Scope 2 Guidance a SBTi: jak se změní pravidla pro firmy?

Vykazování uhlíkové stopy a nastavování souvisejících cílů se mění. Po více než deseti letech prochází revizí Scope 2 Guidance. Jedná se o celosvětově uznávané vodítko pro vykazování emisí z nakupované elektřiny, páry, tepla a chlazení.

Science Based Targets Initiative současně v červnu 2026 zveřejnila finální Corporate Net-Zero Standard V2.0, který významně mění pravidla pro nastavování, implementaci a vyhodnocování podnikových klimatických cílů. Zatímco revize Scope 2 Guidance je stále ve fázi vývoje, nový standard SBTi již byl přijat a od roku 2027 začne být využíván při validaci cílů.

Aktualizace Scope 2 Guidance (GHG Protocol)

Za více než deset let používání Scope 2 Guidance se proměnily energetické trhy, dostupnost dat i požadavky na podnikové vykazování, včetně povinného reportingu udržitelnosti v Evropě. Stávající Scope 2 Guidance proto již v některých oblastech plně nereflektuje vývoj praxe, a to zejména v následujících tématech:

• Časový nesoulad – Současná pravidla zpravidla umožňují roční přiřazení smluvních nástrojů ke spotřebě. Certifikát spojený například s výrobou elektřiny v letních denních hodinách tak může být použit proti spotřebě uskutečněné v jiném období roku.
• Riziko dvojího nárokování environmentálních atributů – Pokud jedna společnost uplatní certifikát spojený s nízkoemisní výrobou a jiná společnost současně použije síťový průměr, který tuto výrobu stále zahrnuje, mohou být nízkoemisní atributy stejné výroby nepřímo uplatněny více než jednou. Tomu má předcházet použití reziduálního mixu, z něhož jsou již uplatněné atributy vyčleněny.
• Využitelnost metody market-based pro rozhodování – Vzhledem k povaze metody market-based není vždy jasná příčinná vazba mezi pořízením energie a změnou emisí na úrovni sítě.

Dvojí vykazování, tedy pomocí metod location-based a market-based, má podle konzultačního návrhu zůstat zachováno. Navrhovaný způsob použití obou metod se však může v dalším procesu ještě změnit:

• Location-based – Podle konzultačního návrhu by měla metoda location-based využívat nejpřesnější dostupný emisní faktor, přičemž přesnost by byla posuzována zejména podle geografické, časové a datové reprezentativnosti. Návrh dával přednost přesnějšímu geografickému vymezení před časovou granularitou a spotřebnímu faktoru před produkčním. Vykazující společnosti by přitom nemusely pořizovat placená data, pokud by nebyla veřejně a bezplatně dostupná z důvěryhodného zdroje. Konečná hierarchie však může být na základě konzultace upravena.
• Market-based – U velkých organizací konzultační návrh předpokládal postupný přechod od ročního k hodinovému přiřazování smluvních nástrojů ke spotřebě. Pro organizace pod stanoveným prahem se předpokládala výjimka umožňující roční přiřazování. Způsobilé nástroje by zároveň musely splňovat požadavky na reálnou doručitelnost elektřiny do místa spotřeby. Pro spotřebu nepokrytou způsobilými smluvními nástroji nebo standardní dodávkou se měl použít reziduální mix; pokud by nebyl dostupný, návrh počítal s konzervativním emisním faktorem založeným na fosilních zdrojích namísto běžného síťového průměru.

Veřejná konzultace k návrhu skončila 31. ledna 2026 a zapojilo se do ní téměř 1 100 respondentů z 56 zemí. Nejnižší podporu získaly návrhy na hodinové přiřazování a reálnou doručitelnost elektřiny. Kritici upozorňovali zejména na náklady, dostupnost dat a riziko oslabení dobrovolné poptávky po bezemisní elektřině. Zastánci naopak zdůrazňovali přesnější vazbu mezi vykázanou spotřebou a časem a místem výroby.

Po vyhodnocení konzultace bude návrh dále upravován technickou pracovní skupinou a schvalován příslušnými orgány GHG Protocol. Případná další veřejná konzultace a konečný harmonogram vydání budou záviset na výsledku tohoto procesu. Podle aktuálního pracovního plánu se dokončení aktualizované Scope 2 Guidance očekává v roce 2028.

Nový Corporate Net-Zero Standard V2.0: od cílů k jejich implementaci

Science Based Targets Initiative zveřejnila Corporate Net-Zero Standard V2.0 v červnu 2026. Cílem revize je učinit klimatické cíle praktičtějšími a lépe propojenými s jejich implementací. Současně však standard zejména pro větší společnosti zavádí podrobnější požadavky na řízení, plánování, vykazování a ověřování pokroku. Mezi hlavní změny patří:

• Řízení a plán přechodu – Standard zavádí požadavky na odpovědnost vedení, řízení klimatických cílů, zpracování plánu přechodu a zveřejňování informací o jeho implementaci. Cíle tak již nemají být posuzovány izolovaně od konkrétních opatření, investic, předpokladů a překážek jejich dosažení.
• Oddělené cíle pro Scope 1, 2 a 3 – Pro Scope 1 a Scope 2 se cíle stanovují odděleně. Cíl pro Scope 1 pokrývá 100 % přímých emisí a cíl pro Scope 2 100 % nakupované elektřiny, tepla, páry a chlazení. Emisní cíl pro Scope 2 je založen na fyzické, tedy location-based inventuře; využití tržních nástrojů se posuzuje v rámci implementační hierarchie. Standard zároveň rozšiřuje možné způsoby nastavení cílů podle kontextu společnosti.
• Scope 3 podle významnosti – Standard nahrazuje dosavadní fixní procentní hranice přístupem založeným na významnosti. Cíle mají zahrnout všechny kategorie, které jednotlivě představují alespoň 5 % emisí Scope 3 v kategoriích 1 až 15. Vedle klasických emisních redukčních cílů standard rozšiřuje možnosti o cíle zaměřené například na sladění dodavatelů a zákazníků, objem produkce, užívání výrobků nebo konec jejich životnosti. Požadavky se liší podle zařazení společnosti do kategorie A nebo B, které zohledňuje zejména její velikost a ekonomický kontext země působení. Dlouhodobé Scope 3 cíle jsou ve finální verzi dobrovolné.
• Ongoing emissions responsibility – Standard vytváří dobrovolný rámec pro uznávání klimatických příspěvků a využívání vysoce kvalitních uhlíkových kreditů mimo vlastní hodnotový řetězec. Tyto aktivity mají doplňovat, nikoliv nahrazovat snižování emisí ve vlastních provozech a hodnotovém řetězci. Pro společnosti kategorie A standard zároveň od roku 2035 zavádí požadavek spojený s podporou odstraňování emisí.
• Vykazování a hodnocení pokroku – Společnosti budou pravidelně zveřejňovat postup vůči cílům, přijatá opatření, klíčové předpoklady a překážky implementace. Na konci cílového cyklu proběhne strukturované vyhodnocení výsledků a nastavení navazujících cílů. Pro společnosti kategorie A standard zavádí také požadavky na externí ověření vybraných inventur, metrik a hodnocení pokroku.

Finální podoba standardu vznikla na základě dvou veřejných konzultací, pilotního testování a projednání v expertních a řídicích orgánech SBTi. Jednou z hlavních inovací je implementační hierarchie: společnosti mají prioritně snižovat emise přímo ve svých činnostech a hodnotovém řetězci. Opatření v rámci sdílených systémů, sektorové mechanismy a tržní nástroje lze využívat za stanovených podmínek, zejména pokud přímé snížení omezují strukturální překážky. Standard současně stanoví požadavky na ověřitelnost, časové přiřazení a prevenci dvojího započítávání.

Corporate Net-Zero Standard V2.0 byl zveřejněn v červnu 2026. Validace cílů podle nové verze bude dostupná od prvního čtvrtletí 2027. Do 31. ledna 2028 mohou společnosti v přechodném období předkládat cíle také podle současné verze 1.3.1. Od 1. února 2028 budou muset nové cíle odpovídat verzi 2.0. Již validované krátkodobé cíle mají zůstat platné do konce svého cílového období.