EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Vrchní soud v Olomouci vydal na konci loňského roku rozsudek, ve kterém se zabýval otázkou rovného zacházení s akcionáři. Žalující akcionář v daném případě tvrdil, že se společnost vůči němu dopustila nerovného zacházení, když mu byla vyplacena záloha na podíl na zisku ve výši 1 190 000 Kč za rok 2023 dne 12. května 2023, kdežto ostatním třem akcionářům již dne 5. května 2023. Stejná situace se následně měla opakovat i o rok později, kdy záloha na podíl na zisku ve výši 2 550 000 Kč za rok 2024 byla akcionáři vyplacena dne 26. března 2024, zatímco ostatním třem akcionářům již dne 23. února 2024. Žalovaná společnost při výplatě i během soudního sporu žádný důvod pro rozdílné datum výplaty netvrdila. Žalující akcionář se následně domáhal u soudu zaplacení ušlého zisku, který mu v důsledku nerovného zacházení měl vzniknout. Svůj nárok vyčíslil jako zákonné úroky z prodlení ve výši bezmála 37 tisíc korun.
Vrchní soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že postavení akcionářů je zásadně postaveno na rovném základě. Se všemi akcionáři musí být zacházeno stejně a žádný z nich nesmí být bezdůvodně znevýhodňován ani zvýhodňován, jak zdůrazňuje zákon o obchodních korporacích a také občanský zákoník. Žalovaná společnost tuto zásadu opožděnou výplatou porušila, přičemž neuvedla žádný důvod, který by rozdílné zacházení ospravedlňoval.
Podle občanského zákoníku je ten, kdo svým zaviněným jednáním zasáhl do absolutního práva jiné osoby, povinen nahradit jí vzniklou škodu. V tomto případě společnost porušila právo akcionáře na rovné zacházení. Žalobci tak způsobila újmu spočívající v tom, že nemohl včas disponovat vyplacenými zálohami na podíl na zisku a získat z nich odpovídající prospěch. Takto vzniklá škoda má povahu ušlého zisku.
Vrchní soud ovšem s žalobcem, a soudem prvního stupně, nesouhlasil v otázce formy náhrady ušlého zisku. Žalobce totiž svůj nárok na náhradu vyčíslil jako úroky z prodlení. To ovšem podle Vrchního soudu nebyl správný postup, jelikož žalovaná společnost nebyla v prodlení s výplatou zálohy na zisku. Společnost totiž podle svého rozhodnutí měla akcionářům vyplatit zálohy na podíl na zisku za rok 2023 do dne 15. května 2023, a za rok 2024 do dne 30. června 2024. K výplatě tak došlo dokonce ještě před termínem splatnosti. Vzniklou škodu proto nešlo vyčíslit jako úrok z prodlení, ale jako důsledek skutečnosti, „že žalobce nemohl po uvedenou dobu s těmito penězi disponovat.“ Vrchní soud škodu vyčíslil jako obvyklou výši úroků z vkladů u bank.
Autoři:
Audio verzi našich novinek si můžete poslechnout na Spotify, Apple Podcasts nebo YouTube.