EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Stanovisko, které se zabývá interpretací rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. října 2024, ve věci C-652/22 Kolin Inşaat Turizm Sanayi ve Ticaret, by nemělo uniknout pozornosti českých zadavatelů, neboť přináší nové pohledy na možnosti nastavení podmínek účasti dodavatelů ze třetích zemí (tj. států mimo EU), které nemají uzavřenou mezinárodní dohodu s Evropskou unií (dále jen „třetí země“), v zadávacích řízeních.
Podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, je zadavatel vůči dodavatelům povinen dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace. Tato zásada se však nevztahuje na dodavatele ze třetích zemí. Rozsudek Soudního dvora EU ve věci Kolin Inşaat Turizm Sanayi ve Ticaret uzavřel, že dodavatelé ze třetích zemí nemohou v členských státech EU uplatňovat právo na rovné zacházení v oblasti veřejného zadávání. Tímto rozhodnutím se otvírá prostor pro české zadavatele, aby mohli flexibilněji definovat podmínky účasti pro dodavatele z těchto zemí.
Stanovisko ÚOHS v sedmi poměrně stručných bodech objasňuje, že dodavatelé ze třetích zemí nemají zaručený přístup na trh EU a nemohou se dovolávat zásady nediskriminace. To znamená, že zadavatelé mají možnost omezit účast těchto dodavatelů v zadávacích řízeních, což může mít znatelný dopad na konkurenci a dostupnost dodavatelů. Zároveň však dodavatelé ze třetích zemí mají možnost např. podávat námitky v rámci vnitrostátního přezkumu, což zajišťuje určitou míru ochrany jejich práv.
ÚOHS dále konstatuje, že otázku, zda se na konkrétního dodavatele vztahuje mezinárodní smlouva zaručující rovný přístup, je třeba řešit individuálně. Každá smlouva může mít odlišnou působnost a zahrnovat různé výjimky, což vyžaduje pečlivé posouzení (nejen) ze strany zadavatelů.
Pravomoc přijímat obecně závazné předpisy (typicky směrnice a nařízení) týkající se účasti dodavatelů ze třetích zemí má mít pouze Evropská unie. To znamená, že si Česká republika jakožto členský stát nemůže vlastními pravidly upravit podmínky účasti dodavatelů ze třetích zemí. Tím však není vyloučeno, aby jednotliví zadavatelé v konkrétních zadávacích řízeních stanovili omezující opatření ve vztahu k účasti těchto dodavatelů.
ÚOHS ve zmíněném stanovisku dále např. uvádí, že zadavatelé mohou v zadávacích podmínkách účast dodavatelů ze třetích zemí úplně zakázat, zakázat jen účast dodavatelů z některých třetích zemí nebo jim naopak účast umožnit volně. Rovněž lze stanovit, že k nim bude přistupováno rovným způsobem jako k ostatním účastníkům ze zemí EU, nebo je lze naopak znevýhodnit (přísnějšími podmínkami prokázání kvalifikace, smluvními pokutami, povinností pojištění apod.)
Při vyloučení dodavatelů ze třetích zemí či stanovení omezujících opatření na tyto dodavatele z třetích zemí dopadající lze vycházet jak z původu dodavatele (fyzické i právnické osoby), tak i z původu dodávaného zboží. Taková omezení lze podle výkladu ÚOHS vztáhnout i na poddodavatele.
Rozsudek Kolin Inşaat Turizm Sanayi ve Ticaret a související stanovisko ÚOHS tak staví poměrně najisto možnost zadavatelů vcelku volně a transparentně omezit či vyloučit účast subjektů ze třetích zemí. Zadavatelé se tak nemusí obávat rizika sankcí za diskriminační nastavení zadávacích podmínek ve vztahu k některým účastníkům.
V případě dotazů, jak se Vás jako zadavatele či dodavatele výše uvedené dotkne, se prosím obraťte na autory článku nebo na další členy advokátní kanceláře EY Law či týmu EY, se kterými spolupracujete.
Autoři: