formulář

Ekvivalenční metoda v individuální účetní závěrce

Národní účetní rada vydala novou interpretaci I-53 k oceňování cenných papírů a podílů ekvivalenční metodou v individuální účetní závěrce.

Ekvivalenční metoda patří k oblastem českého účetnictví, kde dlouhodobě chyběla jednotná praxe. Přestože se jedná o stejný ekonomický princip, v individuálních účetních závěrkách podnikatelů, finančních institucí i v konsolidaci byly používány rozdílné postupy. Výsledkem je nižší srovnatelnost účetních údajů a v některých případech i zkreslený obraz finanční situace účetní jednotky.

Národní účetní rada nyní tento problém řeší prostřednictvím interpretace I‑53, která přináší jasnější metodický rámec pro oceňování cenných papírů a podílů ekvivalenční metodou v individuální účetní závěrce ve snaze o sjednocení postupů. Interpretace vychází z pojetí ekvivalence obsaženého v evropské účetní směrnici a klade důraz na to, aby byla uplatňována konzistentně bez ohledu na typ účetní závěrky.

Ekvivalenční metoda jako obraz ekonomické reality investice

Jedním z klíčových poselství interpretace je odmítnutí zjednodušeného oceňování podílů prostým podílem na účetní hodnotě vlastního kapitálu investované společnosti. Tento přístup je problematický zejména tehdy, pokud byl podíl pořízen koupí a kupní cena významně převyšuje historické účetní hodnoty a v praxi vede ke zkreslení vlastního kapitálu investora, aniž by to odpovídalo ekonomické realitě investice.

Interpretace I‑53 potvrzuje, že podíl se nejprve oceňuje pořizovací cenou, která je k datu účetní závěrky následně upravována o poakviziční změny vlastního kapitálu ovládané či přidružené společnosti. Součástí úpravy ocenění podílu je také odpis souvisejícího rozdílu mezi pořizovací cenou a podílem na reálné hodnotě čistých aktiv k datu akvizice.

Interpretace zdůrazňuje potřebu zohlednit reálné hodnoty aktiv a závazků k datu pořízení podílu, včetně související odložené daně. Zároveň platí, že vlastní kapitál společnosti, na němž je ekvivalence založena, musí být stanoven na základě stejných účetních metod, jaké používá investující účetní jednotka. V případě odlišných účetních pravidel u zahraničních společností, je při využití metody ekvivalence zapotřebí vzniklé rozdíly zohlednit.

Oceňovací rozdíly a test znehodnocení

Změny v ocenění podílů oceňovaných ekvivalencí se v individuální účetní závěrce promítají přímo do vlastního kapitálu, a to prostřednictvím položky oceňovací rozdíly. Současně však interpretace připomíná povinnost testovat podíly na znehodnocení. Pokud je zpětnězískatelná částka nižší než hodnota stanovená ekvivalencí, v souladu se zásadou opratrnosti je účetní jednotka povinna vytvořit opravnou položku.

Dopady pro účetní jednotky

Interpretace I‑53 má významný praktický dopad zejména pro účetní jednotky, které pořizují podíly koupí, nikoli vkladem, drží významné nebo ovládající účasti mimo konsolidační celek, nebo mají zahraniční investice s odlišnými účetními pravidly.

Přestože interpretace nejsou právně závazné, představuje I‑53 důležité metodické vodítko k tomu, aby individuální účetní závěrka poskytovala věrný a poctivý obraz finanční situace. V době, kdy rekodifikace českého účetnictví zůstává otevřená, tak NÚR opět potvrzuje svou klíčovou roli při sjednocování praxe.

Autorky:

Kateřina Dedková
Aneta Batelková
Marie Drápalová