formulář

Objektivní desetiletá lhůta a soudní řízení

Zastaví se běh desetileté objektivní lhůty, pokud daňový spor skončí u soudu?

Jak bylo uvedeno v předchozích alertech, desetiletá objektivní lhůta pro stanovení daně představuje nejzazší hranici, do kdy může správce daně daň stanovit. Po jejím uplynutí již nelze daň doměřit, bez ohledu na to, jaké úkony správce daně či soud v řízení činí.

Dostane-li se daňový spor k soudu, odvíjí se faktický běh této lhůty také od toho, za účinnosti kterého právního předpisu bylo soudní řízení zahájeno. Zda podle zákona o správě daní a poplatků, nebo již podle daňového řádu.

Za účinnosti zákona o správě daní a poplatků se běh desetileté objektivní lhůty pro stanovení daně po dobu soudního přezkumu zastavoval. Smyslem této úpravy bylo umožnit správci daně reagovat na výsledek soudního řízení, aniž by mezitím lhůta pro stanovení daně uplynula.

S přijetím daňového řádu se však přístup změnil. Běh objektivní lhůty se již po dobu soudního řízení nestaví. Zákonodárce tím vyjádřil záměr, aby uplynutím desetileté lhůty bylo daňové řízení definitivně uzavřeno, bez ohledu na to, zda soudní řízení ještě probíhá. Toto pravidlo se uplatní i v případech, kdy samotná lhůta pro stanovení daně začala běžet ještě za účinnosti zákona o správě daní a poplatků, pokud soudní řízení bylo zahájeno za účinnosti daňového řádu. Rozhodující je tedy okamžik zahájení soudního řízení, nikoliv počátek běhu lhůty.

Rozdíl lze ilustrovat na jednoduchém příkladu. Pokud daňový subjekt podal v rámci daňového řízení správní žalobu do konce roku 2010, kdy byl stále účinný zákon o správě daní a poplatků, běh objektivní lhůty se po dobu soudního řízení zastavil. Celková délka lhůty pro stanovení daně se tak mohla prodloužit i na třeba více než patnáct let, aniž by objektivní lhůta pro stanovení daně uplynula. Pokud by však žaloba byla podána až v průběhu roku 2011, tedy již podle daňového řádu, běh objektivní lhůty by se nestavěl. Lhůta pro stanovení daně by tedy skutečně nepřesáhla deset let.

Na závěr připomínáme, že soudní řízení lze vést i po uplynutí desetileté objektivní lhůty. Rozdíl je však v jeho následcích. Pokud soud zruší rozhodnutí správce daně, správce daně již nemůže daň doměřit, protože lhůta pro stanovení daně uplynula. Naopak, pokud soud rozhodnutí správce daně potvrdí, tak rozhodnutí, za předpokladu, že bylo vydáno v rámci zákonné lhůty, zůstává platné.

Autorky:

Ladislava Zamazalová

Karolína Moškořová

Audio verzi našich novinek si můžete poslechnout na SpotifyApple Podcasts nebo YouTube.