Klimatické ambice: Realita plánů přechodu a adaptačních opatření

EY Global Climate Action Barometer (2025) přináší závěry výzkumu 857 společností z padesáti zemí a třinácti sektorů. Všechny společnosti mají klimatickou ambici – mají plán přechodu nebo ho plánují zveřejnit. Barometr ukazuje, že i mezi klimatickými lídry je prostor pro zlepšení v oblasti akčních plánů, governance, adaptace a transparentnosti.

Shrnutí 

• 64 % společností má určený plán a závazky přechodu, většina však nevykazuje pokrok směrem k jejich plnění.  

• Společnosti čelí významným výzvám, zejména dostupnosti financí, vývoji regulatorního prostředí a realističnosti načasování opatření. Téměř polovina (44 %) upravených závazků vykazovala nižší ambice. 

• Pouze malá část plánů přechodu je proveditelná – nejčastěji jim chybí alokované finance nebo zveřejnění předpokladů, za kterých jsou proveditelné. 

• Stále existuje významná mezera mezi identifikovanými riziky a adaptačními opatřeními. Většina (92 %) společností provedla alespoň kvalitativní analýzu dopadu fyzických rizik, pouze 44 % z nich má nastavená adaptační opatření. 

Svět stále pokračuje v trendu oteplování. Loňský rok byl globálně nejteplejším rokem v historii a zároveň prvním kalendářním rokem, kdy průměrná globální teplota překročila limit 1,5 °C. Navíc celkové emise oxidu uhličitého související s energetikou dosáhly v roce 2024 historického maxima. 

Extrémní povětrnostní jevy jsou stále častější a závažnější, a proto je než kdy dřív naléhavější, aby ke krokům v zájmu ochrany klimatu přistupovaly i podniky. Pokrok však zůstává nerovnoměrný: zatímco v některých regionech firmy postoupily v oblasti klimatických zveřejnění a strategií přechodu, v jiných čelí politickému odporu a ústupu od regulací. Omnibus a rozhodnutí americké Komise pro cenné papíry (SEC) stáhnout pravidlo o klimatickém zveřejňování jsou příklady rostoucí nejistoty. Firmy se pohybují v komplikovaných podmínkách, upravují své strategie a snaží se udržet tempo tváří v tvář měnícím se očekáváním a roztříštěnému prostředí regulací. 

Proměna obchodního modelu 

Téměř dvě třetiny (64 %) analyzovaných společností si stanovily cíle dosažení uhlíkové neutrality, tzv. net zero, což lze v oblasti klimatu považovat za ambiciózní. Zbytek firem má buď částečné či méně ambiciózní cíle, nebo bere v potaz rizika spojená se zveřejněním, včetně obavy z greenwashingu.  

Z těch, které si net zero stanovily, se 69 % zavázalo dosáhnout tohoto cíle do roku 2050, zatímco 30 % plánuje dosáhnout cíle dříve. Rok 2050 jako cílové datum je mezi společnostmi běžné, jelikož je v souladu s mezinárodně dohodnutým cílem, který je podložen vědeckými poznatky – celosvětové emise musí dosáhnout uhlíkové neutrality, aby bylo možné naplnit Pařížskou dohodu a srazit globální oteplování na 1,5 °C. 

Téměř polovina (44 %) revidovaných cílů byla oslabena – a to buď kvůli snížení původně stanovených cílů redukce emisí, nebo odložení roku, kdy se má cíl splnit). Zbývajících 56 % revidovaných cílů naopak posílilo díky pozitivním změnám, například zrychlením časového rámce (přiblížení roku dosažení cíle), zvýšením ambicí (vyšší procento snížení emisí při zachování stejného časového rámce) nebo upřesněním rozsahu cílů (rozčlenění obecných cílů na konkrétní závazky podle jednotlivých oblastí, což zvyšuje transparentnost a odpovědnost). 

Realizovatelnost plánů přechodu 

I když společnost zveřejní plán přechodu, nemusí být nutně realizovatelný. V rámci tohoto průzkumu je za realizovatelný plán přechodu považován takový plán, který splňuje všech sedm kritérií uvedených níže: 

1. Řízení a dohled nad plánem přechodu 
2. Nastavení a zveřejnění cílů na snížení emisí 
3. Dlouhodobé cíle sladěné s Pařížskou dohodou 
4. Identifikace dekarbonizačních opatření 
5. Plány na přechod k udržitelným produktům nebo službám 
6. Zveřejnění financování plánu přechodu 
7. Zveřejnění předpokladů a závislostí pro realizaci plánu přechodu 

Průzkum odhalil, že pouze malá část plánů přechodu je realizovatelná, zejména v sektoru těžby.

Opatření k dekarbonizaci mohou mít různou podobu – od zvyšování energetické účinnosti a přechodu na obnovitelné zdroje energie až po využívání nových technologií, jako je zachytávání a ukládání uhlíku, či zavádění principů cirkulární ekonomiky do podnikových procesů.

Průzkum ukázal, že téměř čtyři z pěti společností (78 %) zveřejnily zavedení dekarbonizačních opatření ve všech oblastech emisí (Scope 1, 2 a 3), přičemž téměř všechny (96 %) tato opatření implementovaly pro Scope 1 a 2. Tři čtvrtiny firem, které identifikovaly opatření ke snížení emisí ve Scope 1 a 2, přijaly jako konkrétní krok ke snížení emisí zvýšení energetické účinnosti.

U společností, které zavedly opatření ke snížení emisí ve Scope 3 (79 %), je nejčastějším nástrojem zapojení dodavatelů, které využívá 60 % z nich. Spolupráce s dodavateli je zásadní, protože emise ve Scope 3 tvoří 70 až 90 % celkové uhlíkové stopy u velké části firem.

Připravenost na klimatická rizika a adaptační opatření

Přestože více než dvě třetiny analyzovaných společností (68 %) kvantitativně hodnotí jak fyzická, tak přechodová rizika, pouze 17 % z nich zveřejňuje finanční dopad všech významných rizik, která ve svém podnikání identifikovala. Nedostatečné zveřejňování finančních dopadů změny klimatu má několik možných vysvětlení.

Jedním z důvodů je, že ačkoliv společnosti mohou mít finanční dopady změny klimatu vyhodnocené, obávají se ztráty konkurenceschopnosti, pokud by je zveřejnily ve svých finančních výkazech. Dalším důvodem jsou časové horizonty finančních výkazů – zatímco finanční výkazy mají obvykle krátkodobý charakter, klimatická rizika mají časový horizont mnohem delší. Svou roli může hrát také poloha – společnosti v některých lokalitách jsou klimatickým rizikům vystaveny více.

Ačkoliv naprostá většina analyzovaných společností (92 %) hodnotí kvalitativní dopady fyzických rizik, nebo spolu s nimi hodnotí i dopady kvantitativní, méně než polovina všech firem (44 %) má zavedena adaptační opatření. Nejoblíbenějšími opatřeními přizpůsobení se změně klimatu jsou regulace teploty jako reakce na oteplující se klima (37 %), následovaná ochrannými hrázemi proti přívalovým a říčním povodním (24 %).