formulář

NSS opět ke znakům závislé práce – tentokrát u IT pracovníků

Nejvyšší správní soud se opětovně vyjádřil k definičním znakům závislé práce, tentokrát v oblasti IT.

Nejvyšší správní soud se v aktuálním rozsudku opětovně vyjádřil k nastavení spolupráce mezi společností a osobami samostatně výdělečně činnými, tentokrát v oblasti IT, a to z obvyklého pohledu výkonu závislé práce. V rámci rozhodovací praxe soudů i Státního úřadu inspekce práce dlouhodobě platí, že není rozhodující smluvní rámec nebo smluvní označení, ale zejména skutečný obsah nastavené spolupráce. Zároveň je irelevantní, že například v IT sektoru je relativně běžné spolupracovat na základě rozličných smluv o poskytování služeb namísto pracovních smluv. Pokud nastavení spolupráce fakticky odpovídá závislé práci, jde o výkon nelegální práce – a to i když se obě strany vědomě rozhodly pro jiný smluvní režim.

Projednávaný případ se týkal společnosti, které inspekce práce uložila pokutu za umožnění výkonu nelegální práce třem programátorům. Inspekce dospěla k závěru, že tito programátoři ve skutečnosti vykonávali závislou práci mimo pracovněprávní vztah. Čím inspekce práce a následně i Krajský soud v Brně argumentovali?

Programátoři dlouhodobě spolupracovali výhradně se společností. Tato spolupráce představovala hlavní zdroj jejich obživy. Svou činnost pro společnost vykonávali průměrně osm hodin denně, tedy v rozsahu plného pracovního úvazku. Zároveň velice úzce spolupracovali s ostatními zaměstnanci společnosti, účastnili se na společných týmových poradách a celkově byli včleněni do organizační struktury společnosti. Dle smluvního nastavení dále nebyli prakticky oprávněni odmítat společností zadávané zakázky, čímž jim ve skutečnosti bylo znemožněno získávat zakázky i jinde nebo svobodně disponovat svou vlastní pracovní kapacitou. Ve svém celku a po zhodnocení všech indicií se tak nemohlo jednat o rovnocenný obchodní poměr, ale o zastřený pracovněprávní vztah.

Nejvyšší správní soud závěry inspekce práce i Krajského soudu v Brně potvrdil. V případě, kdy spolupráce naplňuje znaky závislé práce, je nezbytné respektovat zákonný příkaz, aby byla daná práce vykonávána v základním pracovněprávním vztahu, a to bez ohledu na vůli nebo záměr stran.

Takto nastavená spolupráce s sebou nese i významná daňová a odvodová rizika. V případě, kdy správce daně dojde k závěru, že daná spolupráce představuje zastřený pracovněprávní vztah, mohou vzniknout dodatečné daňové povinnosti, včetně povinností v oblasti sociálního a zdravotního pojištění. Rovněž daňová správa nedávno indikovala, že klasifikace ze strany inspekce práce a finančního úřadu by se z logiky věci neměla lišit.

Rozsudek má významný dopad nejen pro IT sektor. Nejvyšší správní soud opětovně potvrdil, že jakákoli spolupráce mezi společností a OSVČ musí vždy respektovat zákonná pravidla bez naplnění znaků závislé práce. Společnosti by proto měly přistoupit k důkladnému zanalyzování a posouzení nastavení spolupráce s OSVČ, aby předešly případným pokutám a reputačním rizikům.

Chtěli byste se o tomto tématu dozvědět více? Přihlaste se na seminář pořádaný EY ve spolupráci s nemensis, kde budeme blíže rozebírat praktické nastavení spolupráce s OSVČ. Více informací najdete ZDE.

Autoři:

Kateřina Suchanová

Ondřej Pajatsch

Matěj Šimpach