Taxonomie EU v reportování udržitelnosti za finanční rok 2025

• EY EU Taxonomy Barometer 2025 poukazuje na stabilní pokrok v reportování udržitelnosti napříč dvaceti evropskými zeměmi.
• Společnosti se však nadále potýkají s výzvami v oblasti kvality dat, připravenosti na audit a přizpůsobování se vyvíjejícím se regulatorním požadavkům.
• Nadcházející pravidla EU sice zjednoduší reporting, zároveň ale zvýší očekávání na transparentnost a robustní zveřejňování informací o udržitelnosti.

Od spuštění akčního plánu EU pro udržitelné financování v roce 2018 Evropská komise usiluje o směrování kapitálu do udržitelných aktivit. Klíčovou součástí tohoto úsilí je nařízení o Taxonomii EU (EU 2020/852), které poskytuje jednotnou definici „environmentálně udržitelných“ činností. Jeho cílem je zvýšit transparentnost a srovnatelnost informací o udržitelnosti.

Nařízení se vztahuje na velké subjekty veřejného zájmu, společnosti splňující velikostní kritéria směrnice CSRD (Směrnice o podávání zpráv udržitelnosti) a účastníky finančního trhu. Tyto organizace musí zveřejňovat podíl svých činností, které jsou podle taxonomie způsobilé a které jsou s ní plně sladěné – pojmy, jež vyžadují prokazatelnost a auditovatelnost.

Požadavky taxonomie EU

Společnosti musí vykazovat podíl svých činností, které jsou:

• Způsobilé podle taxonomie (taxonomy‑eligible): činnosti, které mohou přispívat k jednomu nebo více ze šesti environmentálních cílů (zmírňování změny klimatu nebo přizpůsobení se jí, voda a mořské zdroje, oběhové hospodářství, prevence znečištění, biologická rozmanitost).
• Sladěné s taxonomií (taxonomy‑aligned): způsobilé činnosti, které zároveň splňují technická screeningová kritéria, nepoškozují významně ostatní cíle a dodržují minimální sociální záruky.

Zveřejňované informace jsou kvantifikovány prostřednictvím tří klíčových ukazatelů (KPI): obrat (turnover), kapitálové výdaje (CAPEX) a provozní výdaje (OPEX). Cílem je poskytnout investorům a dalším zainteresovaným stranám transparentní a srovnatelná data o tom, jak společnosti přispívají k cílům udržitelnosti EU.

Pokrok a výkonnost: kde se společnosti dnes nacházejí

Společnosti napříč Evropou dosahují pokroku v reportování udržitelnosti, přetrvávají však rozdíly mezi tím, co je podle taxonomie způsobilé, a tím, co je skutečně plně sladěné. Klíčová zjištění letošního barometru:

• 93 % společností nyní poskytuje kvalitativní vysvětlení svých klíčových ukazatelů výkonnosti (KPI) podle taxonomie, což je o pět procentních bodů více než v loňském roce.
• 66 % popisuje, jak předcházejí dvojímu započítávání, což představuje nárůst o šest procentních bodů.
• Pouze 5 % jde ve svých zveřejněních nad rámec povinných KPI.
• 86 % společností získalo nezávislé ověření (assurance) svých zveřejněných údajů – výrazný nárůst podpořený prvním rokem uplatňování směrnice CSRD, avšak stále ne plošně rozšířený.

Z kvantitativního pohledu činí průměrná míra způsobilosti 36 % u obratu a provozních výdajů (OPEX) a 46 % u kapitálových výdajů (CAPEX). Průměrná míra sladění dosahuje 10 % u obratu, 16 % u CAPEX a 12 % u OPEX. Největší sektorové rozdíly mezi způsobilostí a sladěním jsou patrné v oblasti mobility, stavebnictví a zdravotnictví a biotechnologií. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou dány především sektorovým složením ekonomik.

Výrazným trendem je přetrvávající rozdíl mezi způsobilostí a plným sladěním, který je největší u CAPEX (30 %) a užší u obratu a OPEX (26 %, respektive 24 %). To naznačuje, že společnosti plánují nebo realizují investice do způsobilých činností, avšak mnohé z nich zatím nesplňují technická screeningová kritéria a testy „nezpůsobení významné újmy,“ které jsou nutné pro plné sladění s taxonomií EU.

Irsko vede ve způsobilém obratu (65 %) a kapitálových výdajích (CAPEX: 72 %), avšak zaostává v míře plného sladění. Francie a Německo těží ze silných sektorů mobility a zpracovatelského průmyslu, které zvyšují jejich míru způsobilosti. Španělsko a Rakousko se umisťují na předních příčkách ve sladěném obratu a CAPEX, což ukazuje, že záleží na skladbě sektorů i regulatorní připravenosti. Nejvíce způsobilými sektory jsou mobilita a energetika a utility; pouze sektor energetiky a utilit však dlouhodobě dosahuje vysoké míry sladění.

To, kde má společnost sídlo – a v jakém sektoru působí – stále v rámci taxonomie ovlivňuje její výsledky. Jak se pravidla zpřísňují, firmy zaostávající za ostatními se již nebudou moci skrývat za sektorové průměry.

Nová pravidla, nové výzvy: co se mění a proč je to důležité

EU nezůstává stát na místě. Nadcházející změny taxonomie EU některým subjektům zjednoduší reporting, zároveň však zvýší očekávání a přinesou nové překážky pro ty, na které se povinnost nadále vztahuje. Balíček Omnibus pro zjednodušení, jehož účinnost se očekává v roce 2026, přinese zejména:

• Zúžení rozsahu: povinné zveřejňování podle taxonomie se zaměří na velké podniky (více než 1 000 zaměstnanců a obrat nad 450 mil. eur, cca 11 mld. Kč). Ostatní si budou moci zvolit dobrovolný nebo zjednodušený reporting.
• Zavedení 10% hranice významnosti: společnosti budou moci vyloučit nevýznamné činnosti z detailního posuzování, čímž se sníží administrativní zátěž.
• Zjednodušení reportovacích šablon: snížení počtu povinných datových bodů o 64 %, užší zaměření šablon a odstranění tabulek specifických pro fosilní plyn nebo jadernou energii.
• Zachování požadavků na ověření (assurance): omezené ověření zůstává povinné pro společnosti v rozsahu působnosti, s důrazem na robustní dokumentaci připravenou na audit.

Povinnost reportovat se bude týkat menšího počtu společností, ty však budou čelit vyšším nárokům na kvalitu, transparentnost a auditovatelnost. Přesto přetrvávají zásadní výzvy:

• Mnoha společnostem chybí systémy a dokumentace potřebné pro ověření s omezenou jistotou, zejména u cílů nad rámec změny klimatu.
• Efektivní reporting podle taxonomie vyžaduje spolupráci napříč útvary financí, udržitelnosti, práva a provozu.
• Technická složitost a průběžně se měnící pravidla znamenají nutnost kontinuálního vzdělávání, přičemž řada týmů je stále nepřipravená.
• Data jsou často sbírána manuálně v roztříštěných systémech, což je typické zejména pro nadnárodní společnosti.
• I přes nové často kladené dotazy a metodické pokyny mají společnosti potíže s jednotným uplatňováním technických screeningových kritérií a minimálních záruk.

Soulad s předpisy je čím dál náročnější a společnosti, které k taxonomii přistupují jen jako k rutinní povinnosti, riskují zaostávání z hlediska regulace i v očích investorů.

EY EU Taxonomy Barometer 2025 upozorňuje na úpravy časování prostřednictvím směrnice „stop-the-clock“ a připravované obsahové směrnice, které dále zužují okruh společností spadajících do působnosti. Revize šablon slučují zveřejňované informace do jednoho souhrnu a až tří tabulek podle činností (obrat, CAPEX, OPEX), čímž se počet polí snižuje o 64 %. Současně EU zjednodušila požadavky „nezpůsobit významnou újmu“ (DNSH) v oblasti prevence a omezování znečištění a zahájila širší revizi DNSH s cílem usnadnit aplikaci při zachování robustnosti rámce.

Ověření (assurance) se stalo povinným pro společnosti v rozsahu CSRD ve fiskálním roce 2024 a 86 % z nich obdrželo ověření s omezenou nebo přiměřenou jistotou. Tento nárůst odhalil mezery v auditních stopách a dohledatelnosti dat – mnoho organizací nebylo připraveno na úroveň důkazů vyžadovaných auditory, zejména u cílů nad rámec změny klimatu.

Rozšíření taxonomie o čtyři další environmentální cíle v roce 2023 zvýšilo objem i složitost požadovaných dat. Mnoho organizací postrádá centralizované systémy pro jejich efektivní získávání a spoléhá se na manuální sběr dat. Řada subjektů se potýkala s obtížemi při shromažďování a ověřování dokumentace potřebné k doložení posouzení sladění, což některé vedlo ke konzervativnějšímu přístupu k reportování.

Co by společnosti měly udělat dál: kroky k budoucímu úspěchu

Taxonomie EU už není jen otázkou souladu s předpisy – stává se strategickou prioritou organizací. S rostoucími regulatorními očekáváními a sílící kontrolou ze strany investorů podnikají lídři na trhu konkrétní kroky k posílení rámců reportování udržitelnosti:

• Investice do robustních datových systémů. Aby organizace udržely krok, měly by investovat do spolehlivých datových řešení. Manuální procesy pravděpodobně nebudou dostačující. Společnosti budou potřebovat integrované a auditovatelné systémy pro data o udržitelnosti, které splní požadavky na zveřejňování i ověření (assurance).
• Posílení řízení a správy (governance). Zpráva zdůrazňuje, že efektivní reporting podle taxonomie závisí na spolupráci napříč útvary – finance, udržitelnost, právo a provoz musí společně sladit finanční data s metrikami specifickými pro taxonomii.
• Průběžné vzdělávání a rozvoj kapacit. Klíčové je systematické vzdělávání finančních a ESG týmů. Složitost a neustálý vývoj rámce taxonomie vyžadují, aby týmy sledovaly nové předpisy a technické pokyny. Mnoho organizací zjistilo, že omezené povědomí a technické znalosti zaměstnanců vedly k nekonzistentnímu reportování a opatrnému přístupu k posuzování sladění.
• Příprava na ověření jako nový standard. Ověření s omezenou jistotou (limited assurance) je pro společnosti v rozsahu CSRD povinné, a proto by organizace měly zajistit úplné auditní stopy a dokumentaci připravenou ke kontrole. Zpráva upozorňuje, že mnoho společností nebylo připraveno na úroveň důkazů vyžadovaných auditory, zejména u cílů nad rámec změny klimatu.
• Aktivní dialog s regulátory. Klíčem k udržení náskoku je sledování změn, účast v konzultacích a vyžadování vysvětlení tam, kde je to potřeba.
• Zaměření na významnost (materialitu). Soustředění se na významné oblasti může pomoci zefektivnit reporting podle nových prahových hodnot, avšak transparentnost a důvěryhodnost by měly zůstat na prvním místě.

Integrace směrnice CSRD a taxonomie EU zásadně mění očekávání investorů. Přesnost, úplnost a ověřitelnost se dnes často stávají předpokladem pro přístup ke kapitálu i pro reputaci společnosti. I přes zúžený rozsah a některé odložené požadavky je směr vývoje jasný: organizace, které vybudují transparentní a na audit připravené rámce reportování udržitelnosti, nastaví standardy pro celý trh. Společnosti, které začnou jednat včas, budou nejlépe připraveny splnit očekávání zainteresovaných stran i regulatorní požadavky s tím, jak se agenda udržitelnosti EU dále rozvíjí.