EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Případ, který Nejvyšší soud letos v květnu rozhodoval pod spisovou značkou 27 Cdo 306/2025, se týkal sporu mezi společníkem a společností o neplatnost usnesení valné hromady svolané za účelem schválení převodu podílů. Ve společnosti působili rovným dílem čtyři společníci, z nichž někteří jednali o prodeji svých podílů třetí osobě. Pozvánka na valnou hromadu proto obsahovala jako bod programu „schválení převodu podílů společníků na třetí osobu“, ale již neobsahovala konkrétní návrh usnesení. V průběhu jednání valné hromady pak jeden ze společníků prohlásil, že ve vztahu k prodávaným podílům dvou jiných společníků uplatňuje své předkupní právo zakotvené společenskou smlouvou, a valná hromada i přes protest čtvrtého společníka tento převod schválila. Společník, který prodávané podíly získal a držel tak celkem tříčtvrtinový podíl ve společnosti, ho následně převedl na původního zájemce.
Čtvrtý společník, který se transakcí neúčastnil a na valné hromadě proti nim protestoval, napadl usnesení u soudu s argumentem, že valná hromada rozhodovala o záležitosti neuvedené v pozvánce a dále že pozvánka neobsahovala konkrétní návrh usnesení. Městský soud i Vrchní soud v Praze mu vyhověly a neplatnost usnesení valné hromady skutečně vyslovily. Společnost však uspěla s dovoláním u Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud zdůraznil, že pozvánku na valnou hromadu je třeba vykládat podle jejího obsahu a očekávání jejího adresáta. Neuvedení návrhu usnesení v pozvánce, ačkoliv je dle zákona formální vadou pozvánky, podle něj nemělo za daných okolností závažné právní následky, protože společníci byli o zamýšlené transakci dostatečně informováni a muselo jim proto být zřejmé, jaké usnesení má v rámci daného bohu pozvánky valná hromada přijmout.
Stejně tak skutečnost, že valná hromada nakonec rozhodla jinak, než bylo uvedeno v pozvánce (schválila převod podílů na jiného společníka namísto třetí osoby), nemohla dle Nejvyššího soudu způsobit neplatnost usnesení valné hromady. Nejvyšší soud uvedl, že valná hromada smí (až na výjimky předvídané zákonem) projednávat jen záležitosti uvedené v pozvánce; to však neznamená, že po projednání záležitosti musí rozhodnout pouze tak, jak bylo původně navrhováno. Je přirozené, že výsledné usnesení se může od původního návrhu lišit v důsledku diskuze společníků či například po uplatnění protinávrhu, jako tomu bylo v tomto případě.
Ačkoli konkrétní popisovaný spor prozatím není ukončen, neboť Nejvyšší soud předchozí rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, poskytují závěry čerstvého rozhodnutí bližší mantinely pro posouzení důsledků nedostatků pozvánek do praxe. Přestože je vždy lepší se i „jen“ formálním nedostatkům pozvánky na valnou hromadu vyhnout, přístup Nejvyššího soudu ukazuje, že praktické dopady a racionální očekávání společníků přebijí i formální vady.
Autoři: