Doprava je dotačním premiantem, jinde se evropské dotace v Česku čerpají hůře

Třiadvacet miliard euro. Právě tolik peněz zamířilo mezi 2014-2020 z rozpočtu Evropské unie do České republiky díky Evropským strukturálním a investičním fondům (ESIF).

Při pohledu na celkové výdaje státu tvoří evropské fondy jen nižší jednotky procent. V některých oblastech je jejich čerpání téměř ukázkové, v některých naopak zůstává prostor pro zlepšení.

Doprava a životní prostředí. To jsou oblasti, kde Česko umí využít evropské dotace naplno. Jinde – třeba v podpoře podnikání – lze s evropskými penězi nakládat i výrazně efektivněji. Ukázala to rozsáhlá evaluační zpráva, kterou pro Ministerstvo pro místní rozvoj zpracovala společnost EY Česká republika a Naviga Advisory and Evaluation. 

Ambice Dohody o partnerství 2014-2020 – zastřešujícího dokumentu národní strategie pro čerpání fondů z Evropské unie – byly vysoké. Evaluace proto zkoumala hned 135 cílů, které si stát vytyčil v jedenácti tematických oblastech. Alespoň částečně se jich podařilo naplnit 120.  

 „Vysoké ambice České republiky bohužel nereflektovaly omezené možnosti fondů Evropské unie dané alokací.  Ze závěrů naší evaluace sedmiletého období plyne, že bychom si do budoucna měli vytyčit jen několik málo cílů a na ty se soustředit. Tak dosáhneme výraznějšího posunu, než tomu bylo nyní,“ říká Romana Smetánková, partnerka EY Česká republika pro veřejný sektor. 

Největších konkrétních úspěchů bylo dosaženo v už zmíněné oblasti dopravy, kam zároveň putovalo vůbec nejvíc peněz v absolutních číslech – 5,6 miliard eur. 

„Dotace jsme využili na vybudování nových kilometrů dálnic a výstavbu přestupních terminálů ve větších městech. Fondy EU přispěly k finální integraci dopravních systémů, včetně toho největšího na pomezí Prahy a Středočeského kraje. Většina dopravních projektů má dlouhodobý efekt na snazší a pohodlnější přepravu a vyšší využití alternativních typů dopravy, což uleví provozu ve městech i životnímu prostředí,“ upřesňuje Linda Maršíková, manažerka EY Česká republika pro veřejný sektor a hlavní evaluátorka. 

Dlouhodobý rozvoj regionů souvisí také s úspěchy čerpání v oblasti životního prostředí. ESIF v tomto ohledu významně přispěly ke snižování ekologických rizik. Především prostřednictvím odstraňování starých ekologických zátěží nebo posilování adaptace měst na změnu klimatu. U podpory nízkouhlíkového hospodářství pak evropské peníze tvořily více než polovinu výdajů státního rozpočtu. 

Další úspěchy se ještě dostaví

V závěsu za jednoznačně úspěšnými projekty je řada dalších, které jsou na cestě ke splnění cílů. Pro objektivní vyhodnocení ale potřebují delší časový úsek, než zkoumané období nabízí. Jejich výsledky jsou v praxi zároveň často hůře uchopitelné a abstraktnější než třeba nové dálniční kilometry. To platí typicky pro vzdělávání nebo některé oblasti sociálních politik státu. U těch pozorujeme převahu „částečně“ splněných cílů. S větším časovým odstupem ale – jak bylo zmíněno – lze předpokládat jejich vyšší naplnění.

V oblasti sociálních politik jde často o pilotní programy, které mají v budoucnu řešit problém plošně, jako je např. podpora sociálního bydlení. Spadají sem také případy, kde nelze dopad podpory snadno prokázat statisticky, ale podle názorů expertů je posun v praxi viditelný – třeba vytváření flexibilních pracovních míst. 

„Fondy EU mohou nastartovat aktivity, které jsou pro veřejné rozpočty příliš drahé nebo komplexní. Když se test podaří a prokáže se smysl nového řešení, je pak snazší obhájit plošné financování, z rozpočtů státu, krajů či obcí. Takhle se podařilo odpilotovat koncept dětských skupin a navýšit jejich kapacitu. Fondy rozjely i dlouho odkládanou reformu psychiatrické péče,“ připomíná Linda Maršíková. 

Málo peněz na inovace

Evaluace zpracovaná expertním týmem EY Česká republika zároveň odhalila i vážnější nedostatky, na kterých je třeba v dalších obdobích zapracovat. Na úkor inovativních projektů, které často reagují na nové specifické potřeby a zároveň mají vyšší potenciál přidané hodnoty, byly častěji realizovány projekty sice ve vysokém stádiu připravenosti, ale s menším přesahem do dalších oblastí.  

Dílčí oblasti s vysokým podílem ESIF na kapitálových výdajích státního rozpočtu (2015-2022) 

V praxi se to projevovalo třeba u podpory malých a středních podniků, kde bylo původním záměrem podpořit podniky začínající. Většina peněz ale nakonec mířila do podniků s průměrným stářím 20 let. Podpora podnikání tak byla nejméně úspěšnou z pozorovaných tematických oblastí.  

„Jako Česká republika bychom se měli strategicky rozhodnout, co je naším dlouhodobým cílem. Podpora nových podniků, včetně start-upů, nepřináší ‚quick wins‘, ale v dlouhodobém horizontu pomáhá budovat inovační prostředí, ve kterém se rodí nápady, které je možné škálovat a mají šanci uspět v globální konkurenci. Podpora zavedených podniků sice umožní rychlé a bezbolestné čerpání alokace programu, ale dopad má především dovnitř firem. Nikoliv na konkurenceschopnost České republiky a její vyvázání se ze skupiny zemí, které jsou spíše dodavateli než tvůrci řešení,“ říká Romana Smetánková. 

Záměry se nepodařilo realizovat ani v oblasti veřejné správy. Tam se za cíl kladlo snížení regulační a administrativní zátěže a zefektivnění justice. V případně posledního zmíněného bohužel nedošlo k uskutečnění žádného projektu. 

„Důvodů, proč se nedaří posouvat veřejnou správu směrem, který každý z nás občanů pozitivně pocítí, je celá řada. Počínaje absencí vize v klíčových oblastech státu, přes komplexní a byrokratický systém až po konkrétní bariéry spojené třeba s veřejnými zakázkami,“ vysvětluje Romana Smetánková.  

„Nejhorší je situace v digitalizaci, kde sice v mnoha oblastech víme, kam chceme dojít, ale neumíme projekty zrealizovat – ve státní správě chybí kvalitní projektoví manažeři, veřejné zakázky v oblasti IT jsou natolik komplikované, že jsou často důvodem, proč se projekt nezrealizuje,“ dodává. 

Koncentrování podpory klíčových oblastí

Jednou z velkých překážek pro úspěšnější nakládání s ESIF se ukázalo rozmělnění fondů do velkého počtu programů a jejich další dělení v rámci zmíněných programů. To omezilo významný systémový dopad v jednotlivých oblastech. 

„Evaluace vlivu evropských peněz na českou společnost, která byla v takovém rozsahu mimochodem první od vstupu Česka do Evropské unie v roce 2004, prokázala až na pár oblastí zanedbatelný dopad. V budoucnu je nutné jednoznačně cílit na, řekněme, maximálně tři prioritní oblasti. Jaké to budou, musí vycházet z odpovědného politického rozhodnutí založeného na strategických potřebách země a dotčených regionů, nikoliv z potřeb jednotlivých resortů,” říká Romana Smetánková. 

Evaluační studie zároveň přichází s jasným doporučením ohledně budoucí prioritizace klíčových oblastí. A to i kvůli tomu, že se Česko musí začít připravovat na dobu, kdy bude z Evropské unie postupně získávat méně prostředků a jejich přesné zacílení tak bude čím dál důležitější.  

„Podpora by měla směřovat na projekty inovativního charakteru, které mohou mít multiplikační efekty. Mezi takové projekty může patřit například inovace v oblasti využívání obnovitelných zdrojů, například další rozvoj fotovoltaických střešních krytin, který povede k větší cenové dostupnosti a vyřeší i vizuální smog spojený s instalací solárních panelů. V dopravě je pak vhodné místo nekončících oprav silnic podpořit investice do chybějící infrastruktury, třeba do dosud neexistujících dálničních propojení důležitých částí země,“ jmenuje doporučení Romana Smetánková.

Zefektivnění finanční pomoci z EU by mělo přinést také snížení objemu dotací ve prospěch jiných nástrojů. „Jak se bude postupně objem prostředků pro Českou republiku snižovat, budeme nuceni více využívat více či méně sofistikované finanční nástroje, které jsou návratnou formou výpomoci. Využití takových nástrojů bychom měli ale podporovat dříve, než k tomu budeme donuceni snižující se alokací unijních fondů,“ vysvětluje Linda Maršíková. 

Dotace, jak se ukázalo, fungují u projektů s vysokým sociálním přesahem. Naopak u rozvoje podnikání se jako mnohem účinnější ukazují třeba zvýhodněné úvěry na nákup nových strojů. Úvěry a záruky by v budoucnu měly být využívány i mimo podnikatelskou sféru v místech, kde projekty generují úsporu – třeba zateplování budov nebo instalace fotovoltaických elektráren.