozitivním environmentálním dopadem. České investiční pobídky podle příslušného zákona nejsou primárně nastaveny jako nástroj podpory zelených investic. Hlavní kritéria se týkají typu investice, vytváření přidané hodnoty, strategického významu projektu nebo podpory výzkumu a vývoje, nikoliv samotného environmentálního přínosu. Pozitivní environmentální dopad není univerzálním bonusem pro každou investici. Firma nezíská pobídku pouze proto, že její projekt snižuje emise, spotřebu energie nebo množství odpadu. Projekt musí spadat do podporované kategorie a splnit zákonné a prováděcí podmínky. U běžných výrobních investic se hodnotí zejména obor a technologická náročnost projektu, region realizace, vyšší přidaná hodnota a přínos pro stát. Na druhou stranu aktuální systém obsahuje výslovně cílenou podporu strategických investic pro klimaticky neutrální hospodářství. Ta se zaměřuje například na výrobu baterií, solárních panelů, větrných turbín, tepelných čerpadel, elektrolyzérů a zařízení pro zachycování, využití a ukládání uhlíku.

Jedním z nejvýraznějších zelených opatření v daňové oblasti je takzvané uhlíkové clo. Jaké daňové a finanční dopady bude mít na české firmy?

Především je potřeba říci, že CBAM není klasické clo ani daň. Jde o mechanismus, jehož cílem je vyrovnat uhlíkové náklady mezi výrobci v EU a dovozci vybraných produktů ze třetích zemí. Od 1. ledna 2026 již platí jeho definitivní režim. CBAM se týká pouze dovozu vybraných komodit, zejména železa a oceli, hliníku, cementu, hnojiv, vodíku a elektřiny. Dovozcům vzniká finanční povinnost navázaná na emise obsažené v dováženém zboží, přičemž první roční vypořádání prostřednictvím CBAM certifikátů proběhne v roce 2027 za dovozy uskutečněné v roce 2026. Pro řadu českých firem tedy nebude představovat přímou povinnost, protože tyto produkty samy nedovážejí. Největší finanční dopad očekáváme v oblasti nákupu materiálů. Pro české firmy je však možná ještě důležitější nepřímý dopad. Výrobci a obchodníci, kteří budou CBAM nákladům vystaveni přímo, je budou postupně promítat do cen svých výrobků. Z manažerského pohledu je to otázka nákupní strategie, řízení dodavatelského řetězce a znalosti emisní stopy dodavatelů. Uhlíková náročnost výroby se totiž postupně mění z environmentálního ukazatele na faktor, který má přímý dopad na cenu dovážených výrobků a konkurenceschopnost firem. CBAM nebude představovat nový druh daně, který by snižoval základ daně, ale nový provozní náklad spojený s dovozem. Dotčení dovozci tak budou hledat způsoby, jak tento náklad minimalizovat, a to například změnou dodavatelských řetězců nebo využitím zvláštních celních režimů. Pokud se jim to nepovede, finanční dopad přenesou na své zákazníky.

Které sektory budou v Česku nejvíce zasaženy?

Lze očekávat dopady zejména ve strojírenství, automotive, stavebnictví a dalších materiálově náročných odvětvích.

Co mohou firmy udělat, aby jejich náklady spojené s CBAM byly co nejnižší?

Nejefektivnější cestou není práce s CBAM samotným, ale s emisní stopou dovážených produktů. Prvním krokem je získání skutečných emisních dat od dodavatelů. Pokud importér nedisponuje kvalitními údaji o emisích vzniklých při výrobě dovezeného zboží, může být nucen použít standardní hodnoty stanovené regulací. Ty mohou být vyšší než skutečné emise a tím zvýšit budoucí CBAM náklady. Druhým krokem je výběr dodavatelů s nižší uhlíkovou náročností výroby. Pokud například dva výrobci dodávají stejný typ oceli, ale jeden vyrábí s výrazně nižšími emisemi CO2, bude mít jeho produkt nižší CBAM zátěž. CBAM tak fakticky vytváří cenovou výhodu pro nízkoemisní výrobce. Třetí možností je zohlednění již zaplacené uhlíkové ceny v zemi výroby. Pokud dovozce prokáže, že při výrobě produktu byla mimo EU skutečně zaplacena uhlíková cena, lze tuto částku za splnění podmínek odečíst od CBAM povinnosti. To je jedna z mála přímých cest, jak budoucí finanční dopad CBAM snížit. Dále by firmy měly prověřit, zda jsou jejich dovozy skutečně v rozsahu CBAM a zda překračují příslušné limity. Od roku 2026 totiž existuje jednotný práh 50 tun CBAM zboží, pod kterým jsou mnozí malí dovozci z režimu vyňati.

Jak se z vaší zkušenosti české firmy reálně s uhlíkovým clem vypořádávají?

Z naší zkušenosti je většina firem zatím ve fázi zjišťování, kde přesně se jich CBAM dotýká a jak velká expozice jim vznikne. Největší překvapení často přichází ve chvíli, kdy si uvědomí, že problém není samotné podání CBAM reportu, ale získání spolehlivých emisních dat od dodavatelů mimo EU. Také si někteří stále ověřují, zda by poplatky na CBAM certifikáty mohly zaúčtovat do nákladů. Většinou firmy hledají řešení, jak CBAM správně vykázat v účetnictví, zda bude součástí pořizovací ceny zásob, jak se promítne do kalkulace výrobků, jak jej přenést do prodejních cen a jaké budou dopady na marže.

Zastavme se ještě u vlivu ESG na financování. Co může podniku na tomto poli přinést snaha o udržitelnost?

V první řadě je potřeba říci, že neexistuje automatické pravidlo, že firma s lepším ESG profilem dostane levnější financování. Banky stále primárně posuzují bonitu klienta, kvalitu projektu, zajištění a schopnost splácet. Na druhou stranu se v posledních letech výrazně rozvinuly specializované formy financování. Green loans neboli zelené úvěry jsou určeny na konkrétní environmentální projekty, například výstavbu fotovoltaických elektráren, energeticky úsporné budovy nebo modernizaci vedoucí ke snížení spotřeby energie. Sustainability-linked loans naproti tomu nejsou vázány na konkrétní investici. Cena financování je zde spojena s plněním předem dohodnutých ukazatelů, například snížením emisí, energetické náročnosti nebo dosažením jiných měřitelných ESG cílů. Green bonds pak využívají především větší společnosti k financování konkrétních udržitelných investic. Z české praxe nevyplývá, že by ESG samo o sobě představovalo zásadní zdroj finanční výhody. Rozdíly v ceně financování bývají obvykle relativně malé. Mnohem častější bývá skutečnost, že některé banky a investoři dnes ESG informace vyžadují jako součást úvěrového nebo investičního procesu. Čím dál více se potvrzuje, že financování, veřejná podpora, ESG regulace a daňové aspekty se dnes začínají prolínat mnohem více než dříve. U větších transformačních projektů proto dává smysl posuzovat všechny tyto oblasti společně, nikoli odděleně.

Co konkrétně musí firma pro výhodnější financování udělat?

U green loans musí být schopna prokázat, že výnos z úvěru bude použit na způsobilý zelený projekt, například fotovoltaiku, energetické úspory, tepelná čerpadla nebo certifikovanou udržitelnou budovu. Banka typicky požaduje definici projektu, výši investice a průběžné reportování využití prostředků. U sustainability-linked loans (SLL) je situace jiná. Firma si s bankou sjedná konkrétní měřitelné ukazatele (KPI), například snížení emisí CO2, snížení energetické náročnosti výroby, podíl energie z obnovitelných zdrojů, snížení spotřeby vody nebo třeba bezpečnost práce. U větších společností a emisí green bonds je požadavek ještě přísnější. Firma musí vytvořit tzv. green finance framework, definovat způsobilé projekty, způsob alokace prostředků a zpravidla získat externí posouzení souladu s tržními standardy.

S financováním úzce souvisí evropská taxonomie neboli jakýsi katalog udržitelných ekonomických aktivit, protože právě finanční sektor stál u jejího zrodu. Měla by zajímat i daňové poradce?

Určitě ano, i když možná z jiného důvodu, než by se na první pohled zdálo. Taxonomie sama o sobě nepřináší firmám žádnou daňovou úlevu. Neexistuje pravidlo, že by taxonomicky způsobilá investice automaticky znamenala nižší daň nebo nárok na investiční pobídku. Přesto její význam roste. Banky, investoři, emitenti dluhopisů i některé dotační programy stále častěji používají taxonomii jako společný jazyk pro posouzení, zda je projekt skutečně environmentálně udržitelný. To se týká například financování energetických úspor, obnovitelných zdrojů energie, zelených budov nebo některých průmyslových investic. Pro daňové poradce je důležité, že taxonomie může ovlivnit ekonomiku projektu. Stále častěji řeší firmy také otázku, zda investice splňuje taxonomická kritéria a zda jí to pomůže při získání financování nebo veřejné podpory. Taxonomie se stává jedním z faktorů, které mohou ovlivnit dostupnost kapitálu, podmínky financování a v konečném důsledku i ekonomickou atraktivitu investice. Právě proto by ji daňoví poradci neměli přehlížet.

Když bychom to měli shrnout, vy říkáte, že ESG by se ve firmách mělo stát součástí daňové strategie. Co si pod tím v kostce představit?

Neřekla bych, že ESG má být samostatnou součástí daňové strategie. Spíše si myslím, že firmy by měly při významných investičních rozhodnutích posuzovat ESG, daně, financování a veřejnou podporu společně. V praxi totiž dnes stále častěji řeší situace, kdy jedno rozhodnutí má dopady do všech těchto oblastí najednou. Typickým příkladem může být investice do modernizace výrobního závodu. Vedle ekonomické návratnosti firmy zvažují možnost využití odpočtu na výzkum a vývoj, investičních pobídek či dotační podpory, podmínky financování a v některých případech také dopad na plnění ESG cílů nebo taxonomii. Podobně je tomu u CBAM, kde už nejde pouze o environmentální regulaci. Emisní stopa dodavatelů začíná mít přímý finanční dopad a vstupuje do rozhodování o nákupech, cenotvorbě i konkurenceschopnosti. ESG by firmy neměly vnímat jako oddělenou regulatorní agendu, ale jako jeden z faktorů, který může ovlivnit investice, financování, veřejnou podporu i daňové dopady podnikání. Největší hodnotu proto přináší tehdy, když se posuzuje společně s finančními a daňovými souvislostmi, nikoliv izolovaně.