Přírodní kredity: ocenění přírody i nová ekonomická příležitost?

Každá ekonomika, která podceňuje hodnotu přírody, si zadělává na problémy. Podle studie Společného výzkumného centra při Evropské unii je více než polovina světového HDP a třetina přidané hodnoty EU naprosto závislá na zdravých ekosystémech. Přesto jsme svědky alarmujícího úbytku biodiverzity, degradace půdy a vysychání vodních zdrojů. S tím, jak narůstá tlak na podniky i veřejné instituce, se hledají nové nástroje, které přírodu nejen chrání, ale zároveň jí pomáhají se aktivně zotavit.

Co jsou přírodní kredity – a proč jsou důležité?

Přírodní kredity, tzv. nature credits, přinášejí nový pohled na přírodu tím, že berou v potaz její hodnotu pro ekonomickou stabilitu a růst, a zároveň zohledňují závazek 196 signatářských zemí Mezinárodního rámce pro ochranu biodiverzity (2022) zastavit do roku 2030 její úbytek. Jedná se o certifikované jednotky environmentálního přínosu, které vznikají na základě ověřených zásahů vedoucích k obnově či zlepšení aktuálního stavu přírody – například revitalizací mokřadů, výsadbou zeleně, zlepšováním kvality půdy, ochranou opylovačů nebo obnovou mořských ekosystémů. Mohou být obchodovatelné a jejich hodnota je vždy měřitelná pomocí vědecky podložených indikátorů.

A právě této cestě, kdy se vytváří skutečné pozitivní, ověřitelné a ekonomicky smysluplné dopady bez vyplácení pouhých kompenzací, se rozhodla otevřít prostor Evropská komise. Ve svém Plánu na zavádění přírodních kreditů (2025) z července definuje rámec, kterým hodlá zajistit důvěryhodnost a kvalitu přírodních kreditů. Proces má zahrnovat přísnou certifikaci, ověřování třetí stranou, transparentní registry a kontrolu proti tzv. greenwashingu.

Evropský rámec: jak se staví důvěryhodný trh

Evropská komise plánuje spustit systém přírodních kreditů ve dvou fázích. Do roku 2026 budou k dispozici první metodiky pro zemědělské a lesnické projekty s uhlíkovými i přírodními přínosy. Následně, do roku 2027, vznikne kompletní rámec pro správu kreditů, a to včetně pravidel pro registraci, převod, ověřování a vydávání.

Zároveň bude zřízena expertní skupina při EU, která bude dohlížet na vývoj metodik, podporovat sdílení dobré praxe a propojovat členské země, firmy i vědecké instituce. Tato koordinace je klíčová pro to, aby kredity nebyly roztříštěné a měly napříč EU srovnatelnou kvalitu. Globální i evropské zkušenosti s uhlíkovými kredity totiž ukazují, že bez jasných pravidel trpí důvěra i reálné přínosy.

Přírodní kredity jako ekonomická příležitost

Řada firem napříč odvětvími začíná chápat přírodu jako strategické aktivum či minimálně jako významný faktor ve svém ekonomickém modelu a řízení rizik. Ať už jde o potravinářství, energetiku nebo pojišťovnictví, zdravé ekosystémy jsou předpokladem dlouhodobé stability a odolnosti.

Kredity mohou přinášet možnost investovat do přírody způsobem, který je zároveň ekonomicky návratný. Například podpora regenerativního zemědělství nebo obnova mokřadů může přispět ke snižování emisí, zvyšování kvality vody, posílení biodiverzity a současně se promítat do reportingu firemních ukazatelů ESG podle směrnic, jako je CSRD[1] nebo TNFD[2].

Jak začít: první kroky pro firmy

Ačkoliv trh s přírodními kredity zatím není plně funkční, firmy mohou podniknout důležité kroky už dnes:

• Zhodnotit svou závislost na ekosystémových službách a identifikovat přírodní rizika.
• Seznámit se s relevantními standardy a rámci: TNFD, SBTN[3], CSRD.
• Zapojit se do pilotních projektů – v EU již probíhají v několika zemích.
• Vyhodnotit možnosti investic do přírodě prospěšných aktivit.

S těmito kroky může firmám významně pomoci EY Česká republika. Ta disponuje certifikovaným nástrojem TNFD s názvem EY NAT, který umožňuje kvantifikovat dopady příslušné firmy na přírodu, identifikovat související rizika a navrhnout konkrétní opatření v souladu s evropskými i globálními požadavky. Rovněž může pomoci s přípravou na využití kreditů či dalšími přírodě blízkými opatřeními na posílení ekonomické odolnosti.

Výzvy a předpoklady na cestě k ekonomice ohleduplné k přírodě

Aby systém přírodních kreditů fungoval, je nezbytné zajistit jeho důvěryhodnost. K tomu slouží principy jako měřitelnost, adicionalita (additionality), trvalost (permanence), zákaz dvojího započítání a transparentnost. Pouze tím lze zajistit, že kredity představují reálný přínos pro přírodu, a ne pouhý nástroj pro vylepšení image. Vedle příležitostí je třeba počítat i s výzvami: nedostatkem dat, složitostí měření biodiverzity, potřebou dlouhodobého monitoringu.

Přesto mohou přírodní kredity zásadně změnit přístup ke vztahu ekonomiky a přírody, neboť jsou jedním z mála způsobů, kterým lze propojit ochranu přírody a byznys. Otevírají totiž cestu k ekonomice, která přírodu nevysává, ale investuje do ní. V době klimatických, ekologických i sociálních krizí může být právě příroda tím nejlepším spojencem odpovědného růstu.