formulář

Rozsudek Nejvyššího správního soudu k zákonným rezervám

Rezervní účet není běžný spořicí účet. Jakékoliv jiné pohyby mohou zmařit daňovou uznatelnost rezervy.

Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 21 Afs 271/2025 potvrdil přísný výklad pravidel pro ukládání prostředků k zákonným rezervám na opravy hmotného majetku.

V projednávaném případě společnost ukládala prostředky na rezervní účet, současně však z tohoto účtu prováděla i jiné operace nesouvisející s tvorbou a čerpáním rezervy. Argumentovala mimo jiné tím, že zůstatek na účtu po celou dobu neklesl pod výši vytvořené rezervy. NSS však tento argument odmítl.

Soud potvrdil, že podmínky zákona o rezervách nejsou splněny, pokud jsou prostředky na rezervním účtu používány i k jiným účelům než k tvorbě a čerpání rezervy. Není přitom rozhodující, že na účtu zůstává dostatek prostředků odpovídajících vytvořené rezervě.

Rozsudek je zajímavý i ve světle staršího Koordinačního výboru č. 279/24.06.09, který se zabýval ukládáním prostředků na zvláštní vázané účty a připouštěl zohlednění úrokových výnosů vznikajících na těchto účtech v hodnotě převedených prostředků. V praxi tak nebyl kladen důraz pouze na mechanické porovnání výše vložených prostředků a vytvořené rezervy. Nový rozsudek NSS však zdůrazňuje i jiný aspekt – pro splnění zákonných podmínek není rozhodující pouze výše zůstatku, ale především skutečnost, že účet slouží výhradně účelu tvorby a čerpání rezervy.

Nelze dovozovat, že by NSS zpochybnil závěry Koordinačního výboru týkající se úrokových výnosů na vázaném účtu. Rozsudek však potvrzuje, že argument „na účtu bylo vždy dostatek peněz“ sám o sobě neobstojí, pokud jsou na účtu realizovány transakce nesouvisející s rezervou.

Praktický dopad: Daňové subjekty by měly pravidelně prověřovat nejen výši prostředků na rezervních účtech, ale také charakter všech operací, které na nich probíhají. Účelovost jednotlivých transakcí může být pro posouzení daňové uznatelnosti rezerv rozhodující.

Autorka:

Hana Cicvárková