EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Nastavení převodních cen pro výrobce s omezenými funkcemi a riziky často vychází z vynaložených nákladů a ziskové přirážky (tj. metoda cost plus nebo TNMM). Takový přístup obvykle předpokládá zahrnutí pouze provozních nákladů. Zároveň pravidla převodních cen říkají, že výrobce s omezenými funkcemi a riziky by měl dlouhodobě dosahovat mírného, ale stabilního zisku. V praxi se ale objevují situace, kdy takový výrobce má nastavené převodní ceny tak, že má pokryté všechny svoje provozní náklady plus ziskovou přirážku v tržní výši, a i přesto vykazuje celkové ztráty kvůli vysokým úrokovým nákladům nebo kurzovým ztrátám.
Tento rozpor řešil nedávno Krajský soud v Plzni v rozsudku č. j. 57 Af 6/2025-57. V předmětném sporu měl poplatník, smluvní výrobce s omezenými funkcemi a riziky, půjčku od spojené osoby, která byla využita na provozní činnost. Provozní ziskovost byla v souladu s předloženým benchmarkem, ale kvůli vysokým úrokovým nákladům vykázal poplatník v kontrolovaném roce celkově ztrátu. Správce daně posuzoval ziskovost na úrovni EBT (zisku před zdaněním) s odůvodněním, že je to v souladu s principem tržního odstupu a že nezávislý podnikatel by do svých cen také promítl veškeré náklady související s jeho činností (tj. včetně nákladů na financování).
Poplatník argumentoval, že dle pravidel převodních cen se má správně testovat provozní výsledek hospodaření. Krajský soud připustil, že finanční náklady, včetně úroků, nemusí být automaticky vyloučeny z hodnocení ziskovosti testované společnosti. Pokud mají přímou vazbu na provozní činnost a významně ovlivňují hospodářský výsledek testované entity, lze jejich zohlednění při benchmarkingové analýze považovat za odůvodněné. Krajský soud tedy žalobu zamítl a z dostupných údajů vyplývá, že poplatník nepodal kasační stížnost k NSS.
Rozsudek současně navazuje na aktuální trend české judikatury, která při posuzování převodních cen klade důraz na ekonomickou podstatu transakcí a skutečně vykonávané funkce před formálním smluvním nastavením.
Autor: